Veronika Sušová-Salminen píše o tom, že nové plány na dobytí vesmíru ukazují, že nepoučitelnost je stále základním rysem naší „civilizace“.
V časech, kdy vyspělé západní společnosti čelí nové infekční nemoci pomocí metod z dob středověku (karanténa vznikla v Dubrovníku na konci 13. století), se americký prezident Donald Trump rozhodl vyhlásit další kolo (zatím jen) plánů na dobývání vesmíru. Paradox, který ale zapadá do dnešní doby.
V novém dekretu Trump konstatoval, že: „Vesmír je právně a fyzicky unikátní oblastí lidské aktivity a Spojené státy ho nevidí jako globální veřejný statek.“ Neznamená to nic jiného, než že Spojené státy prohlásily vesmír za prostor pro další kolo dobývání nerostných surovin pro soukromé společnosti a jejich zisky. Prvním cílem má být Měsíc, kde se počítá například s těžbou zdejší zmrzlé vody. Všimněte si, že USA prohlašují vesmír za „oblast lidské aktivity“, což je už samo o sobě projevem neuvěřitelné arogance a absurdity zároveň. Vesmír je tu pro nás (a náš kapitalismus), abychom ho vytěžili.
Spojené státy budou pro svůj nápad hledat podporu dalších zemí. Nutno dodat, že dekret není vůbec projevem nějakého „trumpismu“. O dobyvatelském úsilí směřovaném do vesmíru rozhodnul totiž americký Kongres v době administrativy prezidenta Baracka Obamy v roce 2015.
Vesmír se má stát další prostorem pro realizaci západního kapitalismu, který už v době svého vzniku na samém začátku 16. století spojil dohromady těžbu (fakticky také „dobývání“) nerostných surovin a vědecké poznávání s genocidou a vykořisťováním. Vše ve jménu zisků a spásy. Nastavil tak prisma, prostřednictvím kterého se stále díváme na přírodu (a nyní i na vesmír, jak ukazuje Trumpův dekret). Argentinský filosof Enrique Dussel v této souvislosti upozornil, že základní myšlenkou západní modernity nebylo kartesiánské „myslím, tedy jsem“ (cogito, ergo sum), nýbrž starší „dobývám, tedy jsem“ (conquero, ergo sum). Dobyvačné úsilí se netýkalo samozřejmě jenom živé a neživé přírody (v podobě těžby zlata a stříbra, využívání zvířat nejen pro obživu, ale pro zisk), ale také lidí a lidského světa. Dobývání bylo doprovázeno vykořisťováním a otroctvím, objevování bylo předehrou k dobývání, a to zase nástrojem vyhlášení lidského „panství nad přírodou“. Krásně tento způsob myšlení právě v podmínkách dobývání vesmíru popsal Cameronův film Avatar.
V kontextu diskuzí o ekologické či klimatické krizi máme bohužel další důvod k zasmušení se. Je totiž patrné, že v přístupu k živému světu kolem nás se v hlavách našich lídrů nic zásadního nemění. A je otázka, jestli se něco zásadního mění v případě establishmentových zastánců evropských Zelených Nových údělů. V plánu teď evidentně je exportovat tento dobyvatelský přístup i do vesmíru, ve kterém mnozí vidí naději na pokračování „byznysu jako obvykle“ – až právě tato praktika zničí podmínky života na naší planetě. Někteří dokonce věří, že se bude jednat o „pokrok“, i když v realitě se jedná prostě jen o obrácení agrese vnějším směrem v kontextu domácí, planetární krize.
Zdá se tak, že světová pandemie, která ochromuje celý svět, zatím poučení nepřinesla, a to navzdory tomu, že mnozí už volají po větší lidské skromnosti tváří tvář přírodě. Moderní věda sice zatím nemá lék na onemocnění způsobené jedním typem pozemského mikroorganismu (nemluvě o celé řadě dalších), ale tam nahoře už se chystá dobývání vesmírných nerostných zdrojů v rámci „lidských aktivit“, kterými tak hodlá „nakazit“ dokonce celé universum.