Oslabí pandemie znovu evropskou ekonomiku?
Komentátor Wolfgang Münchau se obává, že po koronaviru bude evropská ekonomika znovu slabší.
Po každé krizi je eurozóna slabší a slabší. V roce 2008 to byl bankovní sektor a následně pak suverénní dluhy zemí jižní Evropy. Karanténa zasáhne firmy a zaměstnance. Na rozdíl do těch minulých krizí, se jedná se hlavně o „mikrokrizi“. Jejím trvalým dědictvím ale může být vyšší nezaměstnanost.
Prozatím se nestala žádná vážná chyba, na rozdíl od minulých krizí. ECB se zachovala správně, když se rozhodla navýšit nákupy aktiv, stejně tak jsou správné programy na udržení zaměstnanosti či podpora pro firmy.
Jenže chyby hrozí. Vlády mohou totiž i v roce 2021 pokračovat stejně jako v roce 2020. Místo na podporu produktivity se mylně mohou soustředit na ochranná opatření.
Německé rozhodnutí prodloužit Kurzarbeit do konce roku 2021 je rozhodnutí chybné. Stejně tak se prodloužily výjimky pro firemní insolvence. Je jasné, co za touto politikou stojí, rok 2021 je v Německu rokem volebním. Ani tak ale nedává smysl chránit pracovní místa, která měla problém už před krizí – počínajíc uhelným průmyslem a až k některým částem zpracovatelského průmyslu. Münchau tvrdí, že Německo by mělo investovat do zelených technologií a do umělé inteligence.
Je potřeba se zaměřit na produktivitu. Mario Draghi ve svém poslední komentáři k Itálii správně uvedl, že se musí zaměřit na mladé lidi a na high-tech výroby. Itálie je ale v těžké situaci hned trojnásobně: má chronicky nízký růst produktivity, je uzamčena v eurozóně a je hodně závislá na cestovním ruchu. Ten dokonce tvoří kolem 13 % HDP.
Italská koalice má šanci něco provést z prostředky z Fondu obnovy. Hodně se mluví o snížení byrokracie, to je klasické téma. Je ale skutečně potřeba zvýšit produktivitu.
Německo a Itálie se hodně liší, mají odlišnou odolnost, i jejich ekonomiky jsou jinak řízeny. Jenže vstupují do doby pandemie s podobným myšlením, malým nadšením pro podnikavost a volné trhy, tvrdí Münchau.
Reformy se ovšem v minulých dekádách v EU diskutovaly, jenže se příliš soustředily na trhy práce a moc málo na inovace. Itálie musí zmenšit svůj státní sektor a zreformovat soudnictví, obojí brání podnikatelské aktivitě. Kdo by dneska zakládal start up v Itálii?
Německo, radí autor, by mělo snížit daně, aby povzbudilo investování, navýšit podporu pro vládní výzkum v high-tech a stahovat se z krizové podpory.
Jenže to se nestane. Po období škrtů se vracíme k „sebeovládání“, k období, kdy se prodlouží ochranná opatření i do roku 2021 a pak bude velice těžké je odstranit. Může to dopadnout tak, končí Münchau, že eurozóna po krizi bude nejslabší z vyspělých zemí.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.