Publikujeme báseň Jindřišky Labské-Lipské O pokroku.
O pokroku
Život nám do kůže vyrývá znamení,
když cestou neseme všemožná břemena,
nikdo nám nefouká na duši zranění
lidství je luxus a komnata zamčená.
Budoucnost růžová vůbec se neblíží
a čím dál těžší je vydělat na chleba,
vysoké ceny nám rozpočet zatíží:
být správný demokrat je hlavně potřeba!
Teplo prý bylo už, teď je čas na svetry,
škrtají důchody, zvyšují úroky,
k bydlení prostory zdaní nám na metry,
prý máme šetřit a snižovat nároky…
Cestovat autem je drzé a nemravné
a teplá sprcha zas vrcholem luxusu,
zvolené vedení má pro nás za správné
štvát se a přežívat v pracovním poklusu.
Dnešního systému staňte se otroky,
koukejte poslouchat, pryč s tím, kdo naříká.
Chcete snad na důchod dělat si nároky?
To od vás zpupné je, to se vás netýká!
Za školní katedrou usíná pedagog,
vrásčitý zedník se s hladítkem potácí…
Co ten náš český stát udělal za pokrok!
Máme už právo i umírat na práci!