Také dnes nabízíme pro všechny zájemce a fanoušky další díl hudebního průvodce jazzem od Jana Schneidera.
Minule jsem doporučoval poslech starého dobrého „fláku“ Egyptian Ella. Dnes se posuneme blíže k dnešku – takto tuto skladbu před deseti lety pouličně předvedla kapela Tuba Skinny, v níž je všechno nádherné – od obdarované kapelnice a kornetistky Shaye Cohnové (vnučky slavného tenorsaxofonisty Al Cohna), přes zpěv bubenice až po sólo na valchu. Samotná tresť radosti ze života! Je zajímavé, že tuto hudbu poslouchají průřezově všechny generace, což se o jiných druzích hudby – alespoň do takové míry Annie’s Dance – říci nedá. Na té ulici se s potěšením ku poslechu zastavují staří i mladí. A hádejte, co bude na ulicích slyšet, až nastane black-out?
Trumpetista Dizzy Gillespie nahrál v roce 1956 se svou kapelou krásnou kompozici , jejíž autorkou je členka bigbandu, trombonistka Melba Liston. K zaznamenání jsou nádherné zvukové barvy kapely, její skvělý drive a ostré synkopy, což je hlavně zásluhou vynikajícího Charlie Persipa za bubny. Bylo by asi zbytečné chválit Dizzyho trumpetu, pohybující se od poetických rovin až po ty freneticky vřeštivé. Vychutnejte si ji!
V dnešní napětím zmítané době si dovolím upozornit na osobitou reflexi blízkovýchodního konfliktu Toma Waitse: Road to Peace. Anglický text je možno alespoň pro orientaci počítačově překlopit zde. Nemusí se to líbit každému – v ideální případě by se to nemělo líbit oběma stranám. Nicméně by to mohlo leckoho přimět k zamyšlení, že každá mince má dvě strany, ať se na to díváme z jakékoliv strany. A neradno zapomenout na slova posledního z biblických proroků, zavražděného Jicchaka Rabina, že MÍR SE DĚLÁ S NEPŘÍTELEM. Jinak by jeho smrt byla zbytečná.