Historik Jiří Malínský píše na okraj zítřejšího významného historického jubilea 600. výročí smrti Jana Žižky z Trocnova.
Úterní premiéra dokumentárního pořadu České televize Žižka hrdlořez i boží bojovník je poměrně snadno vykladatelná jako relativně dobře maskovaná snaha o demýtizaci a destrukci života a vlastně i odkazu tohoto výrazného národního hrdiny (v podtextu nepřiměřené idylizace doby temna). Údajná krutost husitů byla součástí dobového mravu a křižácká vojska i svatá církev se vyznačovala buď shodnou nebo – a to velmi často – ještě brutálněji vedenou válkou či válečnou kampaní. Trosky fakt z většiny Žižkova života navíc nutí ke krajní opatrnosti při jejich interpretaci; není zřejmě náhodné, že scénář i režijní realizace druhého (Jan Žižka) i třetího (Proti všem) dílu Vávrovy, ale i Jiráskovy Husitské trilogie obstojí v tomto srovnání po sedmdesáti letech neporovnatelně lépe; pořad si sarkasmem osudu byl nucen vypomoci ukázkovými scénami z tohoto mimořádného klasického československého velkofilmu.
11. října 1424 nezemřel u Přibyslavi chudý jihočeský zeman, majitel drobného severočeského hradu Kalicha, ale především jedna z ústředních osobností našich dějin, muž navíc kališníky svatořečený. Oprávněně – bitva na Vítkově posunula bělohorskou katastrofu o dvě stě let. Nezesnul bez následníků: Prokopa Velikého, Jana Rokycany, Jiřího z Poděbrad. Věhlas a úcta, kterou tento velikán stále vzbuzuje u pokrokové části Evropy, trvá i dnes; to uznala i soudnější část českého katolictva.
Není nenáležité připomenout, že právě husitská tradice, tím i druhý život trocnovského reka pokračuje i v nedávné české a československé současnosti. Z husitské tradice vycházel při koncipování koncepce své zahraniční prvoodbojové akce Masaryk, husitská tradice stojí v základech ruských legií (Husitská divize, ale také pluk Jana Žižky z Trocnova, v němž bojoval prezident Ludvík Svoboda) a tvoří i základ naší státní myšlenky. Také Žižkovým městem není jen Hradec Králové, ale i evropsky významný Tábor; k husitství se hlásil i druhý československý prezident Edvard Beneš a náš druhý odboj (Žižkovo jméno nesla i jedna z největších partyzánských brigád).
Husitský světec je připomínán i sudoměřskou sochou v nadživotní velikosti, která byla vztyčena r. 1924, husitský světec se Kafkovou monumentální jezdeckou sochou tyčí nad Prahou. A v památníku prvního odboje, na úbočích žižkovského návrší, Žižkovy čtvrti, probíhají slavnostní shromáždění připomínající klíčová období i události našeho státu včetně vyznamenávání našich novodobých legionářů.
Tyto „drobné detaily“ dokument České televize „opomněl“. Ke své i naší škodě, ke škodě i odborné a umělecké úrovně a vyznění tohoto televizního díla. Ke škodě nás všech.
Informace pro zájemce: Tento pátek, 11. října od 16:30, se uskuteční před památníkem na Vítkově hromadný zpěv husitského chorálu „Ktož jsú boží bojovníci“. Cílem je experimentálně vyzkoušet, jak zněl chorál, když ho společně zpívalo husitské vojsko. Organizátoři se snaží sezvat co nejvěští množství účastníků. Vítán je proto každý, kdo by si chtěl slavnou husitskou píseň společně s ostatními zazpívat. Akce je naplánována na den, na nějž připadá výročí 600 let od smrti Jana Žižky z Trocnova.