Michal Ševčík vidí válečnou filantropii jako produkt ke spotřeba cílící na konkrétní typy spotřebitelů.
Válečná filantropie naprosto oprávněně zní jako protimluv, v logické, sémantické, ale i citové rovině je to nesmysl. Nesmyslem však není, když z protimluvu vytvoří velkokapitál a jeho servisní organizace (západní státy, kontrolní výbory v podobě politických nevládních organizací a marketingová oddělení na některých VŠ) produkt přesně marketingově mířený na konkrétní jedince se specifickými hodnotovými založeními a rovněž různými diagnózami. Následně si produkt vytvoří své fanatické obdivovatele, ale i kritiky. V duchu masovosti, jak ji nadčasově popsali např. pánové Gustave Le Bon nebo José Ortega y Gasset, pracuje válečná filantropie jako produkt v rámci veřejných a virtuálních komunit, kde se šíří a získává své nekritické obdivovatele a oponenty a posléze funguje jako „brand“ (značka), ke kterému když se jednotlivec hlásí, získává tak výhody veřejného a pseudomorálního uznání (systém západních soft sociálních kreditů). Celý produkt však stojí na atlantickém narativu, který je střední Evropě v mnoha ohledech cizí, a proto je v ČR celá řada kritiků tohoto politického a marketingového triku, v němž je filantropie jako šafránu. Celý produkt je totiž povrchní, lživý a hloupý jako např. reklamy, které jsme běžně zvyklí vídat na televizních obrazovkách. Zobecněno, míří tedy na konzumenta, který:
- miluje transparentnost v politice
- podporuje inkluzi
- si libuje v zavádění kulturní diverzity a udržitelnosti ve firmách (protože vliv člověka na oteplování je tak zásadní, že ho může obratem a politickým rozhodnutím začít měnit)
- je očkovaný proti covid-19 a souhlasil se segregací občanů
- třídí odpad a splachuje jednou denně
- sleduje, jestli na ulici pejskaři uklízí exkrementy
- podporuje pochody hrdosti a na fejsbůku nadává do „bigotů“ a „ruSSáků“ kardinálovi Dukovi
- Rusko hodnotí jako fašistický stát a Rusy kulturně a etnicky nenávidí (často používá výrazy jako „ruSSák“, „putler“, „ruSSká filcka“ nebo „chcimír“)
- je extrémně komunitně založený, protože lži, ve kterých žije nutně komunitu (či bublinu) sebeutvrzovačů potřebují
- nemá smysl pro humor.
Pro všechno výše uvedené platí, že tento konzument nechápe reálná hodnotová pozadí ideologických a módních klišé a je naučen s nimi zacházet pouze jako s tržními produkty (miluje diverzitu podobně jako fotbalista svou značku kopaček, nebo puberťák svůj iPod s jablkem ve znaku). Nízká míra autenticity přesvědčení je podmíněna dvěma faktory:
- společenská satisfakce (potřeba sociálních bublin a komunit) a silná potřeba sociální akceptace,
- vazba na zdroj (USA, Západ) a nezávislost na významu hodnot, činů a zločinů (západní zabíjení je dobré, východní zabíjení je špatné), morální nadřazenost jako reziduum západního kolonialismu.
S diagnózami je to taky složité; souhlasím s velkým Sigmundem Freudem, že z malé neurózy nebudeme dělat kauzu, ale v tomto případě jsou to různé poruchy osobnosti, ačkoliv diagnostikovat na dálku není fér. Nicméně určitá pravidelnost a „kvalita“ projevů na veřejnosti napovídá, na jaké nemocné lidi válečná filantropie cílí, např. Černochová, Novotný, Etzler jsou archetypálními spolutvůrci a konzumenty tohoto šíleného produktu.
Válečná filantropie míří na určitý typ spotřebitele; vnímání produktu je totiž povrchní, časově omezené, a hlavně zaměnitelné jiným produktem, v případě separace očkovaných a neočkovaných a rozdělování lidí na horší a lepší u konfliktu na Ukrajině se jedná o binární kategorizaci na lidi mravně normální a „dezoláty“ – tj. jedince nějak deformované a deprivované. Značka je pak symbolem skupinové sounáležitosti, držitelé značky se vzájemně oceňují a utvrzují ve svém přesvědčení, a hlavně ve své dobrotě, která jim umožňuje klidný spánek. Komerční produkt nemá etické hodnotové pozadí, jeho účelem je zisk, který je zcela nezávislý na vyšších hodnotách (úcta k vlasti, národní historii, úsilí předků, ale i touze si cenit vlastní historie a bojů za nezávislost a státní právo). Marketingová oddělení velkokapitálu vytvořila z války mír a z míru válku. Válka totiž slušně vydělává…