Kolaps energetických cen je pro Rusko velmi špatná zpráva, varuje geopolitický prognostik George Friedman.
Nad důsledky kolapsu cen americké ropy pro Rusko se na stránkách Market Watch zamyslel George Friedman. Zdůrazňuje, že ruská ekonomika a moc jsou značně závislé na ropě a na cenách energií.
Friedman cituje Karla Marxe: „Historie se opakuje dvakrát, poprvé jako tragédie a podruhé jako fraška.“ Současný boj Ruska se sebou samým nedosahuje úrovně rozpadu Sovětského svazu, který podle Friedmana nebyl tragédií. V případě dnešního boje ale nejde ani o „frašku“.
Pro Rusko je kolaps cen ropy problém, vzhledem k tomu, že je velmi závislé na jediné komoditě, bude Rusko vždy zranitelné. Friedman připomíná, že exportér nemá vliv na cenu a také nemá možnost generovat investiční kapitál na systematickém základě.
Byla doba, kdy Rusko mohlo využívat prodej energií a energetických embarg, aby otřáslo Evropou. Nyní ale ruský pokus najít shodu se Saúdy a podpořit tak cenu ropy selhal.
Ceny ropy už nějakou dobu oslabovaly, ale nyní zkolabovaly v důsledku koronavirové pandemie, která nevyhnutelně vedla ke snížení poptávky po energiích. Pokusy skupiny OPEC, která je už ve skutečnosti pro dnešní svět irelevantní, zvýšit cenu ropy selhaly. Friedman připomíná politiku OPECu v 70. letech a upozorňuje, že zvýšené ceny ropy tehdy vedly k efektivnějšímu využití energie a hledání nových zdrojů – v důsledku toho se v 80. letech cena ropy dramaticky snížila.
SSSR se rozpadl z řady dlouhodobějších důvodů, ale v 80. letech došlo k zásadní změně: zvýšil se vojenský rozpočet, aby SSSR mohl udržet tempo s USA, ceny ropy se snížily, a protože byl SSSR na ropě velmi závislý, dostal se do situace, kdy měl vysoké výdaje na zbrojení a malé příjmy z ropy, což nakonec SSSR podlomilo.
Po roce 1991 stálo Rusko před úkolem modernizovat svoji ekonomiku. Prvních deset let bylo ale chaotických, situaci ovládli investiční bankéři a oligarchové, kteří získávali bohatství pod vlajkou privatizace. S nástupem Vladimira Putina měla přijít modernizace, ceny energie byly dost vysoké a investiční kapitál pro ekonomiku bylo možné vytvořit. Namísto toho byl investiční kapitál odveden mimo Rusko, Putin, který byl stále závislý na oligarších, nemohl nic z toho realizovat. Když Putinova moc posílila, investice byly možné, jenže spolu s akcelerací modernizace začaly klesat ceny ropy a s nimi i základna pro investice. A v uplynulých pár dnech se úplně vypařily, píše Friedman.
Pro dnešní Rusko tak není výzvou vybudovat nadzvukové zbraně nebo investovat do nových technologií, píše Friedman dále. Dnešní výzvou pro Rusko je nezkolabovat. Se snížením cen za energie se sníží i ruský státní rozpočet.
Putin je silný lídr, ale má jen dvě alternativy: stalinistickou, která „chytí zemi pod krkem“, nebo něco jiného. To „jiné“ je podstatné, ale samotná naléhavost ještě není řešení. Rusové mohou mlžit, jak chtějí, ale nízké ceny energií jsou pro ně skutečná pohroma. Plynovod Severní proud 2 spojující Rusko a Německo je už včerejší zpráva, píše Friedman, v dnešní situaci nikoho nezajímá.
Schopnost Američanů přehánět skutečnou moc Ruska nebo SSSR je obdivuhodná. Bylo to tak v době SSSR a dnes se to opakuje, míní Friedman. SSSR byl „kripl“, který se schovával za masku velmoci. Dnes je to podobné s Ruskem i s Čínou (ale to je jiný příběh). Friedman připomíná fenomén Potěmkinovy vesnice.
Rusové toho vydrží mnoho a Rusko podle samotných Rusů nemůže být v tomto ohledu posuzováno podle západních standardů. Je pravda, že Rusové jen málokdy povstanou. Ale když už povstanou, jako v roce 1917, jako v boji proti Německu a jako v roce 1991, dokážou rozložit to, co se zdálo neměnitelné.
Rusové o sobě říkají, že dokážou přežít tvrdou a dlouhou zimu. S cenou ropy, která je jen zlomkem toho, co Rusko potřebuje ke zvládnutí situace, natož pak k zajištění prosperity, je ale jen obtížně představitelné, jak Rusové zvládnou tuto „zimu nemoci a chudoby“. Friedman končí: Marx se mýlil. Napřed přišla fraška. Tragédie může přijít až jako druhá.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.