USA jako námořní velmoc byla překonána “pomstou Heartlandu”, tedy ve formě strategického partnerství Číny a Ruska.
USA jako námořní velmoc byla překonána “pomstou Heartlandu”, tedy ve formě strategického partnerství Číny a Ruska.
Známý novinář Pepe Escobar pro Asia Times píše o sporech mezi USA a Čínou. I když USA se snaží zastavit čínský vzestup, návrat zpracovatelského průmyslu do USA to nepřinese.
USA jako námořní velmoc byla překonána “pomstou Heartlandu”, tedy ve formě strategického partnerství Číny a Ruska. Na jedné straně je Jeden pás, jedna stezka, na druhé straně „Make America Great Again“. Návrat pravicového populismu na Západě odráží pragmatické neokonfuciánství v Asii, domnívá se Escobar.
Zastavit Čínu se snažil už Barack Obama, Donald Trump v tom pokračuje. Proto je tu současná hysterie v tolika podobách: cla, démonizace Jednoho pásu, jedné stezky; politiky Made in China 2025 a také firmy Huawei. Je to taktika hybridní války, podobně jako „volnost plavby“ v Jihočínském moři nemluvě o vyzbrojování Tchaj-wanu.
Média „dělají svou práci“, takže Huawei je prostě podezřelá, nebo „trvale nedůvěryhodná“. USA chtějí jeden výsledek: čínskou ekonomiku trvale ve špatném stavu, se špatnou demografií.
Vztek by ovšem neměl zakrýt fakta, varuje Escobar. I kdyby USA uvalily clo ve výši 25 % na veškerý čínský export do USA, pak podle odhadů MMF dojde ke snížení čínského HDP asi o 0,55 %. USA z toho profitovat nebudou – místa ve zpracovatelském průmyslu to nevrátí.
Globální řetězce se začnou reorganizovat, tedy přesouvat do zemí jako je Vietnam, Indonésie, či Bangladéš, Laos a Kambodža. Ono už se to stejně děje, píše Escobar, a dělají to samy čínské firmy.
Jeden pás, jedna stezka je geopolitická a finanční investice Číny a jejich partnerů, připojilo se přes 130 zemí. Peking takto využívá své zdroje, aby přešel k ekonomice založené na spotřebě, ale zároveň rozvíjel paneurasijskou infrastrukturu. Konečným výsledkem (horizont 2049) má být integrovaný trh se 4,5 miliardami lidí, čínské řetězce v té době už budou mít high-tech exporty.
Escobar objasňuje: Čína vlastně vyváží ten exportní mechanismus, který jí samotné pomohl.
Trump si může sázet na „maximální tlak“ jak chce, ale co je skutečně důležité je Jeden pás, jedna stezka, protože zmůže víc než americké trhy za další dvě dekády.
Peking, stejně jako Moskva a Teherán, vědí vše, co je třeba vědět o hybridní válce, což je americký koncept. Vědí, že konečným strategickým cílem hybridní války (ať už je taktika jakákoliv) je sociální chaos a změna režimu.
Brazílie je dobrý příkladem sofistikovanosti. Hybridní válku začala americká NSA a vyústilo to ve změnu režimu (pozn. redakce: uvěznění Lula da Silvy je zcela vykonstruované a hlavním cílem bylo zabránit mu, aby mohl kandidovat ve volbách). Tady ale USA uspěly, píše natvrdo Escobar. Brazílie byla redukována na americkou neokolonii.
Legendární čínský muslimský admirál Čeng Che, který vedl sedm námořních expedic – to byla ona námořní Hedvábná stezka, císař Jung Le vytvořil v Asii „pakt sinica“, a nepotřeboval žádné kolonie a žádné šíření náboženství. Dynastie Ming se ale stáhla a Čína se znovu dívala dovnitř sebe samé.
Tuhle chybu už Číňané neudělají, píše Escobar. A dobře vědí, že současný hegemon nejde cestou „win-win“. Držte si klobouky, bude to hardcore.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.