Impeachment je na prvním místě politickým cvičením, nikoliv právní bitvou. Prvotní otázkou je: na čí straně kdo stojí?
Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová odložila svoji opatrnost a řekla, že začne s procesem impeachmentu proti prezidentu Donaldu Trumpovi, píše John F. Harris pro Politico. Ještě před týdnem byla otázka impeachmentu něčím, k čemu se klonili jen ti nejbojovnější Demokraté. Pelosiová sama patřila ke skeptikům. Její obrat je souhrou několika faktorů, míní Harris, částečně reaguje na nová fakta ohledně Trumpova jednání s Volodymyrem Zelenským, částečně na změnu politiky jejího stranického aparátu, a z části jde o její vlastní dávící reflex a také o to, jak moc dokáže tolerovat Trumpovo vzdorování Kongresu.
V době, kdy se konal poslední impeachment proti prezidentu Billu Clintonovi, byla Pelosiová v Kongresu už 11 let. Dobře ví, že impeachment je na prvním místě politickým cvičením, nikoliv právní bitvou. Právo a zákony roli hrají, ale jen druhotnou. Prvotní otázkou je: na čí straně kdo stojí?
V kalkulacích Pelosiové i vedení Demokratické strany jde v podstatě hlavně o to, zda dovedou dobře číst dějiny. O to, zda se země ocitá spíše v roce 1974 či v roce 1998 (první je impeachment proti Richardu Nixonovi, druhý proti Billu Clintonovi).
V prvním případě měli Demokraté v procesu impeachmentu proti Nixonovi jasné politické výhody. Ostatně se v kauze Watergate na jejich stranu a proti prezidentovi postavili i někteří republikáni, kterým vadilo Nixonovo zneužití moci.
Druhý případ je jiný. Republikáni počítali s tím, že samotný rituál impeachmentu dostane Clintona z úřadu prezidenta, přestože Clinton měl jasnou podporu veřejnosti. Clinton prošel hlasováním Senátu hladce a jeho ratingy podpory se v důsledku impeachmentu zvedly.
Nejsme v roce 1974, varuje Harris dále. Podle něj jsou „kmenové“ instinkty, které stojí za politikou „na čí straně stojíš“, silnější – dokonce míní, že stojí ve stínu jakékoliv interakce v dnešní politice. Harris vidí jako pravděpodobnější možnost, že Republikáni se, bez ohledu na tíhu důkazů v rámci impeachmentu, proti Trumpovi nepostaví, i když to v Nixonově případě udělali. Nebude bez rizika: Republikánská strana se pak snadno stane jen synonymem pro „Trumpovu stranu“. I v případě Nixonova impeachmentu, kdy republikánští loajalisté nakonec Nixona opustili, skončila Republikánská strana výrazně oslabena.
Pelosiová dobře ví, že politika „na čí straně stojíš“ se nedá odhadnout. Ukázalo se to právě v případu impeachmentu prezidenta Billa Clintona v roce 1998. Harris upozorňuje, že pornografické detaily z dění v Oválné pracovně Clintonovi a jeho obhájcům ve skutečnosti pomohly rámcovat politiku „na čí straně stojíš“. Sexuální skandál a impeachment s ním spojený nakonec Clintonovi zvýšil popularitu. A to je důvod, proč byla Pelosiová dlouho ohledně impeachmentu Trumpa velmi opatrná.
Trumpův skandál je jistě odlišný od toho Clintonova. V Trumpově případě se obvinění týká zneužití zahraniční politiky pro vlastní politický zájem. Clintonova veřejná podpora byla tehdy více závislá na okolnostech a výrazně kolísala. V případě Trumpa se podpora veřejnosti mění jen v jednotkách procent.
Navíc je zde jistá kontinuita – základ Trumpovy podpory, která ho vynesla k moci a je konstantní i přes nejrůznější kontroverze, se točí kolem Trumpovy schopnosti jasně položit starou dobrou otázku „na čí straně stojíš?“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.