U příležitosti 80. výročí osvobození Československa publikujeme cyklus básní Adama Votruby.
Pozdrav z vlasti
Vzpomínám na naši africkou misi,
kdy jsme si říkali tobrucký krysy,
na stravu, z které by zhubl i tlouštík,
co bylo přivykat na válku v poušti,
na chamzin, kdy musíš ležet nehnutě,
pak písek kašleš a potíš se žlutě.
A vody příděl jen odměřovaný,
pili jsme čaj, co byl pokaždé slaný,
když jsme zas po čase sladký čaj pili,
ze zvyku jsme si ho i přisolili.
Pevnost jsme strážili ve dne i v noci
a s náma polský a australský kluci.
O válce neví se, za kolik to má,
kolik dní než spatříš své drahé doma,
občas si ladíš hlas z protektorátu
a při tom vzpomínáš na mámu, tátu.
Pro rozhlas z Prahy jsme jen zaprodanci,
nevíš, zda vrátit se budeš mít šanci.
Jednou, když dělil se náš příděl rumu,
přišli Australani, našli prý pumu,
dopadla vedle nich, exploze žádná,
tak ji rozebrali, v čem bude vadná.
Když uvnitř nenašli nic nežli cement,
chvíli si mysleli: dělal to dement.
Vtom český lístek tam s větou, jež zněla:
„Víc pro vás bohužel nemůžem dělat.“
Když nám ten krátký vzkaz přeložit dali,
všichni jsme se tomu společně smáli:
Milý pozdrav z vlasti tam za horama,
vzkaz od lidí doma, že jsou v tom s náma.