Keller bez cenzury: Jan Keller píše o tom, kdo je vlastně „hlavní liberál“ v EU a co to znamená, pro premiéra Petra Fialu?
Již během prvého měsíce českého předsednictví Rady EU si mohl premiér Petr Fiala okusit, jaké to je, řídit z Prahy celou Evropu. Přijel si do Bruselu proto, aby mu vynadali, že nepracuje podle instrukcí. Belgický europoslanec Guy Verhofstadt mu přímo na kamery umyl hlavu natolik razantně, že si tak tak stačil dělat poznámky (ke zhlédnutí zde, nutno zapnout tlumočení do češtiny).
Bývalý belgický premiér, který zasedá v Evropském parlamentu nepřetržitě od roku 2009, v podstatě ovládá nyní přejmenovanou frakci liberálů, jejímiž hodně krotkými členy jsou mimo jiné europoslanci za Babišovo ANO. Verhofstadt je mimořádně pracovitý člověk. Když byl na jedné z plenárních schůzí v minulém volebním období tázán, jak vysvětlí, že vedle poslaneckého platu pobírá prý i další neméně zajímavé příjmy, byla jedinou jeho reakcí poněkud přidrzlá grimasa. Žádný poslanec si netroufnul otázku zopakovat.
Když nyní před celým europarlamentem káral zplihlého českého premiéra za nedostatek opravdového havlovství, argumentoval naléhavostí ukrajinské krize. Ukrajina mu jako správnému profesionálovi posloužila jako záminka. Zrušit i poslední zbytky suverenity členských zemí EU je Verhofstadtovým dlouhodobým cílem. Podrobně se o něm rozepsal přesně před deseti lety v knize „Povstaň Evropo!“ (Debout l’Europe!).Společně se svým kolegou z frakce zelených Danielem Cohn-Benditem navrhují, jak vybudovat novou Evropu. Prvým krokem by mělo být, že se členské země zřeknou svého zastoupení v organizacích typu OSN, Světové banky či Mezinárodního měnového fondu. Do těchto institucí vyšle Evropa svého společného zástupce. Dalším krokem bude vytvoření jednotného evropského občanství, které nahradí dosavadní národní příslušnost.
Národní vlády mají zaniknout, jejich místo zaujme Evropská komise. Ta bude kontrolována Evropským parlamentem, nikoliv parlamenty členských zemí. Vše musí proběhnout co nejrychleji, neboť pomalý postup sjednocování by nepřesvědčil trhy. Aby byl vývoj nevratný, musejí mít evropské instituce možnost a dostatečné prostředky vynutit si respekt k novému řádu.
Tři roky před velkou migrační krizí píší ve zmíněném manifestu Guy Verhofstadt a jeho kolega, že především v arabském světě se nacházejí miliony mladých kvalifikovaných lidí bez práce. Jejich přesun do Evropy zajistí Evropanům možnost udržet si dosaženou životní úroveň. Autoři tvrdí, že Evropa nemá na výběr. Náš stárnoucí svět tyto mladé nutně potřebuje. Mladí z celého světa zase potřebují projekt, který jim umožní vést život aktivní, mírumilovný a spravedlivý. O tom, proč by ho nemohli vést u sebe doma, se autoři ani slovem nezmiňují.
V manifestu se dále bez jakéhokoliv dalšího dokazování dočteme, že jedině takto radikálně přeměněná Evropa odstraní sociální dumping, bude garantovat plnou účast občanů na sociálních právech a jednou provždy vymýtí chudobu.
Zmíněný politický program Guy Verhofstadta byl publikován v roce 2012. Ještě o dva roky později předseda ODS Petr Fiala na svém zářijovém stranickém sjezdu tvrdil: „Kdekdo se zaklíná Evropou. Spoléhá na nějaké bruselské recepty. A které to jsou? Znáte nějaký, který opravdu funguje? Já tedy ne. Na všechno má Brusel jednu odpověď. Když se něco nedaří, tak je to proto, že jsme ještě málo evropští. Zajímavé ale je, že co funguje na národní úrovni, v Bruselu nějak selhává.“ Závěr své drtivé kritiky Bruselu a jeho politiky provozované na úkor národních států vypointoval předseda ODS do slov: „Připadá vám to logické? Mně tedy ne. Je to proti zdravému rozumu, dokonce mám občas dojem, že politika Evropské unie je už i proti mírně nemocnému rozumu. Chováme se chvílemi jako blázni, ti si také myslí, že jsou úplně normální.“
Petr Fiala se jako blázen rozhodně nechová. Proto bude nyní zajímavé sledovat, zda si premiér předsedající země stihnul přesně zapsat svůj nový domácí úkol, a lze se těšit na to, jakými státnickými gesty doprovodí hlášení o jeho splnění.