Nový graf týdne ukazuje, proč úkolem vlády nejsou nyní „německé platy“ ale kompemzace po propadu reálných mezd, který byl rekordní.
Výrok premiéra Fialy, že potřebuje ještě čtyři roky (čti: vyhrát další volby), abychom dohnali německé platy, se prohnal mediální krajinou ČR. Téma samotné si zaslouží větší rozbor. O velké disproporci mezi hospodářským výkonem a mezi mzdovou úrovní pojednává kniha Jak jsme se stali kolonií.
V tuto chvíli ale před vládou stojí jiný úkol – a to je vykompenzovat propad reálných mezd z období pádivé inflace. Mzdy se propadly o 12 %, přičemž situace ve veřejném sektoru je ještě horší, neboť zde – odlišně dle jednotlivých kategorií došlo i ke snižování nominální platů.
Není jasné, kdy se podaří kompenzovat propad reálných mezd, který je druhý největší po roce 1989. Podle současného tempa vývoje nominálních mezd a také inflace a vzhledem ke stagnaci ekonomiky (a masivním problémům v Německu i Rakousku) je realistický časový horizont pět let.
Spekulovat, za současné dynamiky vývoje a strukturálních změn nejen v evropské, ale i světové ekonomice, o tom, „kdy doženeme Němce“ (což vrací debatu na počátek 90.let!) nedává vůbec smysl. Hlavní je začít pracovat na hospodářské politice, která povede k trajektorii modernizace české ekonomiky, zadržování přidané hodnoty na našem území a následném odrazu ve mzdách. Což bude tématem samostatného článku.
