Kompozice Sidi Bou Said, Lya a Slovo má buben z unikátního jazzového průvodce Jana Schneidera dnes potěší všechny příznivce tohoto nesmírně bohatého hudebního stylu.
Altsaxofonista skupiny Plastic People Vráťa Brabenec oslavil osmdesátku, kdo by to byl kdy řekl – ?! Co myslím si o tomto výstředním polomýtickém bohémovi s bytostně zahradnicko-theologickým náhledem na svět? Něco podobného, co o sobě říkával Magor Jirous – je to v podstatě velmi jemný člověk, ale dává to hrozně komplikovaně najevo. Co bych mu přál? To vyjadřuje snad nejlépe skladba Sidi Bou Said, jak ji na flétnu hraje autor Stéphane Mercier spolu s Jean-Paulem Estiévenartem na trumpetu a Stevenem Delannoyem na tenorsaxofon.
Jednou z nejnudnějších jazzových disciplín – alespoň pro mne – bývají tria s klavírem. O to výraznější jsou pak výjimky. Jonatan Avišaj ale není výjimka, on je génius. A ke všemu veselý a vtipný. A přitom není užvaněný, to myslím co se jeho hudebního výrazu týče. Proto se mi o něm chce psát, protože to je čirá radost. Ryzí ilustrace tajemství, které je nasnadějsoucí, a přitom mnohým skryté: nejkrásnější hudební kousky mají totiž blízko k rytmu i melodii dětských říkadel! Myslím, že v okamžiku, kdy mnozí z posluchačů uslyší chytlavý motiv Avišajovy skladby Lya, začnou je mimoděk napadat různé rýmy, nebo se jim začnou vynořovat byť i nejasné kontury čehosi dávno slyšeného … dèja vu … ano, toto je podle mě tajemství i Jonatana Avišaje. Ještě jména jeho skvělých spoluhráčů: Yoni Zelnik na basu a Donald Kontomanou bicí. (A pro ty, kteří by se s tímto hudebním motivem chtěli ještě trochu pomazlit, je zde tatáž kompozice provedená živě v kvartetu /basista Barak Mori, perkusista Rony Irwin a bubeník Amir Bresler/ a ještě jednou, naprosto brilantně sólově).
No, dobře, o Brabencovi jsem se zmínil, ale jen nahlucho. Takže si dovolím nabídnout něco velmi málo známého z Vráťovy freejazzové produkce. Je to disciplína úplně volná, většinou se ani neví, co se bude hrát, někdy se nezadaří, jindy to třeba zajiskří, obzvlášť když „Slovo má buben“. Anebo zaskřípe, jako zde, v nahrávce nazvané „Skřípy vrzy“, kde si člověk sice musí chvíli počkat, než se ozve Vráťova altka, ale dá to dobrou představu o jeho stylu hraní. A jelikož se doprovodné trio jmenuje Jazz Khonspiracy, a přestože se jeho název odvíjí od latinského základu (con-spiro = spolu douti, zaznívati), v souladu se současným manýrem a nejméně z jednoho dalšího dobrého důvodu se o jeho složení nebudu dále šířit, přestože by si to kontrabasista Petr Tichý a tenorsaxofonista Míša Hrubý jistě zasloužili. Nicméně si dovolím upozornit na jednu věc, o níž se spousta žvanilů o Brabencovi naprosto jistě nezmíní, a tou je Brabencův nádherný rukopis, jak je vidno z obalu desky. Takže do stodvaceti, Vráťo!