Ján Mišovič a Jiří Málek v předvolební analýze ukazují na slabé a silné stránky hnutí Stačilo! s ohledem na parlamentní volby na podzim roku 2025.

Předmluva

Stále platí, že řešení, jak vrátit do parlamentu levici cestou STAČILO!, má v sobě potenciál dosažení pozitivního výsledku a jeví se jako v podstatě možné a realizovatelné řešení. To naznačila i sonda mezi společensko-vědními levicově orientovanými respondenty, která ukázala, že 44 % účastníků ankety se jednoznačně vyjádřilo ve prospěch STAČILO! a dalších 40 % „spíše ano“. Zanedbatelný podíl, 9 % nesouhlasilo a 7 % se nedokázalo rozhodnout. Ale vše má své ALE!

Tři sta tisíc, to je číslo, které bude „strašit“ prakticky všechny pretendenty na vstup do parlamentu. Tolik voličů musí získat subjekt, aby byl s vysokou pravděpodobností úspěšný a překročil 5% blokační práh. Je ale třeba mít na paměti, že to platí pro hypotetický předpoklad obvyklé volební účasti, tj. okolo 65 % voličů, popřípadě mírně více. Dojde-li ovšem k dodatečné mobilizaci voličů například tím, že na špici budou bojovat o první místo dva silné subjekty a dojde k navýšení jejich příznivců u uren, pak pro všechny bude potřeba více voličů (i když procento pro vstup zůstane stejné). Některé věci je třeba stále opakovat. A tak veškeré následné úvahy platí jen za určitých podmínek, a to těch současných. Pokaždé je však důležité aktuální rozložení politických sil, atmosféra ve společnosti, ekonomika jednotlivců a rodin, mezinárodní vývoj a mnoho dalšího. Platí to, co nám všechny banky píší v investičních doporučeních – minulá výkonnost není spolehlivých ukazatelem budoucí výkonnosti investice. Stručně a česky: to, co se povedlo, automaticky nezaručuje, že se něco povede v budoucnosti, a tedy může být realitou, že volby mohou dopadnout méně pozitivně, než se nyní jeví (anebo také úplně špatně pro některé kandidující). A naplní se to o to více, pokud příslušný volební subjekt nebude adekvátně reagovat na změny a dynamiku situace, na rozložení sil a měnící se kvalitu politických hráčů. Je rovněž potřebné poznamenat, že veškeré číselné údaje mají pravděpodobnostní charakter, platí jen s určitou mírou pravděpodobnosti. Takže, stížnosti, že někdo ohodnotil volební předpoklad na 3,5 % je chybný, zatímco 6,5 % je výsledek správný, nemají reálný základ, i pokud metodika výzkumu je srovnatelná. Stále může jít o hodnoty v pásmu statistické chyby. Mohou totiž platit obě tvrzení. Opět v praxi to znamená, že STAČILO! to zdaleka nemá vyhráno, ale také, že má (stále) slušnou šanci uspět.

Pohled na některé frekventované pojmy

Abychom stejně chápali tento text, je dobré připomenout interpretaci některých pojmů:

Volební model – ukazuje, jak by vypadaly volební výsledky, kdyby volby byly nyní. Téměř nic neříká o tom, jak to bude na podzim. Proto větší výpovědní hodnotu mají trendy, které z jednotlivých průzkumů lze vyčíst. Je ale třeba také uvést, že tím, jak se budeme blížit k termínu voleb, bude se předpověď více a více blížit konečné realitě.

Volební potenciál – to je taková třešnička, nepravděpodobný výsledek, který by nastal, kdyby všichni, kteří nezávazně zvažovali volit příslušný subjekt jako druhou nebo další alternativu, tuto volbu skutečně realizovali. Dnes to pro STAČILO! vychází na cca 14 %. Využití volebního potenciálu znamená uspokojit rozhodnuté voliče i ty váhavé. Spoléhat na nějaký geniální volební nápad, který by přitáhl neočekávaně významné množství nových voličů z potenciálu, je z oblasti pohádek. Podstatné je začít s naplňováním představ pevného voličského jádra a propojit to s přáním potenciálních voličů. Pokud jsou jejich přání nedostatečně naplňována v jejich preferované straně, tak přecházejí k „záložní“ alternativě druhé volby.    

Využití volebního potenciálu závisí hlavně kvalitě práce strany/hnutí, které jsou mimo dosah beneficienta s téměř nulovou možností ho ovlivnit ve svůj prospěch. Pohyb v rámci volebního potenciálu vede hlavně k „přelévání“ voličů, málo k odchodu potenciálních voličů do nevoličů. Voličské jádro – zde to funguje přesně naopak, než je výše uvedené. Je to skupina voličů subjektu, kteří jsou schopni mu i ledacos odpustit, a přesto mu hlas odevzdají. V případě STAČILO! To jsou původní voliči KSČM z minulých voleb. Nově připojené subjekty k tomuto hnutí jsou marginální, je tak otázkou, jak vlastně přispívají k voličskému jádru, pravděpodobně téměř neměřitelně. Ti, kdo jsou zahrnuti do tohoto jádra jsou se stranou nebo hnutím „propojeni“ mnoha vazbami, ideovými, osobním vztahem, historií života voliče, světonázorovou orientací a mnoha dalšími. Volební rozhodnutí takových voličů lze velmi obtížně ovlivnit „z vnějšku“, cizími subjekty a jejich propagandou. Co ale může vést k nevolbě, tak to jsou podstatné „chyby“ subjektu, které zpřetrhají relativně pevné vazby voliče ke straně /hnutí. Pak volič spíše, než k jinému subjektu odchází do programové volební neúčasti. V případě STAČILO! výzkumy ukazují jeho voličské jádro okolo 3,5–4 %. Ale pozor! Není to voličské jádro nového subjektu STAČILO!, který je i pro řadu voličů ne úplně čitelný, ale je to ze skupiny vztahované k původnímu voličstvu KSČM. Zde pak vyvstává otázka a úkol pro představitele STAČILO!, jak přetavit tuto afilaci ke KSČM k stejně pozitivnímu vztahu k novému subjektu. Předpoklad, že automaticky toto jádro přijme nové tzv. osobnosti nového hnutí, je neprokazatelné (zvláště, pokud prokazují vlažný vztah k levicovým tradičním hodnotám). K tomu je třeba si uvědomit jeden sociologický poznatek (z počátku tohoto roku). Voliči KSČM nejméně uvažují o přechodu, podpoře jiné, případné nové strany, celých 79 % nechce tuto možnost využít. Naopak voliči SOCDEM jsou k tomu nakloněni z 56 %, u nevoličů jde o 42 %. Pokud bývalí voliči KSČM nevezmou STAČILO! dostatečně za své, jako jakousi transformovanou „KSČM“, přinejmenším pro ně, pak je to může převést mezi nevoliče.

Pro koho je STAČILO!?

STAČILO! deklarovalo, že chce do politické diskuse ve společnosti přinést některá témata a určité (třeba jen dílčí) alternativy. K tomu si musí STAČILO! definovat svoji „cílovou skupinu voličů“. Půjde o kontinuitu „komunistické“ cesty z předcházejících voleb nebo dojde k přeprogramování? Která varianta bude úspěšnější? Zdá se, že STAČILO! se pokusí o oslabení svého „rudého“ zabarvení, ale přesto by chtělo zachovat onu základní levicovou programovou kontinuitu. To, po nerealizaci spolupráce se SOCDEM by mělo být propagandisticky daleko snazší, nebude potřeba promýšlet marketinková řešení dilematu zásadně rozdílných koncepcí. Pokud by nakonec došlo k realizaci toho, co zatím jen neoficiálně prosakuje, určitá forma volební spolupráce SOCDEM a ANO, pak to může zásadně ovlivnit i pozici STAČILO! Je otázkou jak. Zkusme si na uvedené výše podívat skrze některá sociologická šetření. Je k dispozici sebehodnocení českých občanů na pravolevé škále (konec 2024). Je možno zaregistrovat hlasy, že nějaká sebeidentifikace na pravolevé škále není v rozhodování relevantní. Na druhé straně výzkumy, které zhruba před deseti lety publikoval Klub společenských věd ukazují, že ideové ukotvení člověka ovlivňují jeho chování i u volební urny. A také opomíjená analýza provedená jako zakázka pro pražskou kancelář Nadace Rosy Luxemburgové před několika lety ukázala, že jednotlivé tzv. levicové postoje respondentů nijak zvlášť nekorelují s jejich volbou levicových volebních subjektů, zatímco u těch, kdo vědomě deklarovali svoji levicovost daleko výrazněji toto prezentovali i svým volebním chováním. Poslední výzkum CVVM ukázal, že na levém okraji je 9,8 %, k levému středu se hlásí 14,1 %. Klasický střed zasahuje 25,7 %, napravo pak je 40,7 % a nesebeidentifikovaných je 9,7 %. Kde je na této škále „cílová skupina“ STAČILO!? Autoři si myslí, že nejspíš v té první skupině, to je přibližně 600 tisíc občanů. Je reálné z nich zajistit voličskou základnu? Z této levicové skupiny by volilo 61 % KSČM, 15 % ANO, Piráty 8 % a 0 % (!) SPD. Zajímavé je i to, že jen 5 % nerozhodnutých se identifikuje do této levice. Pozice voličů SOCDEM je spíše ve skupině levého středu, ale tady má svoje voliče i ANO (16,7 %) a také SPD (22,2 %). Věkové rozložení (20-29 let) není pro levici příznivé, hlásí se k ní 5,8 %. Velká skupina 30–54 let zahrnuje 14,4 % těch, kdo se identifikuje jako levičáci. Skupina 55–64 let dosahuje 13,1 % a 65+ nejvíce, 18,4 % (oproti Německu, kde v nejmladší věkové skupině dominuje čtvrtinou Die Linke). Z hlediska vzdělání je nejsilnější mezi levicí „odborné vzdělání bez maturity“ – 12,8 % ze všech občanů, následované maturanty 10,6 %. Řádově nižší je skupina vysokoškolsky vzdělaných s 4,7 % v „levici“, všechny ostatní skupiny (levý střed, střed atd.) mají vždy přes 10 % vysokoškoláků, u pravice je to pak 29,3 %. Nepřekvapuje, že v levicovém klastru je více těch, kdo hodnotí svoji životní úroveň jako špatnou. Afilace některých tváří STAČILO! k SPD jako podpora získání voličů pro toto hnutí z hlediska uvedeného nedává moc smysl. Ti sice pracují s nespokojeností občanů s jejich situací, ale pokud zároveň SPD nemá v levicové skupině žádné voliče, pak jde spíše o „nezištnou“ pomoc vlastně volební konkurenci. Zdá se, že by spíše mohl nakonec ve volbách zafungovat gravitační efekt, kdy jako efektivnější subjekt se pro váhající národovecké voliče STAČILO! jeví SPD s jeho rétorikou i programem, které má nepřekonatelného rétora, zvláště pokud by jim nevadil antikomunismus SPD. Pak si někteří potenciální voliči ovlivnění výraznou afinitou k národovecké tematice mohou říci, proč jít s kováříčkem, když tu mají nepřehlédnutelného kováře. Zdá se, že asi by bylo jistější upevňovat provázání s možnými voliči levicového přesvědčení než hledat další směrem ke středu. STAČILO! má slabé místo v oslovování mladé generace. To není nic nového, stejná situace platila pro KSČM a také (sice marginální) další partneři STAČILO! u mladé generace vůbec nebodují. Dlouhodobě deklaruje ochotu volit STAČILO! jedno až dvě procenta z 18–29letých voličů, jen o málo více jich chce volit z klastru 30–45 let (2 až 3 %). Klíčovými tak jsou voliči „starší“, kategorie 45–59 let dosahuje 8–10 % volby pro STAČILO! a 60+ obdobnou podporu. Z hlediska vzdělání pak vedou voliči bez maturity (cca 8–9 %), následovaní maturanty (okolo 5 %). Vysokoškolsky vzdělaní voliči STAČILO! pak dávají jen něco okolo 3 %. Tato čísla odráží vývoj situace od počátku tohoto roku, který je ale bez podstatnější změny. A také korelují s pravolevou sebeidentifikací.

Porovnání s volbami do EP a co osobnosti

Jak lze konfrontovat současnou situaci v podpoře STAČILO! s loňskými volbami do EP? Opakujeme, nyní je jiná situace a mechanicky nelze přenášet minulost do současnosti. Pokud by se podařilo zajistit stejný počet hlasů z úspěšných voleb do EP, pak by výsledek byl nejspíše těsně okolo 5 % volebního prahu (284 tisíc hlasů). Ale výsledky v roce 2024 byly velmi rozdílné v jednotlivých krajích. Tehdy pět krajů „překročilo“ nutný počet hlasů, 7 krajů bylo pod „vodou“, zde úplně nejhlouběji byla Praha, o více než 17 tisíc hlasů (a nezdá se, že by pro zlepšení situace něco nový subjekt pozitivního udělal; poněkud teatrální rozchod KSČM s jedinou pražskou relevantní tváří, která stabilně přinášela kandidátkám KSČM významnější podíl hlasů a vždy vedla v preferenčních kroužkováních, Jiřím Dolejšem, letošním pražským výsledkům příliš nepomůže). Krajské loňské volby pak ve všech krajích měly méně voličů STAČILO! než ve volbách do EU. Voliči z léta necítili takovou potřebu obdobně hlasovat do krajů, což může znamenat jejich menší „připoutání“ ke STAČILO!

Již bylo zmíněno, že důležitější, než jednotlivá čísla jsou trendy. A bohužel není prokazatelné žádné dynamické zvyšování šancí STAČILO!, již od pozdního podzimu téměř stagnuje okolo 5% hranice s minimálními nárůsty. Proto bude velmi důležité, jak se projeví v této dynamice nástup předvolebních aktivit. Zde je nutno připomenout poznatky z německých voleb. Jeden skvělý „volební tahák“, výrazná osobnost, není schopen zajistit výsledek, zvláště probíhají-li volby v relativně samostatných územních celcích s jejich regionálními odlišnostmi a problémy. To pak potřebuje součinnost i vyrovnanou kvalitu regionálních volebních vůdců. A právě absence tohoto faktu přispěla k neúspěchu Hnutí Sahry Wagenknechtové. Ohlédnutí se za evropskými volbami ukazuje, jak ve STAČILO! chybí vedle jednoznačné lídryně, další obecně uznávané osobnosti. Jen 7 z 28 kandidátů do EP překročilo jednoprocentní podíl preferenčních hlasů. Nijak zvláště neukázalo lepší situaci ani zjištění z krajských voleb. Ze 13 krajů v kandidátkách STAČILO! jen u šesti z nich dosáhli někteří kandidáti více než 10 % preferenčních hlasů, ve dvou z nich to byli dva zastupitelé, celkově nejvíce hlasů měl pak Oldřich Bubeníček v Ústeckém kraji – 19 %. Ve dvou případech to byli pouze „nekomunisti“ (Plzeňský kraj, kde bodoval europoslanec O. Dostál a Jihomoravský kraj – kandidátka za SD-SN a kandidát za Paroubkovu ČSSD).

Poslední poznámka se týká toho, jak se voliči rozhodují.  Z poznatku vyplývá, že nic není jisté až do posledního dne a podstatná chyba v posledních čtrnácti dnech může výsledky fatálně změnit. Ukazuje se, že okolo 13 % voličů se rozhoduje v den voleb, v posledním týdnu to je 18 % a v posledním měsíci dalších více než 10 %. V součtu to znamená, že 40 % hlasů si voliči „přidělují“ do měsíce před volbami. U komunistických voličů tato „názorová migrace“ je trochu menší, než u jiných stran, ale to, co platilo u KSČM, nemusí platit v takové míře u STAČILO! jako celku. Nicméně nebezpečí nějakého „atentátu“ ve formě dehonestující (třeba i pravdivé) informace bude možná relativně velké i když asi voličské jádro neovlivní, na to jsou tito voliči (tradičně volící KSČM) již zvyklí.

Jak lze odpovědět na otázku v nadpisu? Na úspěch v parlamentních volbách STAČILO! má, ale je otázkou, zda k tomu bude stačit to, co předvádí od počátku tohoto roku. Dosáhlo sice některých taktických úspěchů, ale nepodařilo se (dosud) realizovat strategický záměr se kterým vznikalo – spojit do širší koalice různé levicové síly, a především dosáhnout volebního spojenectví s jedinou další relevantní politickou silou reprezentovanou SOCDEM. V konečném výsledku pak v novém hnutí zůstala dominantní KSČM a několik marginálních subjektů, které nemohou do voleb přivést ani významnější počet voličů ani přispět ke zvýšení akčnosti tohoto uskupení, o zásadních finančních přínosech do kampaně nemluvě. Někde zaznělo, že teprve nyní nastoupí tisíce aktivistů, které budou za STAČILO! distribuoval letáky, hovořit s lidmi, vysvětlovat a podobně je z oblasti fantazií. Jestliže KSČM má okolo 15 tisíc členů s věkovým průměrem vysoko nad 75 let a reálně „použitelných“ na tuto náročnou politickou práci malé tisíce (v roce 2022 byl ve věku do 60 let cca 2000 členů a to se změnilo jen nepatrně), pak další participanti v hnutí nemají prakticky nic, jejich členstvo se počítá na desítky, v obecních zastupitelstvech mají celkově jen několik svých zástupců.  Otvírání se k národoveckému narativu bez stejně výrazného posilování levicového prvku v chápání STAČILO! jako garanta levicových společenských řešení může paradoxně pomoci spíše některým volebním konkurentům. Je úkolem STAČILO! ukázat, že je schopno nejen usilovat o „sestřelení“ současné vlády, ale i subjektem, který bude přicházet s návrhy na řešení systémových společenských změn v české společnosti. Jinak by mohlo hrozit nebezpečí, že se v určité podobě bude opakovat historie strany Věci veřejné, kdy sice zazářily před patnácti lety, ale velmi rychle také zhasly. A to si tradiční česká levice nemůže dovolit, má totiž historickou odpovědnost.