Jan Schneider dnes pokračuje dalším dílem svého průvodce jazzovou muzikou. Dnes jsou tu skladby Desespoir Agreable, Take Five a Mother Africa.
Možná je dost nápadné, že dávám přednost jazzovým kapelám bez kláves. Domnívám se totiž, že klavír je spíše sólový nástroj a doprovázející klavíristé nebývají střídmí a produkují něco jako akustický smog, který hudbu neobohacuje, ale zahlcuje. Pravím-li, že klavír je spíše sólový nástroj, potom platí, že když klavír, tak sólově, či pouze s minimálním doprovodem. Mal Waldron je klavírista geniální, střídmý od nátury, aniž by to bylo tím, že nemá co hrát. Právě naopak! Waldron umí hrát pomalu a málo, a tak ještě lépe vyniknou jeho úžasné improvizační nápady. Hrát skladby Erika Satieho na jazzový způsob se přímo nabízí. Desespoir Agreable je toho příkladem. Úchvatné Waldronovo podání je podtrženo naprosto skvostnou rytmikou, samozřejmě opět velmi střídmou, protože tak se poznají velmistři. Reggie Workman vynalézavě splétá linku „pochodujícího basu“ a tempo mu jemně dodává můj oblíbený bubeník Ed Blackwell. Vychutnejte si tu lahůdku!
Paul Desmond byl jedním z nejkultivovanějších altsaxofonistů. Do jazzové historie se krom toho nesmazatelně zapsal jako autor jednoho z největších jazzových evergreenů Take Five. Dave Brubeck zde předvádí opět velmi střídmou hru na piano. Pěkně dynamickou basu hraje Eugene Wright. Za bubny nesedí Luboš Zaorálek, ale Joe Morello, jeden z nejtechničtějších jazzových bubeníků všech dob. Jeho dokonalá a přitom zdánlivě jednoduchá hra na činel leckoho svádí k napodobení, což pravidelně vede k těžkým depresím, o čemž bych mohl dlouze vyprávět. Morellovo následné sólo není bezduchým předvedením toho, jak rychle umí hluchý tlouct do vrat, ale přináší vtipné hudební momenty, nota bene v pětičtvrťovém taktu! Joe Morello byl dokonalou ilustrací rozdílu mezi prostým bubnováním a hrou na bicí.
Skladba Jefa Gilsona Mother Africa je velice zvláštní, a krom toho už podle obrázku i pěkně „vousatá“. Ano, počátkem sedmdesátých let byla ještě world-music v plenkách, ale leckde to už vřelo. Zde to nad bytelnou francouzsko-madagaskarskou rytmikou (basista Jacky Samson, bubeník Frank Raholison, perkusisté Del Rabenja a Gerard Rakotoarivony) předvádí francouzský pianista Jef Gilson, americký tenorsaxofonista Hal Singer a francouzský vibrafonista Bernad Lubat.