Čínská komunistická strana je dnes statisticky stranou bílých límečků a její hlavní ideologií je pragmatismus, míní Le Monde diplomatique.
Článek odborníka na čínský komunismus Jeroma Doyona pro Le Monde diplomatique si pokládá otázku, jak moc ještě zůstalo v dnešní Číně z komunismu. Autor míní, že sto let od svého založení je Komunistická strany Číny (KSČ) spíš prokapitalistická a podporuje byznys, pokud ten je k ní loajální.
Po čtyřech dekádách od reforem Teng Siao-pchinga je Čína bohatší, vyvedla celkem 800 milionů lidí z chudoby a představuje druhou největší ekonomiku (s ohledem na PPP vůbec největší) s 18 % podílem na světovém HDP. Obrácenou stranou je ale růst nerovností, čínský GINI index se mezi roky 1990-2015 zvýšil o 15 bodů.
Tyto reformní kroky udělaly z Číny učebnicovou ukázku státního kapitalismu. Stát stále zasahuje do ekonomiky, soukromý sektor čítá 30 %. Straně se podařilo kooptovat elity, které vznikly během těchto liberalizačních kroků.
KSČ se podle autora postupně stala organizací bílých límečků. Dnes má 95 milionů členů, což je 6,5 % obyvatelstva. Přijímání podnikatelů do strany je delší trend, který ale akceleroval po roce 2013 za vlády Si Ťin-pchinga. Strana se tak stala více elitistickou. Už v roce 2010 byl v KSČ stejný podíl profesionálů a manažerů jako rolníků a dělníků. Nyní mají tito ale již 50 % oproti 35 % rolníků a dělníků.
V době Mao Ce-tunga byly motivace pro členství spojené s prací pro komunismus, dnes jsou pragmatické – hlavní je umožnění kariérního růstu. Méně ideologie ale neumenšilo význam „stranického ducha“, který se od členů vyžaduje a který se soustředí na zajištění úspěchů strany prostřednictvím vytvoření pocitu příslušnosti k ní.
Prezident Si Ťin-pching posílil vnitřní disciplínu ve straně s cílem posílit loajalitu a morálku členů. Smyslem má být boj proti čtyřem chybným jevům: formalismu, byrokratismu, hédonismu a výstřednosti.
Jak tento mechanismus funguje, ukazuje článek na případu podnikatele Jacka Ma, který po projevu neloajality (kritika státní kontroly nad bankovnictvím) čelil útoku z řad stranických úřadů. Strana má také další způsoby, jak vynucovat loajalitu: například její disciplinární aparát je schopen trestat členy (mimosoudně).
V současnosti se také soukromé firmy musejí podřizovat návodům komunistické strany například v případě najímání nových zaměstnanců a manažerů. Zvyšuje se tak role stranických buněk, které tím spoluformují korporátní kulturu těchto firem. Podle autora tudíž současná internacionalizace čínských firem díky projektu Jedno pásmo, jedna stezka vede k tomu, že stranické buňky vznikají i v zahraničí a také KSČ tímto způsobem vyváží svoje organizační způsoby a disciplinární nástroje.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.