Politolog Petr Drulák se zamyslel nad rolí USA ve světové politice v době, kdy její hegemonie postupně upadá.
Zahraniční ovlivňování domácí politiky bylo velkým tématem loňského roku. Gruzie se dostala na černou listinu Bruselu, neboť přijala legislativu, která nutí na světlo zahraniční agenty. V Rumunsku zrušili prezidentské volby kvůli údajnému ruskému vlivu, ač žádný nebyl. V Česku poslanci schválili paragraf kriminalizující činnost pro zahraniční mocnost, který připomíná komunistické zákony padesátých let. Hodně se toho také událo v USA, a to jak směrem ven, když Američané zasahují do vnitřní politiky jiných států, tak i směrem dovnitř, když se ostatní o totéž pokouší ve Washingtonu. Amerika se dostává pod tlak v obou směrech.
Pod mimořádný tlak se dostala National Endowment for Democracy. Instituce založená v osmdesátých letech a financovaná z veřejných prostředků k tomu, aby v různých částech světa podporovala „demokratickou opozici“, volně přeloženo, destabilizovala nepřátelské režimy. Transparentní podpora od nadace na podporu demokracie měla příjemce pomoci méně diskreditovat než dosavadní peníze od CIA. Právě lidé ze CIA ji pomáhali rozjet. NED byla zapojena do barevných revolucí, v našem regionu se tradičně věnovala Ukrajině, Moldavsku, Gruzii, mečiarovskému Slovensku, Srbsku i Rusku, kde dokonce měla svoji kancelář, než ji zakázali. Mimo Evropu je mimořádně aktivní vůči Číně, Kubě a Venezuele. Dodnes financuje několik ideologicky jasně vyprofilovaných nevládek v Česku a patrně i na Slovensku.
NED bude dál fungovat, ale jinak. Méně transparentně. Loni v létě zrušila veřejný přístup do databáze projektů. Do té doby bylo možné přes internet získat přehled o tom, co a v jaké výši financuje v každé z mnoha desítek zemí světa, vůči nimž byla aktivní. Koneckonců k demokracii určitá míra průhlednosti patří. Ale o demokracii šlo v NED vždy až na druhém místě, na tom prvním bylo oslabování nepřítele. Utajováním projektů se NED vrací ke svým zpravodajským kořenům. Zatímco zveřejňování projektů bylo demonstrací síly, asi jako když se Mosad chlubí zdařilými likvidacemi protivníků v zahraničí, utajování je přiznáním slabosti. Po čtyřiceti letech práce se dnes NED netěší o moc lepší pověsti než CIA a režimy, na něž cílí, se dokáží před upadajícím hegemonem mnohem důrazněji ochránit. NED se je nadále bude pokoušet destabilizovat, ale bude to dělat pokoutně v obavách z veřejné konfrontace.
Z opačného směru USA samy čelí zahraničnímu ovlivňování. Američané jsou na to citliví. Na jedné straně umožňují zahraničním vládám lobbovat, ale musí se tak dít prostřednictvím řádně registrovaných zahraničních agentů regulovaných zákonem FARA (Foreign Agents Registration Act). V loňském roce utratily vlády Austrálie, Japonska, Číny, Turecka, Saúdské Arábie a mnoha dalších v souladu s tímto zákonem stovky milionů dolarů u amerických lobbystických agentur.
Na druhé straně americké ministerstvo spravedlnosti přísně stíhá nenahlášené zahraniční lobbování. Loni dosáhlo několika významných úlovků. Nepřekvapí, že mezi nimi najdeme ruské či čínské operace. Například dva ruští agenti pod falešnými identitami financovali výrobu videí, které na YouTube podávaly události z ruské perspektivy; trestnost není ve videích, ale v jejich skrytém financování ze zahraničí. Jedna z mnoha čínských aktivit se týkala vysoké úřednice státu New York obviněné z přijímání peněz od čínské vlády, aby se svým manželem umetala Číňanům na úřadech cestičky. Podobně si tajně kupovaly vliv vlády Íránu, Venezuely, Malajsie či Ázerbájdžánu.
Největší případy se však netýkají geopolitických rivalů USA, nýbrž spojenců. V létě byl odsouzen jeden z nevlivnějších amerických senátorů, předseda Výboru pro zahraniční vztahy, Bob Menendez, který se nechal vydržovat Egyptem. Za léta práce si z Káhiry nechal platit statisíci dolarů a zlatými cihličkami, dnes ho nejspíše čeká dlouholeté vězení. Jiným politicky prominentním hříšníkem je newyorský starosta Abrams, proti němuž je vzneseno obvinění, že se nechal platit Tureckem. Mnohaletý trest může čekat také analytička Sue Mi Terry, která při svém působení ve think-tancích zatajila desítky tisíc dolarů a luxusní kabelky od jihokorejské vlády.
V přehledech legálního a ilegálního lobbování ze zahraničí chybí Izrael. Přesto má ve Washingtonu větší vliv než kdokoliv jiný. Ale funguje to jinak. Izrael nemusí zákon FARA dodržovat ani obcházet. Pro izraelskou vládu nakupuje její místní lobby, na úplně jiné úrovni a za úplně jiné peníze. Jeden údaj za všechny. Miriam Adelsonová loni darovala Trumpově kampani 100 milionů dolarů, čímž zastínila i 75milionový dar Elona Muska. Tato izraelská Američanka se svým zesnulým manželem, kasinovým miliardářem Sheldonem, dlouhodobě podporuje stovkami milionů dolarů jak proizraelské politiky v USA, tak i osadnické projekty v samotném Izraeli.
Americká globální hegemonie upadá, ale Amerika na dlouhou dobu zůstane významným světovým hráčem. Působení směrem ven bude proto spíše slábnout a Američané se jím pro jistotu nebudou příliš chlubit. Naopak působení dovnitř může i sílit, neboť ještě dlouho bude ve Washingtonu co získat a ostatní hráči budou mít větší sílu aktivně působit než v minulosti. Bude zajímavé pozorovat, jak vyvine FARA další obranné mechanismy. Ale to, že se USA dnes dokáží tvrdě bránit i proti vnějšímu zasahování spojenců může být inspirací i pro nás.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!