Země EU se rozdělily ohledně názoru na to, jakým způsobem se bude v EU získávat zelený vodík.
Evropská unie představuje historicky významného dovozce energie, píše web Euractiv. Většina ropy a plynu v EU pochází z Ruska nebo Blízkého východu. V současnosti EU dekarbonizuje svůj průmysl, což v některých členských zemí vyvolává obavy z nové závislosti, tentokrát na dováženém vodíku.
Ministři energetiky 27 členských států EU diskutovali o navrhované vodíkové strategii EU a cestě bloku k čisté nule. Ministři Estonska, Francie, Maďarska a Polska se jasně vyslovili proti dovozu vodíku a prohlásili, že prioritou by měla být výroba vodíku v Evropě.
Francouzská ministryně Barbara Pompiliová zdůraznila, že evropská strategie by měla být postavena na inovacích a nových průmyslových kapacitách v EU, nikoliv na dovozu. Podobně hovořil i její polský kolega, náměstek státního tajemníka na polském ministerstvu pro klima a životní prostředí.
Z Estonska zaznělo, že se EU musí vyhnout novým geopolitickým a technologickým závislostem. Estonsko je proti dovozům a podporuje evropský solární a větrný průmysl.
Evropská komise loni navrhla vodíkovou strategii, podle níž by EU měla zvýšit svou kapacitu elektrolyzérů a zaměřit se tak na stoprocentní výrobu zeleného vodíku z obnovitelných zdrojů energie. Zdůraznila také potřebu rozšíření mezinárodního obchodu s vodíkem, přičemž východní a jižní sousedy EU (Ukrajinu, Maroko či Alžírsko) považuje za potenciální dovozce čistého vodíku do EU.
Německo preferuje dovoz vodíku ze zemí mimo EU. V neděli podepsalo s Austrálií prohlášení o „vodíkové alianci“. Tato dohoda stanoví spolufinancování výzkumu a na základě předběžné dohody oznámené v září 2020 klade základy pro australský vývoz vodíku do Německa.
Představitelé Německa argumentují tím, že země nemá k produkci takového množství zeleného vodíku dostatek prostoru pro obnovitelné zdroje, takže hledá partnery po celém světě.
Ty státy EU, které usilují o zvýšení dovozu vodíku, mají také tendenci využívat některé z nejrušnějších přístavů kontinentu. Nizozemsko, Belgie, Španělsko a Německo daly najevo záměr prosazovat dovoz zeleného vodíku ze zemí s vysokou produkční kapacitou.
Tábor, který je v EU pro dovoz vodíků, má podporu těžkého průmyslu. Zejména ocelářský průmysl, který spotřebuje velké množství vodíku, slibuje, že je schopen snížit emise CO2 o 26 tun na každou použitou tunu vodíku.
EU obvykle rozhoduje kompromisem, takže není pravděpodobné, že by se nakonec rozhodla ve prospěch jedné, nebo druhé strany. Země, které dávají přednost dovozu vodíku ze třetích zemí, se ale mohou opřít o tendence EU podporovat volný a otevřený trh.
Psali jsme: