Ke koncepci klimatických změn: Nevládní ekologové prý vědí (11. část)

Jan Zeman pokračuje ve svém seriálu věnovaném koncepci klimatických změn. V dnešním díle ještě komentuje roli nevládních ekologů v otázkách jako je zemědělství, péče o krajinu a další problémy.

Problémy v zemědělství

Změny dotací v zemědělství a v lesnictví jsou jistě nutné. Zásadním problémem zemědělství ČR ale je, že dotace jsou v zemědělství ČR zjevně nedostatečné ve srovnání se státy EU 14, takže jsou naši zemědělci malí i velcí likvidováni mnohem více dotovanou zahraniční konkurencí a zvůlí obchodních řetězců, jež sídlí vesměs v EU 14 a Velké Británii. Nevládní ekologové se přitom léta podílí na válce proti velkým zemědělcům ve prospěch malých zemědělců a ekologického zemědělství. Reálně pomáhají hlavně zahraniční konkurenci ničit české zemědělce malé i velké a zvyšovat přepravní náročnost ekonomiky ČR.

Půda se prý při stávající exploataci zcela vyčerpá do deseti let. O mizerném stavu zemědělské půdy u nás čtu i poslouchám od odborníků na půdu, pedologů, už 40 let. Předpovědi jsou vesměs chmurné, ale zatím k nejhoršímu nedochází. Nejsem pedolog. Zásadní otázka je, jak degradaci zemědělské, a zvláště pak orné půdy, zastavit. Po mnohaletých bojích se podařilo prosadit vázání dotací na hektar na pozemky o velikosti do 30 ha, tj. dělit velké lány na menší celky stromovou a keřovou vegetací. Na místo snahy uvést toto významné opatření do života přichází nevládní ekologové s požadavkem toto opatření zpřísnit na 10 či jen na 5 ha. Že je to podraz a že je to zjevně mimo realitu? Prý nevadí!

Má se konzumovat podstatně méně živočišných potravin, zvláště masa. Na černé listině je hlavně skot, protože produkují plyny, ředevším silný skleníkový plyn metan. Problém řeší i europoslanci v Bruselu. Chce se říci: Ti mají starosti! Přitom podle všeho nevědí, že skot produkuje i množství kvalitní chlévské mrvy, bez níž nelze udržovat zemědělskou půdu úrodnou. Nejkvalitnější hnůj koňský a králičí to nezachrání, protože stavy těchto domácích zvířat jsou v Česku příliš nízké. K občasnému tvrzení, že 25 % emisí GHG je ze zemědělství, zejména od skotu, lze jen lomit rukama. Někdo si plete emise metanu s celkovými emisemi GHG a ignoruje, že zemědělství ČR včetně lesního a vodního hospodářství v roce 2019 emitovalo jen 6 % emisí GHG v ČR. Od roku 1990 jeho podíl na emisích GHG nikdy nepřevyšoval 8,5 %.

Je třeba omezit spotřebu potravin a také vysoké ztráty od polí až na stůl spotřebitele. Ty ztráty jsou asi třetina vyrobených potravin, což je jistě dost. Zásadní problém je, že se na nich nejvíc podílí plýtvání v domácnostech, vyhazování neprodaného jídla v restauracích atd. Je pravda, že nejen ČR má velké problémy s otylostí části a s nadváhou většiny občanů. Méně jíst, více se pohybovat a poněkud zhubnout by jim určitě zlepšilo zdraví i psychiku. Jenže jak lidi přesvědčit, aby se stravovali střídmě. O škodlivosti otylosti dnes snad všichni vědí, stejně jako o škodlivosti fetování, kouření tabáku, pití alkoholu. Situaci ztěžuje, že se po roce 1989 staly dominující těžký stres, výrazné sociální nejistoty a všude přítomná vtíravá reklama. Někteří to řeší tím, že jedí ještě víc než dříve.

Jistě, chudá strava našich předků pro velkou část občanů přijatelná není. Problém je také nezdravá česká kuchyně. Pokusy ji násilně zlomit, činěné po roce 1989 místy i docela brutálně, přispěly k jejímu dalšímu zakonzervování. Vzor si můžeme brát z kuchyně sousedního Polska či Itálie, ale zřejmě to nehrozí. Nejen proto, že si větší množství ovoce a zeleniny mnoho občanů nemůže finančně dovolit.

Existují tři strategická zboží, kde v rozumné společnosti (ne ale v současné ČR) je národní soběstačnost absolutní nutností: voda, paliva a energie, zvláště pak elektřina, a potraviny. Nebudou-li, půjdou lidé do ulic, možná i mlátit ekology. Ti to ale zřejmě nechtějí vědět.

Je to stejné jako s údajným přínosem elektromobility pro ochranu stability klimatu. Josef Morkus a Jan Macek mimo jiné upozorňují, že EU počítá emise GHG elektromobilů velice podivně – jen ty z výfuku, takže elektřina pro pohon elektromobilů prý není zatížená emisemi GHG! Nejsme ale v Norsku, jež 98-99 % své elektřiny vyrábí ve vodních elektrárnách, takže z hlediska emisí (ne však s hlediska rozsáhlé devastace vodních poměrů a krajiny) může relativně čistou elektřinu ještě ve velkém vyvážet. Elektroenergetický mix v ČR říká, že zavádění elektromobility zvýší emise skleníkových plynů!

EU nepočítá s emisemi vznikajícími při výrobě vozidel. Ta ale není vůbec malá. Energeticky enormně náročná je zejména výroba baterií. Ta ale probíhá vesměs v Číně, takže nezatěžuje klima v EU! Zdá se, že mocní pánové a dámy v Bruselu nevědí, že GHG klima rozvrací nezávisle na místu emise. Závažný je i uváděný fakt, že energetická a emisní zjištění jednotlivých odborných studií mají vysoký rozptyl. Ptám se tudíž, jaká je skutečnost?

Zlý stav krajiny

Ignorace investic do zadržování vody v půdě je dlouhodobý problém, který vážně poškozuje ČR. Ministerstvo zemědělství je zde ale neoblomné. Devastace vodních poměrů v Česku tak pokračuje, zákon nezákon, a snaha deficit vod řešit výstavbou nových přehrad je velice drahá, devastační a nemusí stačit. Přitom již zákon č. 138/1973 Sb. uzákonil povinnost chránit vodní poměry. Tato povinnost byla v roce 2001 mírně rozšířena. Zůstává ale jen na papíře. A to se radši nezmiňuji o přání zejména prezidenta ČR Miloše Zemana postavit dopravně neodůvodněný, enormně nákladný a ekologicky a vodohospodářsky katastrofální kanál Dunaj – Odra – Labe.

Produkce zdravých potravin vypadá dobře. ČR má ale zásadní problém masového dovozu nekvalitních potravin zahraničními obchodními řetězci a jejich často předražený prodej. Oligopol zahraničních obchodních řetězců si to může dovolit. To nevládní ekology netrápí. Neříká jim nic ani fakt, že podobný problém, byť v menším, řeší i jiné členské státy EU, včetně preferovaných EU 14. Ano, kdekdo volá po trhu. Když se ale trh chová nepřekvapivě tržně, tak nechápe a žádá řešení, která si nedovolil ani reálný socialismus. V energetice a v zemědělství nevládní ekologové znásilňují trh mnohem víc, než činila v Sovětském svazu Stalinova parta, která vytvořila i tolik kritizovanou centralisticko-přikazovací soustavu plánovitého řízení. Nákladové ceny paliv, energie, surovin a potravin měly tehdy hlavně ty zásadní vady, že byly zatíženy určitými dotacemi z veřejných rozpočtů a že nezahrnovaly externality. Jinak by v zásadě tržní srovnání na monopoly nedeformovaném trhu snesly.

V lesním hospodářství je jistě nutné obnovit kůrovcem, suchem i jinak zničené lesy, a to na bázi smíšených lesů s výraznějším zastoupením listnáčů. Potřeba vysazovat smíšené lesy s minimem smrků snad bude alespoň na velkých lesních majetcích respektována. K záměrům řady, ale zdaleka ne všech drobných vlastníků lesů asi škoda mluvit.

Požadavek divočiny vyvolává nepřekvapivě značné kontroverze, a to nemusí zrovna medvěd zadávit Slováka poblíž Ružomberku. Bezohledné prosazování divočiny jsme viděli v Národním parku Šumava. Nejprve nevládní, později i vládní ekologové, tam vzali zákon do svých rukou, sliby dané tamním občanům ignorovali a násilně prosadili nezasahování do přírodních dějů a tím i likvidaci tamních, reálně z velké části hospodářských smrčin kůrovci. Těžce tak zkompromitovali ochranu přírody. Odpor proti vyhlášení nových národních parků, chráněných krajinných oblastí a jiných zvlášť chráněných území je tak velmi silný. Věci nepomohla ani následná svévolná legalizace kůrovcového holožíru na Šumavě soudní mafií ČR. Poslední ranou je, že správa Národního parku České Švýcarsko (NPČŠ) nechala tamní asi dvě třetiny smrkových lesů sežrat kůrovcům, přičemž zbytek tvoří až na drobnosti souvislé porosty invazní borovice vejmutovky, kterou je tam nutné přednostně likvidovat, jak je i zapsáno v plánu péče o NPČŠ. Nešlo o nedopatření, jak vysvětlil jeden pracovník správy NPČŠ. Ochrana přírody by se neměla divit, že u významné části veřejnosti ztratila důvěru.

Námitky z pléna

Přichází i námitky z pléna. Začínají poukázáním na asi 1 981 miliard dolarů, vynaložených v roce 2020 ve světě na zbrojení, navzdory koronavirové pandemii, dále na rozvracení druhých, na Západě nezávislých států Západem. Že ty peníze chybí, kam se člověk podívá, je zřejmé. Opravdu si ekologičtí a klimatičtí aktivisté myslí, že na Západu skutečně nezávislé státy v čele s Čínou a Ruskem před ochranou klimatu nedají přednost zabezpečení své obrany před rozpínavostí Západu? Opravdu si myslí, že pokud Západ vydírá, embarguje, vysílá teroristy, platí politické nevládní organizace za rozvracení jiných států, vede proti nim psychologickou válku atd., je možné účinně chránit klima, o polokoloniálním postavení Česka nemluvě? Přitom část migrantů jsou lidé vyhnáni ze svých domovů válkami, které Západ vede nebo sponzoruje.

Účet válek proti teroru vystavil Watson Institute for International and Public Affairs na Univerzitě Brown v Providence ve státě Rhode Island. Odhaduje, že po 11. září 2001 (9/11) zahynulo asi 801 000 lidí přímo během válečného násilí. Několikrát tolik lidí ale zahynulo v důsledku ničení podmínek života v zázemí. Celkem 335 000 civilistů zemřelo v bojích a z domova bylo vyhnáno 37 milionů uprchlíků. Federální náklady USA za války po 9/11 přesáhly 6,4 bilionů dolarů. Americká vláda podniká protiteroristické akce v 85 zemích.

Další obyvatele vyhání z domovů sílící klimatické změny, na kterých má Západ rozhodující podíl. Další vyhání bída, způsobená kromě válek odíráním rozvojových států firmami vyspělých států. Podle mého názoru rovněž velká část těch, kteří přichází do EU14, jsou ale migranti vyhnaní vidinou života v přepychu bez práce, nebo možností šířit islám v křesťanské Evropě. EU ani USA neřeší dostatečně, aby se v rozvojových státech urychleně odstraňovala bída a negramotnost (zejména žen) a zastavila se tak neúnosná populační exploze, aktuální především v subsaharské Africe. Migrace pak reálně rozvrací zbylé části sociálního státu, v řadě států EU jde už jen jeho zbytky. Běda, třikrát běda levici, pokud na takové pokrytectví přistoupí.

Přednesl jsem mnohé z toho, co je uvedeno v dílech tohoto seriálu č. 4-10. Solidnější odpověď na četné nastolené problémy jsem nedostal. Nepřekvapivě.

Existuje zásadní problém obrovského plýtvání v soukromé i společenské hmotné spotřebě, známé jako za socialismu mnohými tolik vzhlížená konzumní společnost Západu. Ekologové se dosud nepokouší jej výrazněji řešit. Původně s naivním odkazem, že se brzy lidé hmotným konzumem nasytí. Pokud v ČR na vytváření umělých potřeb a nadspotřebu vtíravou reklamou podnikatelé vynakládají asi 130 miliard Kč za rok, nepřekvapuje, že se při takové masáži lidé nejsou s to konzumní spotřeby nasytit. Přitom nejméně třetina občanů by ráda konzumovala podstatně více, ale nemůže si to pro nízké příjmy dovolit. Následovala rezignace na skromnost. Příznačné je, že zatímco skupina ekologů kolem Mirka Patrika správně prosazuje přednostní rozvoj kolejové dopravy a omezování nešetrné dopravy silniční a letecké, většina ekologů včetně Strany zelených sází v rozhodující míře na ekologizaci pohonů silničních dopravních prostředků, dnes především na pohon elektřinou a vodíkem. Tím energii neušetříme a zábory půdy pro potřeby beztak přebujelé silniční dopravy nesnížíme.

Bezhlavé protesty

Nejhorším případem bezhlavých protestů je podle mého mínění britská organizace „Extinction Rebellion“, jejíž českou odnož známe jako „Rebelie proti vyhynutí“. Slíbila prolévání krve, bojuje proti stavbě vysokorychlostní trati z Londýna do Skotska, ač může omezit v této relaci beztak přebujelou a neúnosnou silniční a leteckou dopravu aj. Italští ekologové odmítají stavbu vysokorychlostní trati „Milán – Lyon“, a to i když její velká část má na italském území vést šetrně tunelem. Němečtí aktivisté léta blokovali záměr postavit nové podzemní průjezdné hlavní osobní železniční nádraží pod centrem německého Stuttgartu. Česká Rebelie alespoň demonstruje proti stavbě dopravně nepotřebného, enormně nákladného a ekologicky katastrofálního kanálu Dunaj – Odra – Labe před ministerstvem dopravy. Přesto se zdá, že žije mimo realitu. Stupidní nápis „Klima je důležitější než národ!“ nad stavbou koridoru „Praha Velká Chuchle – Radotín“ v roce 2020 stál přes půl roku. Že tím nápisem klimatičtí aktivisté urazili všechny vlastence, jim zřejmě nedochází. Tudy cesta ke klimatické neutralitě určitě nevede.

Po vleklých tahanicích poslanecká Sněmovna v květnu 2021 schválila nový zákon o územním plánování a stavebním řádu (také stavební zákon), postavený na jediné zásadě: hladce povolovat stavět prakticky cokoliv kdekoliv a na ochranu veřejného zdraví, životního prostředí (včetně půdy, lesa, zvlášť chráněných území atd.), kulturních památek, sociálních věcí či potřebu relativně komplexního rozvoje území kašlat, dopravní potřeby maximalizovat, zejména v nejhorší silniční dopravě. Ochrana životního prostředí i klimatu v ČR tak utrpěla drtivou porážku. Protesty proti takové zvůli byly malé. Jistě, i vzhledem k trvající koronavirové pandemii. Tak jako už mnohokrát se předvolební sliby po volbách rychle mění v cáry papíru. Nové pravicové vedení Prahy a Středočeského kraje prosadí omezení a podstatné zdražení veřejné dopravy s cílem ušetřit peníze cestou reálného zhoršení života občanům včetně veřejného zdraví a životního prostředí. Praha zdraží takové parkování na záchytných parkovištích. Zda doufá, že část řidičů přiměje k jízdám auty do centra Prahy, se neuvádí.

Ptáte se, zda ochránci klimatu a ekologové protestují před Sněmovnou, před magistrátem Prahy a před středočeským hejtmanstvím? Nikoliv. V červnu oblehli budovu České národní banky (ČNB) a žádali zákaz úvěrování těžby a spalování fosilních paliv. Dost možná neví, že úvěry poskytují banky komerční, nikoliv ČNB. Inu, chybička se sem tam vloudí. V případě Prahy chrochtají blahem, neboť nedávno zastupitelé Prahy schválili tzv. klimatický plán Prahy. Že je zjevně mimo realitu? Kdo by se takovým nesmyslem zabýval!

I nadále navštěvuji zastupitelstvo Prahy 13. Nedávno se schvalovalo výběrové řízení na dodavatele elektřiny pro tamní základní a mateřské školy. Tři zelení zastupitelé žádali dát si jako jednu z podmínek „jen zelenou elektřinu z obnovitelných zdrojů“. Že to znamená její vyšší cenu a zejména v zimě riziko hraničící s jistotou žádné elektřiny, si odmítali připustit. S jejich šéfem jsem si poté musel vyměnit tři obsáhlé e-maily, než pochopil, čeho se obávám. Přitom blackout se nad EU zejména v prosinci a v lednu, kdy je Slunce minimum a fouká málo nebo také vůbec, vznáší stále více. V prosinci a v lednu téměř nepracují fotovoltaické a větrné elektrárny a elektřiny se v řadě států zoufale nedostává. Zatím situaci ještě zachraňují velké systémové elektrárny. Kdo to ale bude zachraňovat, až v rámci plnění Zelené dohody pro Evropu budou zavřené, prý bůh suď. Ale to jsou prý jen malé vady na kráse.

Francouzská státní rada přikázala francouzské vládě přijmout další kroky, aby zajistila splnění francouzských klimatických závazků. Chápu, že je neplní. Jen se ptám, jak je může plnit, když se vydala též cestou zavírání jaderných elektráren a stavba nových se nedaří…

Celý seriál článků k tématu najdete zde:

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.