Bratrstvo Hrabalů je nový sobotní fejeton Milana Daniela o tom, že „šroťák“ je místem pro lidi s fantazií.
Mezi haldami zrezivělých krámů se v probouzejícím se jaře pohybují postavy mých kamarádů. Ve Sběrných surovinách potkávám keramika Richarda, zahradníka Karla a jiné, méně významné Hrabaly. Stejně jako já se pomalu šourají podél zkroucených konstrukcí, pomačkaných plechů a sudů s odřezky. Bedlivě zkoumáme nepřehledné hromady a snažíme se najít poklad.
Poklad je ovšem pro každého něco jiného.
Karel přijíždí ke šrotišti s americkým bourákem, který si nepochybně sestavil z nalezených součástek a vždycky si naloží zhruba metrák dílů nejroztodivnějších strojů. Odhaduji, že si z nich v paneláku dává dohromady továrnu.
Richard je fajnšmekr, specialista na smaltované nádobí. Když na to zavedu řeč s jeho ženou Zuzanou, jen nadskočí: „No jó! Tatínek zase přitáh nějaké staré hrnce! My už to nemáme kam dávat!“ Nejraději rejdí Richard v otřískaných kbelících a jiných plecháčích, do nichž lidé odkládají se zavřenýma očima to, čeho by se při plném vědomí nikdy nezbavili. Rukojeti, budíky, udělátka. Příbory, kolečka, šoupátka. Kličky, těžítka a hejblátka.
Mým oblíbeným sortimentem je (jak říkal děda od černého řemesla) „matrijál“ a litinový koutek. Ševcovské kopyto jsem na zahradě obul pracovní botou a odhalil je jako sochu protinožce. Kvůli krásným starým vrátkům jsme dokonce museli zahradu rozdělit na dvě části, protože je nebylo kam dát.
Po zimě mazaně vyhlížíme přijíždějící zásobovače. Jen co zastaví, nevtíravě se přitáčíme: „Copak to vezete?“ Je totiž třeba jednat dřív, než se nenahraditelná hodnota ztratí uvnitř změti. Anebo dřív, než se pokladu zmocní kamarádi.
Hrabaje se ve starých krámech, nemohu se ubránit myšlenkám na to, kolik co dalo práce a jaký je v posledku její osud. Zdá se to možná být mimo dobu; ta vám v řece reklam, vytékajících ze schránek, nabízí vše nové, lepší, lesklejší a levnější. Supermarket Šroťák a jeho neopakovatelného ducha však žádná z těch nabídek nepřekoná. To není holenkové žádné umění, jít si za peníze směnit něco, o čem víte, co to je. Umění je rozpoznat, k čemu ten který starý krám sloužil a k čemu byste jej mohli použít vy! Zpravidla něco hledáte, ale najdete cosi úplně jiného. V tom je kouzlo toho dobrodružství!
Zatímco na šroťák přivážejí věci většinou lidé bez fantazie, ze šroťáku je odvážejí ti s fantazií. Záchrana hodnot děje se nenápadně, pátrač obtěžkaný pokladem však obvykle přichází domů rozjařen. Ruce špinavé, oděv od šmíru. S rozzářenýma očima svolá rodinu a než matka rodu stačí sprásknout ruce, dychtivě prá, touže po ocenění: „Podívejte, co jsem zase dneska našel!“
Je sobota, běžte na šroťák! Mají tam zaručeně pro každého něco