Bývalý řecký ministr financí o průběhu jednání summitu EU napsal, že evropský establishment připomíná francouzskou dynastii Bourbonů. Nic nezapomněli, z ničeho se nepoučili.
Bývalý řecký ministr financí a ekonom Janis Varufakis varuje v souvislosti se summitem EU o rozpočtu a fondu postpandemické obnovy EU před skutečností, že eurozóna kráčí k další vlně škrtů. Úsporná opatření nazval „slonem v místnosti“ jednání celého summitu.
I v případě, že šetrné státy EU odstoupí od svých námitek vůči fondu, bude se čistý fiskální efekt v eurozóně rovnat 1 % ročně během tří let. Slonem v místnosti je fiskální pakt, návrat pravidla na vyrovnaný rozpočet. Optimistický scénář Evropské komise předpokládá, že průměrný vládní rozpočet eurozóny se letos bude rovnat -8 % celkového HDP eurozóny. V roce 2021 se čeká ekonomické oživení, takže pro rok 2021 by se mělo jednat už o – 4 % HDP rozpočtovéhp schodku. Jedná se o průměr, některé země EU totiž čelí vyššímu schodku rozpočtu i v roce 2021. Patří sem třeba Řecko, Itálie a další. Eurozóna by se tak měla vrátit k vyrovnanému rozpočtu, v průměrné výši schodku na 4 % souhrnného HDP, což pak znamená, že země jako Itálie nebo Řecko budou čelit noční můře úsporných opatření.
Pokud by k tomu došlo, bude to znamenat, že 1 % roční fiskální podpora z fondu pro obnovu bude stát proti 4 % fiskální vlny úspor. Hned jak se EU dostane z nejhoršího, Evropská komise tak udeří na naše ekonomiky kladivem. Zatím ovšem naši velcí a dobří lídři odmítali o tomto slonovi v místnosti vůbec diskutovat – což je podle Varufakise důvod, proč celý establishment EU připomíná dynastii Bourbonů (protože „na nic nezapomněli a z ničeho se nepoučili“ – což je citát spojovaný s restaurační politikou dynastie po pádu Napoleona, 1814-1830, slova se připisují ministru Talleyrandovi – pozn.red.). Místo toho se hodiny a hodiny jednalo o 1 % fiskálním stimulu pro ekonomiku EU.
S ohledem na makroekonomicky jen málo signifikantní fond obnovy Evropské unie působilo našim lídrům hlavní starosti celkem pět okruhů otázek, shrnuje Varufakis proběhlou diskusi.
První: velikost balíčku, který si Evropská komise vypůjčí ze soukromých zdrojů a jeho rozdělení na granty a půjčky. Druhá otázka: přerozdělení balíčku mezi jednotlivé členské země. Zde měl nizozemský premiér Rutte podle Varufakise pravdu, protože Komise chtěla peníze rozdělit podle staré metriky, a ne podle konkrétních dopadů pandemie na jednotlivé ekonomiky. Třetí: hlasovací mechanismus (jednohlasně/většinově) ohledně poskytování/blokování plateb. Tyto tři otázky byly podle článku menší svým významem.
K palčivým otázkám řadí Varufakis následující: Čtvrtou otázkou byla podmíněnost poskytnutí podpory/půjčky z fondu. Zde Nizozemsko (a za jeho zády skrytě i Německo, míní) například žádalo, aby italská vláda seškrtala penze, před tím, než peníze z fondu obdrží. Jde tak o blokační krok, který souvisí s oslabujícím procesem tzv. Trojky, který dobře zná Řecko. Za páté se pak vedl spor o otázku slev pro ty vlády, které nechtějí před voliči doma vypadat, že se podvolily tzv. mutualizaci čili zespolečenštění jako byl nizozemský premiér, nebo pro země mimo eurozónu, které nerozumí tomu, proč by měly platit za špatnou konstrukci eurozóny (například Švédsko). Problémem v tomto případě bylo, že slevy na poskytnuté peníze by musely při zachování rozměru fondu jít z kapes zemí jako Francie, Německo a také Itálie.
Uprostřed ochromující krize se ovšem několikadenní, i noční jednání v Bruselu točila kolem těch menších otázek. Slonovi v místnosti, tj. „přirozenému“ sklonu Evropské unie k sebezničujícím škrtům pro každého, kromě finančníků a průmyslových kapitálů, pro které jsou po ruce ty nejextravagantnější typy socialismu, se jednání vyhýbalo.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.