Co znamená rozvolňování pro strategii boje s koronavirem

Adam Votruba komentuje význam rozvolňovací strategie české vlády a ukazuje na absenci jasnější vize pro boj proti infekci.

Zpočátku se zdálo, že ve společnosti panuje soulad ohledně potřeby zastavení nebezpečného viru. V posledním týdnu jakoby veřejný mediální prostor otáčel do protisměru. Vláda je kritizována, požadováno je ukončení krizového stavu a příslušných opatření. Argumenty jsou především ekonomické, přidávají se k nim však i argumenty právní a další.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch prohlásil, že Velikonoce se na vývoji epidemie nijak negativně neprojevily. Toto tvrzení je přinejmenším sporné. Před Velikonoci bylo možné sledovat pokles počtu nově nakažených, postupně z více než 300 případů denně na méně než 150. Sestupný trend však v dalších dnech nepokračoval (příznivé číslo ze čtvrtka nelze zatím hodnotit), přes různé výkyvy zůstávaly počty nově zjištěných nakažení spíše stabilní. Pokud se tedy v příštích dnech neprokáže pokračování sestupného trendu, pak to znamená, že pokles buď narazil na své limity, nebo že ho zabrzdila uvolnění vyhlášená před velikonočními svátky.

Z vyjádření Romana Prymuly, jak je lze dlouhodobě sledovat, vyplývá, že vláda si od počátku kladla za cíl epidemii zbrzdit, ale nikoliv úplně zastavit. Nyní je Prymula toho názoru, že po rozvolnění naroste počet nových případů asi na 400 denně. Problémem by podle něj bylo teprve to, kdyby byla překročena hranice 1000 případů za den. Podle jeho názoru tedy strategického cíle „zbrždění“ bylo dosaženo. Otázka je, co má být dalším cílem. Promoření?

Pokud jde o získání kolektivní imunity, pak je uvedený přírůstek nakažených nedostatečný. Vyjdeme-li z obvyklého předpokladu, že na kolektivní imunitu je potřeba, aby zkušenost s virem mělo 50–70 % populace, pak by bylo potřeba nejméně 14 000 nakažených denně, abychom ji získali v časovém rozmezí jednoho roku. Tempem 400 případů denně bychom téhož výsledku dosáhli nejdříve za 34 let. (Výsledek = nejnižší předpokládané číslo 5 milionů / 400 / 365.) Individuální imunita se však u všech známých chorob počítá v mnohem nižších řádech, což znamená, že tímto tempem vlastně stádní imunitu dosáhnout nelze.

Nemůžeme ani předpokládat, že by v dosud netestované populaci byl koronavirus nějak zvlášť rozšířen. Sám Roman Prymula to odhaduje v řádech promile. K takovému výsledku došel i test, který měl obdobný údaj zjistit v sousedním Rakousku.

Na rozhodnutí vlády zrušit krizový stav a uvolnit další ochranná opatření je zajímavé to, že vychází jednoznačně z politických důvodů, a nikoliv ze strategie boje s nemocí. Bylo například oznámeno dříve, než byl proveden slibovaný test na rozšíření viru v populaci. Vláda jedná bezpochyby pod velkým politickým tlakem a opozice s ní rozhodně příliš solidární není.

Strategie prosazovaná českou vládou a Romanem Prymulou vychází dlouhodobě z předpokladu, že virus nelze zastavit. Tento předpoklad však může být mylný. Vláda by měla podle mého soudu tuto možnost matematickým modelem otestovat. Neexistují přitom žádné zprávy, že by něco takového učinila. To znamená, že vládní strategie stojí pravděpodobně na nezkoumaném předpokladu.

Údaje z Číny jsou bohužel nespolehlivé. V opačném případě bychom mohli usuzovat, že dva až tři měsíce mohou být reálná doba dostačující k úplnému zastavení šíření viru. (Čína dnes tvrdí, že případy nové nákazy představují pouze lidé nakažení v cizině.)

Pokud se podařilo v České republice dosáhnout za jeden měsíc zavedených opatření výrazného snížení počtu nově nakažených, pak lze oprávněně předpokládat, že při jejich zachování by nastoupený trend pokračoval. Prohlédneme-li si křivku vývoje nově nakažených, pak se nelze ubránit dojmu, že jsme možná mohli být na nule od nynějška za tři týdny, pokud by se do té doby k žádným rozvolněním (ani těm předvelikonočním) nepřistoupilo.

Nejlepším pomocníkem by samozřejmě byla možnost plošného okamžitého testování celé populace, což je však nyní nereálné.

Je vždy otázka míra razance určitých opatření. Těžko lze předem vyhodnotit, jestli se vyplatí krátká tvrdá opatření, nebo mírná leč dlouhodobá. I na to by vláda mohla mít matematické modely a argumentovat jimi. Momentálně to vypadá, že jsme zvolili pomalou strategii. To znamená, že omezení nebudou tak drastická, mohou však trvat až dva roky. Jejich úplné zrušení je jisté teprve tehdy, až virus přestane být nebezpečný. To může s největší pravděpodobností až ve chvíli, kdy bude vyroben všeobecně dostupný účinný lék. To, že by se podařilo dosáhnout očkováním podobného výsledku v dřívější době, nelze očekávat.

Zajímavé je tápání ohledně rizikovosti nového viru pro život člověka (tzv. smrtnost). Jsou odborníci, kteří tvrdí, že jednou bude riziko u koronaviru stejné jako u chřipky. To je však zcela jistě „dojmologie“ neopírající se o žádný matematický model, resp. ani o elementární znalosti matematiky. Může být pravda, že až bude lék, pak může být smrtnost, třeba někdy za rok 2023, oněch 0,1 % (jako u chřipky). V tomto roce nelze nic podobného očekávat. Smrtnost se bude téměř jistě pohybovat mezi dnešním podílem zesnulých a nakažených (dolní hranice) a podílem zesnulých vůči již uzdraveným plus zesnulým (horní hranice).

Za pozitivní lze považovat, že v České republice od čtvrtka připadá deset uzdravených na jednoho zesnulého. To znamená, že celková smrtnost by měla být u nás nakonec nižší než 10 %. Nejpříznivější je toto číslo v Německu, kde činí 5 %.

Bylo by však dobré, kdyby vláda měla jasnou vizi, čeho a jak chce v boji s koronavirem dosáhnout a kdyby s touto vizí seznámila veřejnost. V tom případě by asi byla veřejnost ochotnější přijmout některá omezení. Je hezké, že opakovaně slyšíme, kolik bude mít Česká republika nakažených za dalších 14 dní. Lidi však zajímá spíše návrat k normálu. Osobně si myslím, že by bylo bývalo racionálnější zkusit razantní strategii s jednoznačným časovým výhledem na úplné zastavení viru. V případě neúspěchu by ji bylo možno nahradit strategií zdržovací. Ta totiž návrat k normálnímu stavu podstatně oddaluje. Zajímavé bude pochopitelně sledovat i výsledek odlišné švédské strategie spočívající v tzv. promoření. Údajně má přinést pozorovatelný úspěch (v podobě zastavení dalšího šíření) již v květnu.

Nabízím zde orientační graf zachycujících počty nově nakažených den po dni. Může se lišit od jiných podobných statistik podle toho, k jaké hodině byly denní počty uzavírány. Nižší počty jsou pravidelně o víkendech (kvůli menšímu počtu vyhodnocených testů). Zřejmý je celkový trend nejprve nárůstu a poté úbytku nových případů.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.