Milan Daniel se ve svém textu zabývá otázkou, čím krmit masomlýnek, až na bojišti dojdou Ukrajinci.
Tak 69 procent českých občanů je toho názoru, že válka na Ukrajině by měla skončit i za cenu územních ztrát na její úkor, to však jejich „reprezentantům“ nebrání v tom, aby do nešťastné země ládovali další zbraně a mudrovali o tom, jak tam dostat naše vojáky.
Ohánějí se přitom tím, že musí plnit své „závazky“ vůči NATO, přičemž jediným skutečným závazkem je to, co je obsaženo v notoricky známém a hojně citovaném článku 1 Washingtonské deklarace.
Faktem je, že velmocenský konflikt probíhající na území Ukrajiny, se odehrává podle scénáře, v němž Rus představuje toho zloducha, zatímco hodní Ukrajinci, jejich banderovské bataliony a stateční vojáci NATO ho zadržují tak, aby nespolkl celou Evropu. Té jde, jak známo, o blaho jejího lidu, který je bohužel do jisté míry nevědomý, nebezpečí si neuvědomuje a chce potupný mír.
Marná jsou přitom tvrzení zlého Rusa, který sankce vrací Evropě jako bumerang, o tom, že chce jen bránit svůj lid. Však my víme svoje! Proto je třeba bít ho, i do týla, bořit mu mosty a činit mu zle, aby se pamatoval.
To vše samozřejmě, jak jinak, těmi mírovými prostředky.
Jak se ukrajinská armáda přibližuje k limitu „posledního Ukrajince“, po jehož dosažení by masomlýnek mlel naprázdno, vyvstává otázka, čím ho dál krmit. Stratégové už vědí. Mají přece armády, které si sice nechaly v minulých dvou letech vytrhat zuby, ale vždy ochotní Američané je nenechají na holičkách a rádi je dozbrojí. Peníze se na to vždycky najdou. Nebo natisknou.
Nu a když tyhle trupy nepomohou, mají občané Evropy ještě přece děti. Tady je na místě, aby zástupci toho lidu, který válčit nechce, dali váhavým občanům osobní příklad.
Když se ti zástupcové lidu v parlamentu, kteří drží u moci současnou koloniální správu, prohrábnou svými příbuzenskými vazbami, jistě dají dohromady alespoň pár desítek statečných potomků, kteří se jen třesou na to, aby dali Rusovi na budku. Ne každý je má (byť jsou i tací), ale to by bylo, aby jim jejich sestry, bratří spolu se sestřenicemi a bratranci nepomohli dát dokupy elitní batalion. Pro jeho členy bude ctí a vlasteneckou povinností nechat se zastřelit, zmrzačit či roztrhat na kusy.
Jestliže to ovšem někdo z takových kandidátů takto necítí, bude třeba nechat se inspirovat praxí odvodových komisařů na demokratické Ukrajině: vyhledat, vyčenichat, odchytit, nenaletět simulantům, zmlátit, nacpat do auta a dopravit na frontu plnit vlasteneckou povinnost!
Do toho, paní a pánové poslanci! Petře Fialo, Víte Rakušane, Markéto Pekarová i Adamová, Mariane Jurečko a Ivane Bartoši: zapomeňte na ty, kteří zbaběle na smrt nechtějí. Vypněte hrudníky a jděte svým vojům příkladem! Vaše děti vpřed! Až potom ty ostatní.
A nezapomeňte se následně pochlubit tím, kdo z vás první truchlil nad rakví svého syna nebo dcery.