Ekonom Vladimír Kolman píše o ožehavé otázce bankovní daně. Proč by zdanění měl podlehnout alespoň zisk z centrální banky?
V minulých týdnech se rozpoutala bouřlivá diskuse o tom, zda by měl být zisk bank (po celá léta značný) zdaněn zvláštní daní, či nikoliv. V této diskusi se jako vždy prezentovali pravicoví ekonomové a novináři, kteří hledali všechny možné důvody, proč tuto daň nezavádět. Argumentace se soustřeďovala zejména na následující oblasti:
A.: Bankovní daň bude přenesena na zákazníka
Pozoruhodné je, že tento argument u nás používají všechny monopolistické struktury – počínaje bankami, přes energetické firmy až po vodní hospodářství. V okamžiku, kdy se objeví jenom náznak regulace nebo jakéhokoliv jiného opatření, které by se mohlo dotknout jejich výživných zisků, propuknou ihned v usedavý a těžko utišitelný pláč nad hořkým osudem českého spotřebitele, na kterého budou muset přenést své zvýšené náklady.
Proti tomuto (v zásadě naprosto demagogickému) argumentu lze použít jeden ze základních principů mikroekonomie – a to vztah mezi nabídkou, poptávkou a cenou. Pokud by došlo ke zvýšení ceny, okamžitě dojde k odpovídajícímu poklesu poptávky po příslušném produktu. V důsledku toho zisk zůstane v lepším případě stejný, v horším případě poklesne. Jako příklad lze uvést nové regulační opatření České národní banky v oblasti hypotečních úvěrů, přijaté v loňském roce. I v tomto případě bylo mohutně vyhrožováno zvýšením úrokových sazeb. Co se nestalo: v prvním čtvrtletí letošního roku nejenomže úrokové sazby nevzrostly, ale naopak došlo v důsledku klesající poptávky po hypotečních úvěrech k jejich poklesu.
B.: Bankovní daň lze obejít prostřednictvím účetních triků nebo daňových rájů
Tento argument je nepochybně pravdivý, pokud bude zdaňován zisk nebo dividendy. V průběhu staletí velké (zejména nadnárodní) firmy vypracovaly celou řadu účinných opatření, jak se vyhýbat placení daní ze zisku. Jedná se například o uměle navyšované náklady vysoce úročenými půjčkami mateřských firem, převádění sídla firem do tzv. daňových rájů, účtování předražených služeb za poradenství nebo předražené subdodávky, licence apod. Pokud by ovšem byla zdaňována výdělečná aktiva bank, situace se výrazně změní.
C.: Je nemorální připravovat banky o zhodnocování prostředků, které přinesly do České republiky
V této souvislosti si je třeba uvědomit, že kromě kapitálu, který už byl zahraničním vlastníkům bank v Čechách za téměř dvacet let jejich působení mnohonásobě vrácen, všechny banky používají zdejší úvěrové prostředky.
Jedná se především o úspory českého obyvatelstva, které zdejší banky používají k úvěrování za více než hladové úroky, málokdy přesahující půl procenta ročně. Poněvadž více než polovinu úvěrů směřují banky do sektoru domácností, jedná se o zisk, který byl vyždímán z českého obyvatelstva s použitím jeho vlastních peněz.
Kromě výše uvedených argumentů, které vyvracejí námitky proti zavedení bankovní daně, by mělo být vzato v úvahu také to, že v důsledku rostoucích REPO sazeb Česká národní banka vyplácí bankám komerčním stále větší úrok z jejich depozit.
V rámci intervencí na oslabení kurzu české koruny nakupovala Česká národní banka eura za nově emitované koruny, ale protože pro tyto koruny neměly komerční banky jiné použití, ukládaly je zpětně v centrální bance. Ta jim je úročila a úročí svou hlavní úrokovou sazbou, tzv. dvoutýdenní REPO sazbou. Dokud byla tato sazba na symbolické úrovni 0,05 % ročně, byl zisk bank z tohoto titulu zanedbatelný. V posledních dvou letech se ale tato sazba postupně zvyšovala až na současná 2 % p. a., a to už je o něčem jiném.
V roce 2018 vyplatila ČNB v tuzemsku působícím bankám cca 27 miliard korun. Při celkovém zisku bank za tento rok ve výši cca 76 mld. korun to znamená, že centrální banka přispěla bankám v Čechách k jejich zisku více než jednou třetinou. V zásadě pro banky představuje zmíněný výnos čistý zisk, protože banky nemají s touto operací prakticky žádné náklady.
Do konce dubna 2019 byla výše uvedená REPO sazba 1,75 % p. a. a od května jsou depozita bank v centrální bance úročena 2 % p. a. Jelikož měly místní banky k 30. 4. v ČNB uloženo 2.736 mld. Kč, lze očekávat, že za rok 2019 poskytne ČNB zdejším bankám štědrou úrokovou výslužku ve výši přesahující 50 miliard korun. Na celkovém zisku bankovního sektoru se tak bude podílet přinejmenším jednou polovinou.
S přihlédnutím ke všem zde uvedeným skutečnostem by tedy bylo nejenom spravedlivé, ale i žádoucí, aby byl alespoň zisk pocházející z centrální banky daňově odčerpán. Vzhledem k tomu, že bilanční suma bank působících v České republice přesahovala ke konci roku 2018 částku 7 tisíc miliard korun, pak při sazbě daně z bankovních aktiv ve výši 1 % by se pohyboval daňový výnos kolem 70 miliard korun. A banky by při této konstrukci daně jenom těžko hledaly možnost daňového úniku.
Zdroj dat:
Zpráva o hospodaření ČNB za rok 2018
Zpráva o finanční stabilitě 2017/2018