Každá z obou zemí nabízí trochu jiný (na Západu nezávislý) model rozvojové pomoci pro Afriku a další země globálního Jihu.
Soupeření mezi dvěma členy BRICSu, Čínou a Indií, o globální vůdčí postavení v zemích globálního Jihu je stále zřetelnější, protože dominance Západu oslabuje, píše Ronak Gopaldas pro Other News. Africké země se musí rozhodnout, která z těchto dvou zemí má lepší předpoklady k prosazování rozvojových cílů Afriky. Indie prosazuje spolupráci jih – jih a spravedlivější globální vládnutí, zaměřené na demokratické hodnoty a nevměšování. Čína naproti tomu klade důraz na hospodářský vliv prostřednictvím iniciativy Pásmo a cesta a významných investic do africké a také latinskoamerické infrastruktury. Toto soupeření je poháněno rozdílnými narativy v zahraničněpolitických kruzích obou zemí, které prezentují indickou demokracii a čínský rozvoj jako konkurenční modely pro globální Jih. Obě země oficiálně vyjadřují solidaritu a nabízejí své přístupy jako řešení pro rozvojové země.
Historické vazby Afriky s Indií, které mají kořeny v Hnutí nezúčastněných zemí a v protikoloniální solidaritě, stejně jako vlivná indická diaspora na kontinentu, činí z Indie důvěryhodného partnera pro mnoho afrických zemí. Indie se rovněž zaměřuje na rozvoj lidského kapitálu a přenos technologií, často prostřednictvím iniciativ soukromého sektoru. Zkušenosti Indie s různorodým obyvatelstvem jí umožňují účinně řešit potřeby Afriky, zejména v oblasti zdravotní péče, vzdělávání a digitálního přístupu. Indie se účastní globálních uskupení typu Quad či G20, čímž posiluje vazby se zeměmi, jako jsou USA, Evropa a BRICS a působí jako most mezi globálním severem a jihem – zasazuje se o začlenění Africké unie do skupiny G20. Africké země oceňují asertivní postoj Indie ke globálním otázkám, ale omezené finanční zdroje Indie (ve srovnání s Čínou) její vliv v Africe brzdí.
Hospodářská síla Číny naopak, zejména prostřednictvím projektů, jako je iniciativa Pásmo a cesta, již nyní hraje významnou roli při uspokojování potřeb Afriky v oblasti infrastruktury a posilování regionálních vazeb. Úspěchy Číny při snižování chudoby obdivuje mnoho afrických zemí jako vzor hospodářského růstu. Afrika si cení čínské politiky nevměšování, která je v souladu s její touhou po suverenitě. Africké země také oceňují čínské alternativní globální instituce, které nabízejí možnosti mimo vliv Západu. Pokročilé čínské technologie, jako je 5G a umělá inteligence, představují pro africké ekonomiky významné příležitosti. Existují samozřejmě i obavy z autoritářské vlády Číny, z finanční závislosti či problematické transparentnosti. Kritika se týká některých kontroverzních projektů, pracovních praktik a dopadů na životní prostředí. Pověst Číny dále zpochybňují kontroverze COVID-19 a asertivní zahraniční politika, což u některých afrických představitelů vyvolává pochybnosti o dlouhodobém přínosu spolupráce s Čínou. Role Číny v globálním Jihu je sice vnímána jako strategická, ale zároveň potenciálně ohrožuje její důvěryhodnost jako vůdčí síly v tomto prostoru.
Volba mezi Čínou a Indií jako vůdčími zeměmi globálního Jihu pro Afriku závisí na prioritách a hodnotách kontinentu. Indické demokratické reference, rozvojový model a partnerství založené na důvěře jsou přitažlivé, čínská finanční síla a rychlý rozvoj infrastruktury zase ekonomicky nezbytné, i když vyvolávají obavy o udržitelnost dluhu a strach z autoritativního přístupu, čímž dlouhodobě přitažlivost Číny omezují.
Indie a Čína tak v afrických zemích mohou hrát doplňující se role – Čína v okamžité transformační podpoře prostřednictvím infrastruktury a finančních investic a Indie v udržitelném dlouhodobém růstu prostřednictvím budování kapacit a přenosu technologií. Spolupráce s Čínou i Indií pomůže Africe vytvořit vyvážený přístup k rozvoji a prosadit se na globální scéně.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.