V pravidelném hudebním okénku Jan Schneider vybral meditativní a spirituální jazzové skladby, inspirující k zastavení po hektickém pracovním týdnu, abychom o Velikonocích nikam nespěchali a nebyli netrpěliví.
Na přivítanou si dovolím nabídnout takovou úpornou „dumku“: tenorsaxofonista Bill Barron a jeho nádherná spirituální kompozice „Oriental Impression“. Trumpetu hraje nezapomenutelný Ted Curson, piano Kenny Barron (ano, vynikající bratr kapelníkův), kontrabas Jimmy Garrison a na bicí Joe Dunlop. Doprovodné ostinato je opakovaně rozraženo chvilkovým lahodným rozjezdem, aby pak ta úpornost ještě lépe vynikla. Po znamenitých dechařích následuje půvabné, právě proto, že velmi střídmé sólo pianistovo. Moc pěkně vyvážená kompozice!
Kontrabasistu Cecila McBee poslouchám již přes padesát let, ale vždy najdu něco, čím mě znovu a velmi příjemně překvapí. Například svou kompozicí Compassion, živě nahranou v roce 1977. Je dlouhá, udělejte si na ní čas, abyste uvnitř nespěchali a nebyli netrpěliví. Začíná totiž kontrabasovou meditací, a podobnými chvilkami je celá kompozice protkána. Nicméně když se zase rozjede (a o to hezčí to pak je), tak to splňuje nejvyšší požadavky na jazz vedený bytelnou basou, navíc nádherně jasně a dynamicky nahranou. Tvoří skutečnou páteř celé skladby, což umožňuje namísto klopotné rytmiky krásně výbušnému bubeníkovi Steve McCallovi a perkusistovi Donu Moyemu tu skladbu vlastně jen zdobit. Podobně skromně hraje pianista Dennis Moorman. Tím krásně vytvářejí a rámují prostor pro dva výtečné sólisty, saxofonistu Chico Freemana a trumpeťáka Joe Gardnera, kteří ho využívají velice umně a zlehýnka. Toť umění jazzu, přátelé.
Legenda praví, že Scott Joplin vynalezl ragtime. Budiž, ale i kdyby to bylo trochu nebo zcela jinak, zkusím předložit důkaz, že Joplinovo skladatelské umění byl obdivuhodné: Bethena (valčíček pro piano) budiž příkladem. Myslím, že zcela přesvědčivým, obzvlášť v mistrovském podání pianisty André Previna a velmistra Itzhaka Perlmana.