Milan Daniel ve své poznámce akcentuje riziko propadu hlasů voličů, kteří se nechají zlákat nereálnými sliby nebo očekáváními.
Volala mi jedna dáma, s níž se znám léta. Dostala (stejně jako jiní) do schránky volební lístky a její známá jí k tomu vzrušeně volala, že na jednom z prvních objevila volební stranu, která důchodcům slibuje důchody ve výši padesáti tisíc, byty mladým rodinám a další věci, o nichž český volič sní.
Stran, které kandidují do Evropského parlamentu, je asi třicet, řekl jsem jí. Většina ví, že proti etablovaným partajím nemá šanci, pokud tedy jde o to, mezi těmi vyvolenými usednout. Mnohé z nich ale kalkulují s tím, že dosáhnou-li ve volbách nejméně jednoprocentního zisku, čeká je potom sladká odměna v eurech za získané hlasy.
Výsledky malých stran a uskupení mezi tím jedním a pěti procenty, tedy kvórem nutným pro získání mandátu, se potom rozpočítají mezi ty, které na nějaký ten mandát dosáhnou. Pokud tedy volič bude hlasovat pro nějakou malou stranu bez šance na získání mandátu, avšak ohromující sliby, mohl si cestu do volební místnosti ušetřit.
O co v těchto volbách jde: o život. O život, jak ho známe, o mír, o možnost suverénně si rozhodovat o věcech, jež se nás bytostně týkají, o možnost odolat soustředěnému tlaku na zničení toho světa, který máme rádi. Politika těch, kteří do procesů ovlivňujících budoucnost tohoto světa pumpují pro nás nepředstavitelné peníze k tomu směřuje. Pnutí, jež to vyvolává, hrozí tím, že se ucho, jehož se v našem světě snažíme držet, utrhne.
Tomu věru nepomůže volba strany, která slibuje vzdušné zámky, nebo jiné, která to třeba myslí ve všem všudy dobře, ale na dosažení pětiprocentní hranice nemá přes veškeré úsilí šanci dosáhnout. Předvolební průzkumy jsou sice ošidné, ale pro zásadní orientaci není jiné vodítko.
Vůči těm malým je to jistě nespravedlivé, ale víme, s kým máme jakou zkušenost a komu můžeme věřit. Hlas každého z nás je sice jen kapka, ale kapky dělají moře.
Volme zásadně, a především proti válce.