Počet obyvatel Evropské unie již druhým rokem klesá

VSa Zprávy

Tempo růstu obyvatelstva v EU se v posledních desetiletích postupně zpomaluje, konstatuje Eurostat.

U příležitosti Světového dne populace upozornil Eurostat na údaje o počtu obyvatel EU. Po prvním poklesu růstu populace v roce 2020 v důsledku dopadu pandemie Covid-19 se počet obyvatel EU v roce 2021 opět snížil, a to ze 447 milionů k 1. lednu 2021 na 446,8 k 1. lednu 2022. Záporná přirozená změna (více zemřelých než narozených) již druhým rokem převažovala nad kladnou čistou migrací, nejspíše v důsledku dopadu pandemie. V EU zemřelo v roce 2020 o 531 000 osob více než v roce 2019, pro srovnání v roce 2021 zemřelo o 113 000 osob více než v roce 2020.

Tyto informace vyplývají z údajů o obyvatelstvu, které zveřejnil Eurostat 11. července 2022. Tento příspěvek představuje pouze několik zjištění z podrobnějšího zdroje (Statistiky o obyvatelstvu a jeho změně).

V delším období vzrostl počet obyvatel EU z 354,5 milionu v roce 1960 na 446,8 milionu k 1. lednu 2022, což představuje nárůst o 92,3 milionu osob. Tempo růstu obyvatelstva se v posledních desetiletích postupně zpomaluje: například v období 2005 až 2022 se počet obyvatel EU zvyšoval v průměru přibližně o 0,7 milionu osob ročně, zatímco v 60. letech 20. století se průměrně zvyšoval o přibližně 3,0 milionu osob ročně.

Počet obyvatel jednotlivých členských států EU se k 1. lednu 2022 pohyboval od 0,5 milionu na Maltě po 83,2 milionu v Německu. Německo, Francie a Itálie tvořily k 1. lednu 2022 dohromady téměř polovinu (47 %) celkové populace EU.

Zatímco celkový počet obyvatel EU klesal již druhý rok po sobě, pokles počtu obyvatel nebyl zaznamenán ve všech členských státech. Celkem 10 zemí zaznamenalo mezi 1. lednem 2021 a 2022 pokles počtu obyvatel, přičemž největší pokles byl hlášen v Itálii (-253 100) a nejmenší ve Slovinsku (-1 800). V ostatních 17 zemích byl zaznamenán nárůst, přičemž největší ve Francii (185 900) a nejmenší v Estonsku (1 700).

Kterým zemím klesá počet obyvatel nejrychleji?

Od poloviny 20. století má světová populace strmý vzestupný trend. Zatímco velká část tohoto růstu se soustředila v Číně a Indii, vědci očekávají, že další vlna růstu nastane v Africe. Od roku 2019 má například průměrná žena v Nigeru za svůj život více než šest dětí, uvedl článek webu Visual Capitalist, z něhož přinášíme ukázku a zaměříme se zejména na evropské země.

V následující tabulce jsou země seřazeny podle míry poklesu počtu obyvatel na základě předpokládané míry změn v letech 2020 až 2050 a s využitím údajů OSN.

První desítka zemí, kde má podle prognóz klesnout populace. Dalšimi zeměmi v pořadí jsou: Rumunsko (15,5 %), Řecko (13,4 %), Estonsko (12,7 %), Maďarsko (12,3 %), Polsko (12,0 %), Gruzie (11,8 %), Portugalsko (10,9 %), Severní Makedonie (10,9 %), Kuba (10,3 %), Itálie (10,1 %). Zdroj: Visual Capitalist.

Mnohé z těchto zemí se nacházejí ve východní Evropě nebo v její blízkosti, a to z důvodů, o kterých se zmíníme níže.

Prvním problémem je porodnost, která podle Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku (PIIE) od rozpadu Sovětského svazu klesla. V celém regionu klesl průměrný počet dětí na jednu ženu z 2,1 v roce 1988 na 1,2 v roce 1998.

Od té doby se porodnost mírně zvýšila, ale nestačí kompenzovat úmrtí a emigraci, která znamená odchod občanů ze své země do jiných zemí.

Východní Evropa zažila několik vln emigrace po rozšíření hranic Evropské unie (EU) v letech 2004 a 2007. PIIE uvádí, že do roku 2016 pobývalo v jiných státech EU 6,3 milionu Východoevropanů.

Pohyb na západ v rámci EU má zásadní dopad na počet obyvatel členských států

Jak informoval v roce 2019 Mezinárodní institut pro aplikovanou systémovou analýzu (IIASA), v posledních desetiletích usnadnila mobilita uvnitř EU – volný pohyb mezi členskými státy EU – populační změny uvnitř EU. Za posledních 25 let ztratily některé východoevropské členské státy velkou část své populace v důsledku kombinace nízké porodnosti a především rozsáhlé emigrace.

Bulharsko a pobaltské státy dramaticky ztratily mezi 16 % a 26 %.

Mobilita uvnitř EU může v průběhu času způsobit velké přesuny obyvatelstva v rámci EU. Pokud by pohyb v posledních letech přetrvával, snížil by se počet obyvatel Rumunska z 19,9 milionu v roce 2015 na 13,8 milionu v roce 2060 (-30 % populace). Naopak bez mobility uvnitř EU by byly ztráty méně než poloviční (pouze -14 %). Přijímající členské státy se spoléhají na tyto toky, které jim pomáhají kompenzovat stárnutí jejich vlastní populace, ale vliv na jejich celkovou populaci je omezenější, protože jsou obecně lidnatější.

Dřívější ekonomické rozdíly mezi členskými státy podnítily mnoho občanů k tomu, aby si hledali práci jinde než v zemi svého původu.

Tento vývoj byl pravděpodobně ekonomicky přínosný pro Unii jako celek, ale ne nutně pro všechny vysílající členské státy. To přispívá ke zpomalení konvergence mezi členskými státy a má dopad na oblasti, jako je infrastruktura, vzdělávání a dokonce i stárnutí populace. To má následně dopad na cíle hospodářského rozvoje a politiky soudržnosti, zejména pokud se jedná o pohyb nepřiměřeně vysoce kvalifikovaných pracovníků vzdělaných ve vysílajících členských státech.

Rozdíly ve mzdách a životní úrovni jsou i nadále hnacím motorem migrace na západ v rámci EU. Zaměření na ekonomické nerovnosti mezi členskými státy může podpořit větší soudržnost a integraci a může pomoci těm členským státům, které se potýkají s neúměrným úbytkem obyvatelstva, úbytkem obyvatelstva v produktivním věku, odlivem mozků a výraznějším stárnutím populace. Politiky by se měly zaměřit na praktické dovednosti zaměřené na pracovní sílu a pokusit se zvrátit selektivitu emigrace v oblasti vzdělávání tím, že vysoce kvalifikovaným lidem nabídnou konkurenceschopné pracovní příležitosti a případně usnadní návratovou migraci některých talentů, kteří odešli.

Psali jsme:

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.