Jaromír Janda píše o některých problémech a úskalích financování nových bloků jaderných elektráren v České republice.
S odstupem se ještě podívejme na rozhodnutí vlády ohledně výběru dodavatele nových jaderných bloků. Není pochyb, že po mnoha letech příprav a odkladů z nejrůznějších důvodů, se zdá rozhodnutí, resp. výběr dodavatele, jako zásadní krok, který nás posouvá k budoucí realizaci výstavby nových bloků v lokalitě Dukovan a možná i na Temelíně. Nicméně zda k realizaci skutečně dojde, se ukáže až časem. O řadě obtíží na cestě k novému jádru jsme již psali v řadě předchozích článků a některá další úskalí po rozhodnutí a vyhlášení vlády přibyla nebo nabyla na významu. Některým z nich, resp. těm, která souvisí s financováním, se budeme věnovat v následujících řádcích.
Platí, že o peníze jde až na prvním místě a právě peníze, tedy zajištění financování pro výstavbu nových jaderných bloků, je i po tiskové konferenci vlády, kde vyhlásila korejskou společnost KHNP jako vybraného dodavatele pro nové jaderné bloky, nadále otevřenou otázkou bez jasné odpovědi. Již před časem na valné hromadě vedení společnosti ČEZ prezentovalo, že z pohledu společnosti a jejích úvěrových možností je pro ni zvládnutelné realizovat pouze jeden blok. Na více bloků již společnost nemá úvěrovou kapacitu. Celkové zadlužení společnosti se může pohybovat na úrovni trojnásobku zisku před zdaněním, což dle odhadů budoucí ziskovosti společnosti vychází na 300 mld. Kč. Zadlužení společnosti ČEZ se dle údajů v současné době pohybuje na úrovni 100 mld. Kč a samozřejmě dále předpokládá investovat nejen do nových jaderných bloků, ale do dalších oblastí jako je rozvoj obnovitelných zdrojů, do teplárenství anebo do nových plynových elektráren.
Pokud tedy ČEZ může vzít na sebe pouze jeden blok, bude muset financování druhého zajistit stát jiným způsobem. A financovat výstavbu dvou bloků v jedné lokalitě, každý jiným způsobem možná i jde, ale trochu připomíná pohádku o tom, jak pejsek a kočička vařili.
Pojďme k další perle z tiskové konference vlády. Když padla otázka na platby úroků z poskytnutého úvěru, tak se pan ministr financí pochlubil, že úroky ze státem poskytnutého úvěru bude společnost ČEZ platit až po uvedení nových jaderných bloků do provozu a do té doby se podařilo domluvit, že to bude bezúročně. To je jistě skvělá zpráva pro společnost ČEZ, ale někdo ty úroky z poskytnutého úvěru, a že to nebude málo, zaplatit bude muset a nebude to nikdo jiný než stát ze státního rozpočtu, tedy daňový poplatník, a tedy my všichni. To ovšem pana ministra financí zřejmě ani nenapadlo, ale na druhou stranu to odpovídá ekonomické erudici elektrikáře na pozici ministra financí.
Investice do nových jaderných bloků a celková cena za jejich realizaci tak nebude zahrnovat právě tu zásadní částku, která významně navyšuje cenu takového projektu. Celý projekt tak bude vycházet lépe a cena vyrobené elektrické energie bude pak vycházet levněji. Ale náklady na úvěr nám nikdo neodpustí a rozdíl zaplatí v každém případě daňoví poplatníci (tedy firmy a domácnosti) ovšem nikoli v ceně elektrické energie, ale prostřednictvím státního rozpočtu a tedy daní, které všichni platíme. Pokud na tomto místě odbočíme, tak pro řadu mladých rodin by jistě také bylo fajn, pokud by hypotéku na bydlení mohly začít splácet až později, třeba až budou zabezpečeni a stát by jim do té doby úroky odpustil. Ale zdá se, že co je dovoleno ČEZu, není dovoleno lidu.
A k tomu zlatý hřeb na závěr. Ministr financí pravicové vlády a ODS považuje za nutné zdůraznit, jak unikátní podporu se podařilo pro výstavbu nových jaderných bloků dojednat. Nejprve stát poskytne investorovi 12 let bezúročnou půjčku a pak dalších 40 let po uvedení do provozu bude garantovat cenu. Tedy po dobu 52 let až do roku 2076 bude společnosti ČEZ garantovat cenu, a tedy ziskovost projektu výstavby nových jaderných zdrojů u nás. Kdo by si nechtěl rozjet podnikání na 52 let s garancí od státu, že bude vydělávat? Předlistopadový socialismus bledne závistí. Společnost ČEZ nás bude příštích 52 let oslňovat svými zisky a my jako daňoví poplatníci je budeme dotovat, aby vydělávali, pokud by cena elektrické energie nebyla dostatečně vysoko. No nekupte to.
Abychom pouze nekritizovali naši vskutku skvělou vládu, pokusíme se navrhnout, jak by bylo možné postupovat pro zajištění výstavby nových jaderných bloků v současné situaci. Podle již podepsaných dohod mezi ČEZem a státem z doby, kdy byl vládním zmocněncem pro výstavbu nových jaderných bloků pan Jaroslav Míl, může stát od společnosti ČEZ odkoupit samostatně za účelem výstavby vytvořenou společnost EDU II včetně celého týmu odborníků na výstavbu zdrojů v energetice. Cena může vycházet odhadem na nízké jednotky miliard Kč, což je rozhodně méně než vykupovat podíl drobných akcionářů celého ČEZu, který se odhaduje na cca 300 mld. Kč. Zajištění financování celé výstavby by pak přešlo plně pod stát. Financování státem je nejlevnější možný způsob a nad to by odpadlo dohadování o bezúročném období, odpadla by potřeba garantování ceny do roku 2076 a bylo by zajištěno financování pro výstavbu obou předpokládaných bloků stejně. Vše by platil přímo stát, tedy my všichni, což stejně budeme, ale bez garancí něčího zisku. Ostatně je úkolem státu zajistit energetickou bezpečnost, a pokud není schopen vytvořit ekonomické prostředí, aby soukromé společnosti investovali a budovali zdroje, tak to musí udělat sám, od toho stát máme a platíme.
Tolik, kdyby si tento text současný pan ministr financí náhodou přečetl. Na závěr už jen řečnická otázka. Jak to asi může dopadnout, když elektrikář vede ministerstvo financí, bankéř ministerstvo průmyslu a politolog to má řídit a spolu dohromady rozhodují o energetice a výstavbě nových jaderných zdrojů? Zajeďte se podívat do České Kanady, nedaleko obce Zvůle je krásný skalní útvar a přesně tam máme namířeno. Krásné léto.