Publikujeme báseň Objetí pro Sophie Scholl od Alexandry Gorodecké. Portrét německé pacifistky Sophie Scholl si můžete přečíst zde.
Objetí pro Sophie Scholl
Každý z nás vyslechl vícero příběhů
o velké odvaze a víře bez konce,
kterou nic nepředčí, ani žár ze slunce,
ani třpyt krystalů vetkaných do sněhu.
Ale tvůj příběh bez šťastného závěru
vrací se doplnit vykřičník v závorce;
dojímá jak první bělásek na louce
a končí seknutím sekyry do ledu.
Pověz mi, kolikrát vidělas růže kvést
a kolik listí, co spadalo ze stromů,
a kolik radosti dětí i dospělých.
Doufám, že mnohokrát tě krásou chtěly svést
květy, co chloubou jsou každého záhonu
a žes tu strávila mnoho dní veselých.
I kdybys tisíce šťastných dní prožila,
nikdy to není dost, ale to dobře víš.
Kéž spánkem přelehkým na hebkém mraku spíš,
kéž svedem naplnit, po čem jsi toužila.
Nevím, kam víc než k nám duší jsi patřila,
vidím, jak vedle dvou třetí tam stojí kříž;
snad jednou s mládenci mé přání vyslyšíš
a zpět se vrátíte na křídlech motýla.
Věř mi, že slunce dál každý den vychází
a svítí stejně jak ve všech dnech minulých,
dohlédne kamkoliv, kam tvé kroky vedou.
Blízko, či daleko věrně nás provází
nebem, i peklem, i slzavým údolím,
jde stále za námi, je se mnou, i s tebou.
A léto přijde vždy s koncem všech nesnází,
přichází po zimě, kdy nás nohy zebou…