Ivo Šebestík píše o tom, že současná politická opozice v Česku nereprezentuje zájmy občanů země.
Kdyby se některý historik, filozof či sociolog rozhodli zkoumat podíl lži, iluze, přetvářky a licoměrnosti na dějinách lidstva, nejspíš by se zhrozili toho, jak vysoké procento tyto jevy zaujímají. Patrně dominují s obrovským náskokem před vším ostatním, zejména před tím tvůrčím, rozumným a pravdivým.
Současná česká vláda jistě v boji s pandemií COVID-19 a vším, co s tímto zápasem souvisí, nepostupuje bezchybně. Mnohé by jí bylo možné vytknout. Nechť hodí kamenem, kdo je bez viny, respektive, kdo by to svedl lépe. Nicméně, většinou tušíme, pod jakým tlakem ze všech stran, z domova i ze zahraničí, vláda pracuje a že není ani jednotná uvnitř. Že i uvnitř krize se projevují osobní ambice a koaliční spory. Něco jiného jsou ale permanentní útoky vůči ní vedené ze strany takzvané opozice a s ní spřízněných kruhů notorických antibabišovců a antizemanovců.
Toto je úplně jiný příběh a jako takový je asi třeba číst jednotlivé kritiky a ataky přicházející stále od týchž osob a jejich okruhů. Občan, který podlehne dojmu, že tato opozice bojuje za jeho zájmy, se krutě mýlí. V případě, že česká vláda a její krizové struktury nakonec zvládnou pandemii COVID-19 a jevy, které ona zákonitě vyvolává, alespoň solidně, bez velkých ztrát a skutečně dramatických masových zdravotních a sociálních dopadů, pak tato opozice úplně vypadává ze hry a může začínat znovu doslova na zelené louce a od píky. Prostě se ztratí občanům z jejich zorného úhlu, stane se po zásluze nadbytečnou, což je ještě horší úděl než ten, že je prozatím „pouze“ trapnou.
Všechny zásluhy prostě shrábnout lidé, kteří v době vypuknutí pandemie byli u moci a celou situaci zvládli natolik, že Česká republika bude i nadále patřit k zemím, které současné krizi dokážou čelit mezi těmi nejúspěšnějšími. A určitě nesrovnatelně lépe než Spojené státy s jejich katastrofálním systémem zdravotní péče, který funguje pouze pro majetné vrstvy.
Přáním současné „opozice“ a s ní spřízněných antibabišovských a antizemanovských kruhů je pochopitelně pravý opak toho, co si přejí občané České republiky. Věci by se měly vládě vymknout z rukou, podnikatelé, herci, sportovci a další profesní skupiny by se měli vzbouřit a donutit vládu k odstoupení. Na uvolněná místa by se pak mohli chutě posadit její kritici, kteří by mohli těžit z toho, že prvotní nápor pandemie byl již zažehnán a přivlastnit si tak úspěchy svržené vlády a původní obecné občanské disciplinovanosti při dodržování bezpečnostních opatření.
Lež, podlost a licoměrnost by si tak v dějinách připsaly další body, což by nebylo vůbec nic neobvyklého. Spíše naprostý standard. Když se člověk podívá na všechny ty útoky, zákeřnosti a sprostoty, které provázejí činnost lidí angažovaných v politice, pak se vůbec nemůže divit tomu, že osobnosti, které by skutečně dokázaly spravovat zemi ku prospěchu občanů, se politice tak úzkostlivě vyhýbají a přenechávají ji lidem, kteří z ní udělali to, čím je. Vstoupit do politiky s těmi nejlepšími úmysly a zaměřovat veškerou pozornost na poctivé a rozumné činy, bývá odměňováno soustředěnou zákeřnou palbou ze všech stran od lidí, kteří vůbec nesmýšlejí a nečiní s nejlepšími úmysly. Existuje vůbec nějaká možnost, aby v politice obstáli a vydrželi delší čas lidé opravdu dobrých mravů a dobré vůle? Obávám se, že za současné situace nikoliv.