Irský výzkumník Darragh Golden píše o tom, jak a proč koalice dvou středopravých stran a zelených vyšachovala z vlády vítěze únorových voleb.
Po více než 128 dnech od konání únorových parlamentních voleb a v kontextu karantény se zdá, že Irsko má novou vládu. Tato nová vláda je – v případě, že dostane podporu od členů tří koaličních stran – signifikantní z celé řady důvodů.
Pro začátek: bude to poprvé, co dvě politické strany tzv. občanské války – Fianna Fáil a Fine Gael – dají stranou svoje „rozdíly“ a zformují koaliční vládu. Trvalo jim to skoro celé století a jedná se o ukázku toho, jak transformační podstatu měla Eurokrize a škrty pro irskou politiku. Takový výsledek by byl nepředstavitelný před deseti lety. Tato možnost se sice už dostala na stůl po minulých volbách (v roce 2016 – pozn.překladatele), ale strana Fianna Fáil nedovedla opustit politiku občanské války a ze strachu z toho, že by se Sinn Fein stala hlavní opoziční stranou na místo toho uzavřela dohodu o spolupráci s Fine Gael a s její vládou. Obě strany za to zaplatily při letošních parlamentních volbách a Sinn Féin se (nečekaně) stala jasným vítězem voleb (získala 24,5 % hlasů, ale jen 37 křesel). I když tato levicová strana nedokázala díky nedostatku vlastních kandidátů plně kapitalizovat politické chyby Fianna Fáil a Fine Gael zejména s ohledem na volební politiku vize 2020.
Hrozná dvojčata
Nálada, která rezonovala po volbách, byla náladou změny, i když její forma se teprve utváří. Irské politice vždy dominovala středopravá politika a na tom se nic nemění. Od roku 1932 měla strana Fianna Fáil opravdovou politickou hegemonii, kterou narušila jednou vláda Fine Gael. Z ekonomické krize z roku 2008 byla správně obviňována Fianna Fáil, její neoliberální politika a její neochota adresovat stále větší bublinu na trhu s nemovitostmi. Voliči stranu v roce 2011 potrestali, když měla nejhorší volební výsledek vůbec. Strana Fine Gael začala vládnout v roce 2011, vůbec poprvé v dějinách, a vyhrála další volby v roce 2016, i když těsně. Komentátoři a další politické strany celé dekády tvrdí, že mezi Fianna Fáil a Fine Gael v politické oblasti neexistují rozdíly. Nejtypičtější rčení je, že by se mezi ně nevešel cigaretový papírek ve smyslu skutečných rozdílů. Jakmile bylo straně Sinn Fein umožněno se účastnit televizních debat a jen po velkém veřejném tlaku, byla lídryně strany Mary Lou McDonaldová schopna účinně poukázat na shody mezi oběma středopravými mainstreamovými stranami a na to, jak jejich politika vedla ke zvýšení nerovností, nefunkčnímu zdravotnímu systému a k bezdomovecké krizi. Ještě je tu další společný rys obou těchto stran, kterým je pohrdání Sinn Féin (a jejími voliči) kvůli důvodům, které mají, co dočinění s „potížemi“. V tomto případě platí dvojí standard. Zatímco na severu ostrova, tj. v Severním Irsku, je představa Sinn Féin ve vládě v pořádku, v Irské republice je taková vyhlídka navzdory voličskému úspěchu neakceptovatelná. Ve snaze zbavit se Sinn Féin nezůstalo oběma stranám, Finne Fáil a Fine Gael, nic jiného než se spojit, i když strana Fine Gael slibovala, že k tomu nikdy nepřistoupí. Obě strany ale neměly ani dohromady dost hlasů k parlamentní podpoře vlády. Nyní vstupuje do hry Strana zelených, která je pomyslným těžítkem na misce vah moci.
Program vlády se zelenými otisky?
Straně zelených se ve volbách se 12 křesly celkem dařilo v kontextu klimatické změny a zelené vlny evropské politiky. Hned jak strany Fine Gael a Fianna Fáil překonaly svoje rozpory, obě středopravé strany se zaměřily na lákání zelených do vlády. Po vleklém šesti týdenním vyjednávání všechny tři strany vytvořily Vládní program, který je ve skutečnosti spíše takovým seznamem přání. Je v něm několik oblastí, které nesou znaky ekologické strany. Hlavním vítězstvím je závazek omezení emisí skleníkových plynů v průměru o 7 % ročně. Další zelené iniciativy zahrnuly podíl dva ku jedné ve výdajích na veřejnou dopravní infrastrukturou a na nové silnice, stejně jako na lepší infrastrukturu pro cyklostezky a chodce. Program také navrhuje zákaz výzkumu ložisek zemního plynu pod mořem a zákaz dovozu frakovaného zemního plynu (z břidlic) a také ukončení nehumánního systému pro azylanty. Jeho šíři odhalila koronavirová krize. V programu je také slib na zvýšení počtu domů se sociálním bydlením na 50 tisíc během následujících pěti let. Média hlavního proudu dohodu uvítala jako něco, co bylo disproporčně ovlivněno zelenými. Zda je tomu skutečně tak, nebo se jedná jenom o přehlídku eg, uvidíme později.
Detaily ohledně toho, jak tyto politické kroky budou realizovány, jsou spíš skromné a jsou tím pádem také předmětem budoucích politických bojů ve vládě. Nic nebylo vyčísleno, ale víme, že nedojde ke změně 12,5% korporátní daně. Někteří kvůli tomu dokonce tvrdí, že program byl jen „natřen na zeleno“. Zda se opravdu jedná o takový cynismus, leží teď na rozhodnutí řadových členů Strany zelených, kteří by program vlády měli podpořit dvoutřetinovou většinou. Ve straně jsou už nyní odpůrci, včetně nově zvolené poslankyně Neasy Houriganové, která byla členkou vyjednávacího týmu. Houriganová je proti na základě sociálních argumentů, hlavně bydlení. Také uvnitř strany Fianna Fáil odmítá vnuk zakladatele této strany podpořit vládní program, podobně je proti i mládežnické křídlo Fine Gael. Navzdory tomu jsou ale obě tyto strany připraveny podpořit vládní program a poslat politiku doby občanské války do propadliště dějin.
I když členové všech tří politických stran schválí program vlády, zůstává zde jedna důležitá otázka: je si možno politicky usmířit ekonomické kruhy? Zda bude vláda barvou zelená, se teprve uvidí. Nicméně, viděno z nadhledu, to všechno vypadá temně.
Tento článek publikujeme v našem překladu ve spolupráci s Transform!Europe. Zveřejňujeme se svolením.