Zpráva dne: Německo má stále nedostatečnou mzdovou dynamiku a zároveň paradoxně nedostatek dobrých pracovníků s nízkou nezaměstnaností a pokračujícími nerovnostmi.
Noviny Financial Times se věnují nedostatečné mzdové dynamice v Německu. Uveden je příklad německé firmy Aluplast, která nemůže sehnat pracovníky. V Karlsruhe je nezaměstnanost jen 3,1 %, výrobce plastů zaměstnává 600 lidí.
Uvádí, že je obtížné sehnat dobré pracovníky. Firma spolupracuje se čtyřmi učilišti a také její zástupci zajeli do Řecka a Španělska a přivezli si odtamtud 30 lidí.
Zdá se, že takové problémy se nalezením pracovníků by měly vést k masivnímu nárůstu mezd. Ale ve skutečnosti tomu tak není a zemi se nedaří dostat se z období tzv. mzdové deflace, resp. jen mírného nárůstu mezd. A to má dopady nejen na peněženky pracovníků.
MMF opakovaně varuje, že v Německu je třeba mít vyšší růst mezd, aby se eurozóna plně zotavila. Je třeba zvýšit kupní sílu země a učinit ostatní firmy z jiných zemí konkurenceschopnější.
Nemluvě o tom, že vyšší mzdy by také byly v německém zájmu, protože kdyby se eurozóna lépe zotavila, pak by ECB ukončila politiku svých velmi nízkých úrokových sazeb – tedy něco, na co si němečtí střadatelé již dlouho stěžují.
Mzdy dostatečně nerostou
Ukazuje se, že německé nominální mzdy musejí růst alespoň tři procent ročně, aby odrážely cíl ECB, který je těsně pod 2 % inflace a další 1 % v nárůstech produktivity.
Ale to se naposledy stalo v Německo v roce 2011. Minulý rok nominální mzdy vzrostly o 2,3 %, i když nezaměstnanost klesla na rekordně nízké úrovně.
IG Metall, který je největším německým odborovým svazem dohodl minulý rok nárůst o 4,8 %.
Někteří ovšem uvádějí, že nejde jen o pracovní dohody založené na minulých očekáváních, jak uvedl guvernér ECB Draghi. Jde také o „konkurenceschopnost“, která z Německa udělala exportního šampióna. Je zde prý hrozba, že by zpracovatelský průmysl mohl přesunout kapacity do levnějších zemí. V Německu je prý pochopení pro to, že soutěží v globálním prostředí.
Deutsche Bank ale uvádí, že mzdy v exportních odvětvích jsou vyšší, než u průměrných zpracovatelů. Jenže počet těch, kteří jsou kryti nějakou kolektivní dohodou klesá. Proto se odbory snaží si zachovat vliv přes dohody o větší jistotě práce, a benefitech jako jsou penze, školení a nekoncentrují se výlučně na mzdy.
Práva nízko placených pracovníků byla ovšem okleštěna reformami trhu práce a sociálních dávek, které zaváděl za sociální demokracii Gerhard Schröder. A tak se zdá, že kvalifikovaní němečtí pracovníci mohou považovat pravidelné nárůsty mzdy za něco, co se hned tak nevrátí.
Někteří i říkají: k čemu mít nízkou nezaměstnanost, když nerovnost zůstává stejná?
Německo zavedlo institut minimální mzdy až v roce 2015. Údajně se ale není dostatečně vymáhán. Platí spíše, že ti méně kvalifikovaní zažili pokles mezd. Hodinová mzda klesla z 12 eur na 9 eur.
Německá společnost také stárne a to je údajně důvod, proč bude mít trh práce problém.