Petr Schnur píše o tom, jak se komerční sport nejenom politizuje, ale také otevřeně militarizuje a skoro nikomu (dokonce i v Německu) to nevadí…
„Mezinárodní společenství pravdy a lásky“ alias NATO, EU a jejich různobarevné koalice ochotných se ještě donedávna zviditelňovalo na poli mezinárodních vztahů prostřednictvím hospodářských sankcí a marciálním umravňováním „dezolátních“ států. Nicméně svět se mění, stále více zemí poznalo skutečnou realitu za vznešenými řečmi o demokracii a začalo postupně ztrácet strach z následků neposlušnosti. Rozjetý vývoj od poddanství k partnerství ovšem vyvolává u kolektivního Západu silný pocit nevolnosti, což nutí jeho panující politickou a ekonomickou agendu uvnitř i navenek „přitvrdit“. V praxi to znamenalo, že namísto mezinárodně garantované neutrality Ukrajiny stojí Evropa na pokraji přímého vojenského střetu mezi NATO/EU a Ruskou federací, a tak konečně nastal čas, aby se princip „pravdy a lásky“ konečně realizoval i na půdě sportu. Co bylo zanedbáno ve vztahu k USA a jejich ochotnickým satelitům během válek proti Iráku, Jugoslávii, Afghánistánu nebo Libyi, dohánějí lukrativní, tehdy zcela apolitická sportovní odvětví nyní.
FIFA vyloučila z fotbalových klání nejen Rusko, ale hned i dezolátní Bělorusko, které sice nevede žádné války, ale má tu troufalost neposlat Moskvu a Putina ke všem (proruským) čertům. Stejný osud oběma zemím a jejich reprezentacím připravila americko-kanadská franšíza NHL, obecně známá pod titulem IIHF, což nám poněkud zjednodušilo cestu ke zlatým medailím. A tak se mezinárodní sport díky bohatým sponzorům a (v Česku bychom řekli progresívně kavárenskému) personálnímu obsazení svazových grémií konečně transformoval do zábavných her v transatlantickém rámci; vstupenkou je politická a ekonomická kompatibilita se západní doktrínou o omezené suverenitě zbytku světa.
Ale ponechme nyní ironii stranou, neboť stupeň destrukce politiky kolektivního Západu nabývá dystopických rozměrů.
Zopakujme, co je to za podnik, ta FIFA, organizace, která již dávno převedla fotbal ze sportu do prostředí „průmyslu“ a globálních financí. Díky tvrdé komercializaci kopané se stala mocnou nadnárodní korporací, autoritativně vedenou v neoliberálním stylu, bohatě dotovanou „kosmopolitními“ oligarchy, petrolejovými monarchiemi a nadnárodními koncerny. A kdo by si naivně myslel, že takto uzurpovaný svět fotbalu v sobě skrývá alespoň zbytek sportovního ducha a smyslu pro nepřekročitelné hranice, toho poučil nejen sportovní osud Ruska a Běloruska o opaku. Na národní úrovni se o dosažení dalšího stupně mravní a sportovní degenerace postaral německý prvoligový fotbalový klub Borussia Dortmund. Ten totiž několik dnů před sobotním londýnským finále proti Reálu Madrid uzavřel smlouvu s novým sponzorem – s největším německým zbrojařským koncernem Rheinmetall. Vedení klubu ovšem veřejnost, jejíž „dezolátní“ část byla tímto krokem šokovaná, obratem ujistilo, že vše se děje v zájmu Německa. Borussia (BVB) prý tak chce tímto krokem převzít odpovědnost za „obranu a bezpečnost demokracie“. Hovoříme o zbrojovce, která sehrála jednu z rozhodujících rolí v militarizaci nacistického Německa.
Byly doby, ve kterých by celý Bundestag, vláda i prezident, celá tzv. občanská společnost, volala po psychiatrické léčbě vedoucích funkcionářů dortmundského klubu, pokud by se s takovou možností vůbec odvážili vyrukovat na veřejnost. Dnes, kdy je zcela normální v politických i mediálních kruzích beztrestně a protiústavně stupňovat válečnou hysterii, kdy ale není možné vyslovit požadavek mírové diplomacie bez toho, aby dotyční neskončili pod kladivem politické inkvizice, kdy jsou reprezentace západních států tvořeny zglajchšaltovanou masou „mladých“ rádoby válečnických psychopatů, a kdy se občanská společnost mladé generace rozpustila v konzumaci „toxických“ životních stylů, mohou fotbaloví žoldáci vyběhnout na zelený trávník s propagací smrti na hrudi a ještě to prodávat jako starost o demokracii a mír. S firmou, která díky neochotě akceptovat sousední zemi Ruska jako neutrální zónu a která návratem ke klasické filozofii kapitalismu: když se hroutí moc a mírové hospodářství, investuj do války nyní dělá rekordní zisky.
S jistotou lze doplnit následující. Protesty „dezolátů“ a „chcimírů“ vyšumí, poněvadž v politické euro-agendě tzv. středu od Zelených po CDU není nikdo, kdo by nebyl opojen válečným rykem. Zbytek politického spektra jsou agenti Moskvy nebo pravicoví extremisti a o ty se postarají Antifa, zákaz působení nebo mediální „blitzkrieg“. A až přijde kocovina, bude pozdě. Do té doby si BVB užije krvavé miliony, za které si pořídí ještě dražší žoldnéře v kopačkách a z celé záležitosti zbude další prolomené tabu.
Jisté je, že pravda a láska udělaly i v oblasti bývalého sportu další krok kupředu. Již nic, žádný zbytečný ostych, nebude stát v cestě postupnému přejmenování zkomercializovaných sportovních stadionů podle dosaženého stupně společenské reality. Kupříkladu masy opojených konzumentů transatlantických her nebudou jásat v Aréně O2, ale ve stadionech, ve kterých bude namísto přežitých Škodovek vystavena nejnovější vojenská technika; v NATO Aréně.
Závěrem skromný dotaz: jak daleko máme k Orwellovi?