Lukáš Valeš komentuje dva průzkumy veřejného mínění, které se týkají levice a současných nominálně levicových stran v Česku a ukazují na víc než paradoxní situaci.
Nejpozději od 18. století je velkým snem světových politologů a sociologů, aby se vyrovnali svým přírodovědným kolegům a postavili své vědy na podobně „neotřesitelných“ exaktních zákonech, jako se to podařilo matematice či fyzice. My už dnes víme, že to není možné, byť i politologie si již stihla vytvořit řadu pravidel, která vedou k zisku a udržení moci. Jejich hezký přehled podal například Niccolò Machiavelli ve své knížce Vladař.
Přesto i tyto společenské vědy si občas „užívají“ blahodárného vlivu řeči čísel, matematických vzorců a dat, která (alespoň na první pohled) vypadají také exaktně. Ve Spojených státech se už ve 30. letech 20. století zrodil profesionálně vedený průzkum veřejného mínění a tato disciplína od té doby neustále vzkvétá. Pravda – zejména v posledních 15 letech se jí příliš nedaří předpovídat výsledky voleb, ale to souvisí nejen s jejich metodikou, ale i s tím, že společnosti se celosvětově dostaly do takových turbulencí, proměn a změn, že jejich dynamika bere dech i ostříleným a zkušeným výzkumníkům. Polský sociolog Zygmunt Bauman v této souvislosti používá termín společnosti tekuté modernity, které podobně jako tekuté písky jsou v permanentním pohybu, navíc bez pevného (například hodnotového) základu.
Ponechme nyní sociologické úvahy stranou a s vědomím, že dnešní průzkumy především naznačují, se podívejme na dva, které se vztahují k tématu tohoto článku. Společnost Kantar ve svém volebním modelu pro Českou televizi uvedla, že kdyby se v říjnu konaly volby, získala by ČSSD 3 % hlasů a poprvé by tak nevstoupila do Poslanecké sněmovny. O trochu lépe skončila druhá z levicových stran – KSČM, která by ale také nedosáhla na magických 5 %, nutných pro vstup do Sněmovny, když by obdržela jen 4,5 % hlasů.
Předsedové obou stran, tak získali téměř exaktní odpověď na otázku, zda se jim, resp. jejich stranám spolupráce s Hnutím ANO a Andrejem Babišem vyplatila. Bývalí voliči obou těchto stran to sice dávno vědí, ale jejich vedení patrně čekalo na nějaký přesný a hodnověrný údaj. Tady ho tedy mají.
Tím ale kouzla průzkumů veřejného mínění zdaleka nekončí. České zastoupení německé nadace Rosy Luxemburgové, která je propojena s německou levicovou stranou Die Linke, si u jiné společnosti – tentokráte u Medianu – objednala průzkum volebního potenciálu levice jako ideového a hodnotového směru. Výsledek? Zhruba 60 % dotázaných se buď k levici přímo hlásilo (deklaratorní levice – 32 %), nebo mělo levicové (či levici blízké) postoje (postojová levice – 27 %). První skupina je tradičnější, konzervativnější, věkově starší a s nižším vzděláním. Druhá skupina je naopak mladší, vzdělanější, má často vyšší příjmy a je liberálnější. Stoupenci levice jsou tedy rovnoměrně rozloženi na věkové, vzdělanostní i geografické škále. Agentura Median tak ve své závěrečné zprávě uvedla: „V české společnosti lze identifikovat dvě potenciální cílové skupiny levicové politiky, které dohromady tvoří přibližně 60 % dospělé populace… Výzkum ukázal, že v ČR existuje podstatná, nadpoloviční, část společnosti, kterou je možné oslovit skrze levicovou politiku a témata“. (Podrobněji zde).
Pokusme se o shrnutí i my. Volební potenciál levice v České republice tvoří 60 % populace a obě levicové strany (spíše však strany, které se jako levicové deklarují) dají dohromady aktuálně 7, 5 %, přičemž je rok před volbami a obě strany oslabují nepřetržitě od roku 2013. Řeč čísel nemůže být výmluvnější. Můžeme tedy zvolat: Levice je mrtvá, ať žije levice! S hořkým vědomím, že tyto, ani žádné další průzkumy, s jakkoliv přesnými a o realitě vypovídajícími daty, na současném sebevražedném chování vedení obou stran nic nezmění. Doširoka se tak otevírají dveře pro nové levicové subjekty, které tento velký potenciál (snad) využijí. V průzkumu Medianu se také například dozví, které významné osobnosti české levice by u toho neměly chybět.