Ekonom Jaroslav Ungerman hodnotí nápad guvernéra ČNB převádět české rezervy do kryptoměny bitcoin.
Guvernér ČNB Aleš Michl se pustil do velmi odvážné spekulace, když v rozhovoru pro Financial Times uvedl, že navrhne, aby v nejbližší době ČNB začala převádět část svých rezerv do bitcoinů. Je to operace, kterou zatím neudělala žádná centrální banka ve vyspělých zemích. Výjimkou je pouze Salvador, v podstatě nevýznamná a velmi malá středoamerická ekonomika.
V prvé řadě je dobré si uvědomit, o jaké rezervy centrální banky se jedná. V bilanci ČNB jsou v pasivech uvedeny závazky vůči bankám v tuzemsku ve výši 2 900 mld Kč z celkových pasiv v rozsahu 3600 mld.
Jde o úložky tuzemských komerčních bank, které je ukládají v centrální bance za základní úrokovou sazbu (repo sazbu) – v současnosti 4 %. Tato sazba se má v tomto týdnu patrně snížit – pravděpodobně na úroveň 3,75 %. Za tyto vklady, resp. přijaté úvěry od komerčních bank, jim platí centrální banka uvedenou sazbu. Pro komerční banky má tento vklad charakter naprosto bezrizikového aktiva – na rozdíl od jiných komerčních úvěrů firmám apod. a nemusí proto proti němu vytvářet rezervy k pokrytí případných rizik. Proto se úložky v centrální bance využívají v případech, kdy komerční banky nemají výhodnější uplatnění pro své peníze.
Právě touto repo sazbou centrální banka řídí emisi úvěrů. Při růstu této sazby komerční banky nemají zájem na poskytování investičních i dalších úvěrů, kterou mohou být rizikové. Naopak snížení sazby má pomoci zvýšit nabídku úvěrů. Ve vztahu k vkladatelům – klientům komerčních bank – snížení repo sazby znamená další pokles úrokových sazeb z vkladů. Může také snížit úvěrové zatížení hypoték, je-li jejich úroková sazba vázána na pohyb repo sazby.
Tyto peníze komerčních bank pak centrální banka umisťuje – tentokrát jde o aktiva v bilanci ČNB – do investic v zahraničí – celkem je to 3300 mld Kč ( z celkových 3600 mld aktiv). Jen malá část těchto peněz tvoří úvěry resp. vklady, které poskytuje zahraničním bankám – v současnosti je to jen kolem 180 mld Kč. Zbývající část svých peněz centrální banka umisťuje do nákupu cenných papírů – v současnosti je to 2600 mld Kč. Vedle toho pak je využívá k dalším úvěrům pro např. MMF ve výši dalších 500 mld Kč.
V letech 2023 – 2024 se podstatně změnila struktura aktiv centrální banky. Vzrostly investice do cenných papírů – o zhruba 1000 mld narostl objem investic do cenných papírů a dalších úvěrů a výrazně se snížil objem vkladů v zahraničních bankách.
Lze říci, že tímto způsobem narostl podíl rizikovějších aktiv v bilanci centrální banky – hodnota cenných papírů je totiž volatilní, závisí na konjunktuře trhů atd. Většinu těchto cenných papírů tvoří obligace resp. dluhopisy nejčastěji vydávané jinými centrálními bankami.
Michl však doporučuje ve svém rozhovoru zvýšit podíl investic do akcií, což může být výnosnější oproti dluhopisům, ovšem za cenu rizika pohybu kurzů akcií. Přitom je třeba si uvědomit, že při větším pohybu kurzů akcií, kdy jejich držitelé dávají pokyny k prodeji akcií při jejich klesajícím kurzu, může dojít – při prodeji většího množství akcií – k výraznému poklesu cen akcie a tedy ke ztrátě.
Guvernér také uvádí, že podíl akcií v portfoliu ČNB dosahuje 22 %. Přitom směřuje k tomu, zvýšit podíl amerických akcií až na polovinu z dnešních 30 %. V obou případech to Financial Times komentuje jako velmi nezvyklý – vysoký – podíl s vědomím, že je to velmi rizikové.
Na druhé straně Michl tvrdí, že je investiční bankéř a proto se zjevně nebojí rizika. Ovšem něco jiného je riziko nějakého jednoho investičního fondu a něco jiného je riziko centrální banky státu.
Michlův návrh umístit 5 % aktiv centrální banky (tj. až 150 mld Kč) do bitcoinů je další riziko, zejména tvrdí-li ostatní centrální banky, že hodnota bitcoinů je nulová. Jak zareagují ostatní centrální banky, které jsou partnery naší centrální banky při bankovních obchodech např. při nákupu cenných papírů české centrální banky – to je velká otázka. Vysoký podíl takto rizikových aktiv naší centrální banky může podlomit důvěru těchto bank v ČNB.
Po těchto krocích může mít ČNB ve svém portfoliu aktiv patrně více než 30 % a možná až 40 % velmi volatilních aktiv. To je bezpochyby velké riziko…
Nakonec to, co se děje v těchto dnech po oznámení americké vlády o zavedení cel, kdy začíná poplach na akciových trzích a některé fondy ztrácejí výrazně hodnotu, stejně jako krypto valuty a současně se mění směnné kurzy, by mohlo být varováním. Pravda, k takovému poklesu hodnoty fondů došlo i v minulých letech a po nějaké době se zase zotavily. Bude to však platit i v případech, kdy jde o centrální banku?
Vůbec je nutno respektovat i fakt, že v peněžnictví jde především o důvěru. Na důvěře je v podstatě založen celý systém oběhu peněz.
Prostě obě strany transakce – i při běžném nákupu čehokoli – musí mít důvěru, že za měnu, kterou používají ke směně, jak při nákupu, tak prodeji – dostanou onu hodnotu, která je na bankovkách uvedena.
Nakonec nebylo by to poprvé, kdy centrální banka se pouští do nějaké spekulace. Tak tomu bylo v letech 2013 – 2017, kdy banka udržovala pevný kurz koruny vůči EUR a tím emitovala nadměrné množství korun a tak vyvolala následně vzestup cen nemovitostí a nakonec i výrazné inflační tlaky. Dodnes se s tím nárůstem peněžní masy ekonomika potýká.
V tomto případě však centrální banka spekuluje se vklady komerčních bank, které si v centrální bance uložily. Centrální banka žádné vlastní peníze nemá – kromě oběživa. To je dobré si uvědomit. Tato operace totiž probíhá s penězi, které centrální banka jen spravuje, ale ve skutečnosti jsou to peníze klientů komerčních bank.
Pokud by došlo k neúspěchu a centrální banka by utrpěla v těchto spekulacích ztráty, pak by to mohlo ohrozit stabilitu bankovního sektoru tj. sektoru komerčních bank. Samozřejmě, že pak by šlo i o vklady klientů komerčních bank…
Kromě toho ve hře by pak byla i česká koruna a její hodnota. I o důvěru v českou korunu by se pak hrálo….
Až dosud funguje bankovní sektor tak, že české filiálky zahraničních bank ukládají své přebytky v české centrální bance. Může to být pro ně výhodné přes úrokový diferenciál atd. Co když by však došly k závěru, že by mohly své přebytky ukládat v síti své bankovní skupiny, protože v ČNB je to příliš rizikové?
Otázek, které tato operace vyvolává je příliš mnoho. Odpovědi na ně však zatím chybějí…