Jak člověk naletěl postmodernismu

Michal Ševčík upozorňuje na to, že komodifikace se stala základním rysem současného kapitalismu a týká se jak postmodernismu, tak konzervativismu.

Spotřebovávání všeho od jídla po vztahy se v dnešním globálním kapitalistickém systému stalo dominantním způsobem myšlení a organizace společenských vztahů. Tento systém je schopen přizpůsobit a zkomodifikovat jakýkoli kulturní či sociální fenomén, aby zvýšil svůj obrat. Z krátkodobého hlediska může být i hodnotový konzervatismus, který se na první pohled zdá být v rozporu s progresivními tendencemi velkého byznysu, využit jako „dobrá značka“ a nástroj pro dosažení ekonomického profitu. V tomto ohledu je velkokapitál zcela oportunistický, využívající všechny příležitosti, které přinesou finance. Konzumerismus není ideologicky ani kulturně nijak předpojatý. Je to mechanismus, jehož hlavním cílem je maximalizace zisku prostřednictvím uspokojování potřeb a přání spotřebitelů, které jsou však na základě sofistikovaného sběru dat od věrnostních kartiček v Lidlu (tzv. aplikací) po rozsáhlé výzkumy chování pečlivě vyhodnocovány a následně definovány. Tento přístup znamená, že konzumerismus může integrovat jakékoli hodnoty nebo ideologie, pokud přinášejí ekonomické výhody. Pro tento proces existuje známý výraz: komodifikace, kde jakýkoli kulturní nebo hodnotový obsah je přeměněn na zboží, což se děje v přímém přenosu.

Hodnotový konzervatismus, který se vyznačuje důrazem na hodnoty nepodléhajícím času, rodinné vazby a národní identitu, může být rovněž komercializován a v rámci výroby produktů na míru. Nadnárodní korporace například mohou vytvářet produkty a služby zaměřené na rodinné hodnoty, vlastenectví nebo náboženské principy, které osloví specifické segmenty trhu, jež se identifikují s těmito hodnotami. Marketingové kampaně mohou být navrženy tak, aby rezonovaly s těmito hodnotami a tím zvyšovaly prodej a loajalitu zákazníků. Tato tzv. konzervativní „poptávka“ je však v naší „západní“ kultuře spíše latentní (určitě ne u amerických puritánů), ale není vyloučeno, že při společenských změnách a posunech přijde velký byznys s podporou rodiny, národa a demokracie. Velkokapitál je ve své podstatě pragmatický a oportunistický. Zužitkuje jakékoli kulturní nebo společenské tendence, pakliže přinesou kýžený profit. To znamená, že i fenomény, které se zdají být v rozporu s moderním kapitalismem, jako je hodnotový konzervatismus, mohou být integrovány do obchodních strategií. Nadnárodní korporáty mohou například propagovat rodinné hodnoty nebo vlastenecké sentimenty, aby přilákaly zákazníky, kteří se s nimi identifikují. Tento pragmatismus se projevuje v široké škále marketingových taktik a produktových linií, které reflektují různorodé hodnotové systémy. Hodnotový konzervatismus díky svojí žádoucí strnulosti však není pro konzum příliš zajímavý, což bylo dávno zjištěno, proto byly vynalezeny jiné ideologie, flexibilnější, fluidnější.

Postmodernismus, který zdůrazňuje pluralitu, relativismus a fragmentaci, poskytuje ideologickou apologii celému systému, a navíc ještě přináší brutální fabulaci (některé obory na společenskovědních fakultách lze označit za marketingová oddělení identitárního brandingu), totiž přináší nová jsoucna a nové potřeby (např. celou produktovou infrastrukturu pro nebinární jedince zahrnující oblékání, stravování, lékařskou péči a sociální a veřejná zařízení). Postmoderní teorie relativizují hodnotové systémy a kultury, což umožňuje jejich snadnější komodifikaci, proto je postmoderní relativismus byznysově nejvíce zajímavý. V tomto kontextu se jak progresivní, tak konzervativní hodnoty stávají jednoduše různými tržními segmenty, které lze cílit a využívat bez ohledu na jejich zásadní odlišnosti. Velký byznys, reprezentovaný velkokapitálem a nadnárodními korporáty, má ideologii bez ideologie, využívající jakékoli hodnoty, které přinášejí peníze.

Zároveň je nutné zdůraznit, že všichni, kteří uvěřili v identitární mantry a sexuální revoluci, byli obelháni a zneužiti pro největší byznysový podvod ve jménu emancipace menšin. Nadnárodní korporáty a velkokapitál využily těchto sociálních a kulturních hnutí k dosažení svých vlastních zisků, přičemž původní cíle těchto hnutí byly dohnány ad absurdum (např. od zcela prospěšné dekriminalizace sexuálních menšin po společensky nebezpečnou žádanost toxické nenormálnosti), protože emancipace je permanentní a změna je klíčem pro získávání pozornosti zákazníků. Ti, kdo se zapojili do těchto hnutí s nadějí na skutečnou změnu a emancipaci, budou muset nakonec vypít tento hořký kalich až do dna, až si uvědomí, jak byli zneužiti v rámci tohoto byznysového záměru posledních desetiletí.

A náklady následků v podobě poškozeného duševního a fyzického zdraví mladé generace ponese primárně spotřebitel a lhostejno jestli je binární nebo nebinární.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.