Ztráta příjmů z prodeje ropy a zemního plynu může být obzvláště bolestná pro země jako je Rusko či Saúdská Arábie.
Energetický přechod (tranzice) dal impuls nové geopolitické literatuře. Zatímco geopolitická literatura po druhé světové válce byla zaměřena na konkurenci o ropné zdroje (např. zde a zde), nová literatura je založena na myšlence, že země získají nebo ztratí geopolitické výhody v důsledku energetického přechodu (např. zde a zde). Předpokládá se, že hlavní vývozci fosilních paliv zjistí, že z jejich nejdůležitějších zdrojů příjmů a pákového efektu nad dovozci se stala „vyprázdněná geopolitická aktiva“.
Naopak dovozci budou zbaveni finanční zátěže a závislosti, zatímco země bohaté na obnovitelné zdroje energie mohou mít také novou výhodu. Země jako Alžírsko by měla být oslabena kvůli ukončení vývozu fosilních paliv, ale část této ztráty by mohla být vyrovnána hojnými slunečními zdroji v zemi. Pro země, jako je Rusko a Saúdská Arábie, které využívají příjmy z ropy a zemního plynu k podpoře svých armád a jsou zapojeny do ozbrojených konfliktů se svými sousedy, může být geopolitické oslabení obzvláště náročné.
Mapování geopolitických důsledků Zelené dohody
Aby byla Evropa klimaticky neutrální do roku 2050, musí Evropská zelená dohoda sledovat jeden hlavní cíl: přetvářet způsob výroby a spotřeby energie v EU. Výroba a využívání energie v hospodářství tvoří více než 75 % emisí skleníkových plynů v EU.
Téměř tři čtvrtiny energetického systému EU spoléhají na fosilní paliva. Ropa dominuje energetickému mixu EU (s podílem 34,8 %), následuje zemní plyn (23,8 %) a uhlí (13,6 %). Podíl obnovitelných zdrojů stále roste, ale jejich role zůstává omezená (13,9 %), podobně jako u jaderné energie (12,6 %).
Pokud bude Evropská zelená dohoda úspěšná, tato situace se do roku 2050 zcela změní. Ale změna bude postupná. Podle projekcí Evropské komise budou fosilní paliva i v roce 2030 poskytovat přibližně polovinu energie v EU. Fosilní paliva se však liší svou intenzitou znečištění. Využití uhlí (nejvíce znečišťujícího prvku ve skladbě zdrojů energie) musí být do roku 2030 podstatně sníženo, zatímco ropa a zejména zemní plyn mohou být vyřazeny později.
Většina změn u ropy a zemního plynu nastane v období 2030 až 2050. V tomto časovém rámci se očekává, že bude ropa vyřazena téměř úplně, zatímco zemní plyn by v roce 2050 přispěl jen desetinou energie v EU.
Dovoz energetických produktů – stávající situace
Z údajů Eurostatu o dovozu energetických produktů do EU vyplývá, že v roce 2019 bylo největším dodavatelem zemního plynu do EU Rusko (44,7 %), další partneři s významným podílem na celkovém dovozu: Norsko (21,3 %) a s určitým odstupem Alžírsko (12,1 %).
Pokud jde o dovoz ropy do EU, tak za rok 2019 byly největšími dodavately následující země: Rusko (28 %), Nigérie (8,6 %), Irák (8,5 %), Kazachstán (8,3 %), Norsko (7,1 %), Saúdská Arábie (7,1 %) a podíl ostatních zemí tvořil celkem 32,4 %.
Omezení dovozu energetických produktů – budoucí vývoj
V závislosti na přesném scénáři by dovoz uhlí do EU v období 2015 až 2030 poklesl o 71–77 %, zatímco dovoz ropy by poklesl o 23–25 % a dovoz zemního plynu o 13–19 %. Po roce 2030 se očekává, že dovoz ropy a zemního plynu dramaticky poklesne, přičemž dovoz ropy poklesne o 78–79 % a dovoz zemního plynu poklesne o 58–67 % ve srovnání s rokem 2015.
Tato hluboká transformace energetického systému EU bude mít celou řadu geopolitických dopadů, které jsme zmínili v našem předchozím článku zde.
Psali jsme:
- Geopolitické dopady Evropské zelené dohody
- Zemní plyn jako příčina geopolitických konfliktů
- Přechod k novým energiím povede ke geopolitickému chaosu
- Investice do fosilních paliv přetrvávají
- Důležitost soběstačnosti ve strategických oblastech: energetika a elektroenergetický průmysl
- Evropské a americké společnosti se rozcházejí v pohledu na budoucnost ropy a plynu
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.