Jiří Málek píše ve svém komentáři o volebních vyhlídkách české levice před říjnovými volbam. Proč STAČILO! potřebuje programovou revizi a jak si stojí SOCDEM?
Mnoho čísel ze sociologických průzkumů předvolební situace svádí k tomu, že za „čísly“ nevidíme ani lidi a ani dynamiku společnosti. To se týká i české levice. Tento „digitální“ pohled na společnost vypadá jako velice racionální, skoro vědecký. Ale ztrácí se v něm subjektivita člověka-voliče. V tomto kratším textu půjde jen o souhrn spíše poznámek a postřehů než o hlubší analýzu. Ta (snad) bude příště.
Jako o levici o sobě reálně uvažují v podstatě tři subjekty. I když lze nalézt mnoho „sofistikovaných“ diskusí o tom, co do levice patří a co tam nelze započítávat v žádném případě. Je ale také faktem, že toto širší veřejnost nijak nezajímá a nijak neovlivňuje. V uvedeném pohledu jde o konglomerát STAČILO! jako jeden z oficiálních subjektů voleb, dále sociálně demokratický blok reprezentovaný SOCDEM a pak „to co zbylo“, různá směs více nebo méně identifikovaných, převážně méně relevantních až irelevantních subjektů.
- Stačilo! se drží v průzkumech lehce nad „hladinou“ s vyšší pravděpodobností vstupu do parlamentu. Ale vůbec to není jisté. Co je horší, že již po mnoho týdnů není vidět žádná pozitivní dynamika k jistějšímu skóre. Důvodů může být řada, na některé bude zaměřeno dále.
- SOCDEM hledá cestu, jak se „vynořit“ nad 5 %. Dynamika je snad mírně optimistická, ale vůbec nezaručuje úspěch do letošního podzimu. Takže, chce-li mít SOCDEM někoho v parlamentu, tak to je možno dosáhnout jen „s někým“. A tyto úvahy samy o sobě stačí ke kontroverzi uvnitř strany.
- „Třetí proud“ by snad mohl mít šanci jen efektivním spojením s někým, kdo sám o sobě už má „založeno“ na 5 %. Snad Piráti a Zelení? Bude to pak ale vůbec levice? V této konstelaci ale zůstanou mimo všechny subjekty, které se považují za levici a část veřejnosti je ochotna levicový status přiznat. Avšak, jak je naším dobrým zvykem, i tyto myšlenky stačí v uvedených subjektech rozdmychávat diskuse a konflikty.
Neodbytně se vrací myšlenka, co je vlastně volebním cílem „levice“? Jde o to ukončit vládu stávající koalice a pak děj se vůle voličů (či páně), nebo jde o něco více?
Ukončení působení dosavadní vlády lze nejjednodušším způsobem zajistit masivní podporou ANO (případně spolu s SPD). U těchto stran je (nyní) stoprocentní jistota parlamentních křesel a čím silnější budou, tím je to pro SPOLU a spol. horší. Je to ale řešení pro českou levici? Dále platí také, že pokud zůstane pod 5% hranicí více pretendentů do parlamentu, tím více to posílí hlavně ANO. Jakoby pod čarou je ještě jeden trend, lze ho identifikovat jako „nic než národ“, vlastenectví (nebo vlastenčení) jako téměř jediná programová vize, a to v holportu s kapitalisty, socialisty, národovci a mnoha dalšími – bere se vše. To by nahrávalo SPD. V obou variantách zůstává ale levicovost někde na okraji a určitě do budoucnosti negarantuje ani „mírný levicový pokrok v mezích zákona“. Nyní se zdá, že sice veřejně neproklamovaná, ale v praxi realizovaná jediná myšlenka – porazit vládu a zdvihnout český prapor – je vidět hlavně v případě (některých) představitelů STAČILO! Co bude dál? To je právě ten problém.
Nechť si čtenář sám zkusí zformulovat, co je programová vize STAČILO! na příštích několik let. Je tam něco z koncepce socialismu pro tuto dobu, je tam něco z myšlenky sociálně demokratického „státu blahobytu“, či nějaká „třetí, ekologická“ levicová cesta? Neradi se díváme přes severní hory, ale na posledním kongresu Die Linke došlo nejen k obrození této strany, také i k jejímu návratu spíše k programovým kořenům než překlopení se do ještě nedávno prosazovaného levicového liberalismu. Dovolil by si někdo v našich podmínkách uvést to, co řekla nová mediální hvězda Die Linke Heidi Reichinneková (spolupředsedkyně poslaneckého klubu, mimochodem s tetováním Rosy Luxemburgové): kapitalismus by neměl být podporován, ale musí být svržen? Na sjezdu od ní třeba zaznělo i následující „chceme zrušit ekonomický systém, ve kterém bohatí bohatnou a bohatnou“ a „pokud je radikální požadovat, aby všichni lidé dostali to, co potřebují k životu, pak jsme radikální my“. Jmenovaná se také nebojí používat termín socialismus. Opisovat se nemá. Nicméně proti levicové inspiraci asi není třeba mít námitky ani v ČR.
Na závěr přeci jen několik čísel. Jde o „fotografii“ stavu počátkem května a také o relativně malé soubory, které logicky jsou zatížené určitou statistickou chybou. Takto je třeba číst následující údaje. Podívejme se na pevnost rozhodnutí voličů. U STAČILO! je to 78 %! Ale to neznamená, že to je „tutovka“. Někteří z těch, kdo se snaží mluvit za toto hnutí, měli uvědomit, že tato „pevnost“ rozhodnutí vychází spíše z minulého levicového přesvědčení a orientace potenciálních voličů než z „nových“, třeba i „vlasteneckých“ myšlenek. Tento fundament (je to někde pod 4 % současného celkového výsledku průzkumů) vyplývá z volby v minulosti v případě těch voličů, kteří volili kandidátku KSČM. Zdá se také, že se současně realizovanou „politikou“ může STAČILO! dosáhnout někde na úrovni 6-7 % je maximum, protože volební potenciál je sice někde nad 10 % (možná až 15 %), ale je navázán hlavně na ANO a SPD a na jejich programové preference. Hrozí tak naopak nebezpečí přelivu některých potenciálních voličů STAČILO! k těmto stranám, pokud se to některým voličům bude zdát výhodnější. Bude-li formální vedoucí osobnost STAČILO! nadále tak vstřícná k SPD, pak by to v konečném součtu pomoci právě této straně.
V případě SOCDEM je „překrytí“ se STAČILO! podstatně nižší. To znamená, že počítat s nějakými pragmatickými přesuny voličského potenciálu mezi těmito subjekty je daleko méně pravděpodobné než u výše uvedených. Už třeba vzhledem k rozdílnému názoru na evropskou integraci v rámci EU, či daleko méně kritickému postoji k NATO. Vyplývá to i z analýzy přelivu voličů od voleb 2021 k dnešku. STAČILO! čerpá od ANO, od SPD, něco dokonce od SPOLU, samozřejmě od KSČM a z nevoličů či „jiných“ subjektů. SOCDEM od KSČM podstatněji nic nezískává, jde především o její původní voliče. Dále čerpá nějakou podporu od „nevoličů 2021“ a z dalších stran. To znamená, že zisk jednoho subjektu (STAČILO!/SOCDEM) nebude znamenat zásadní ztrátu pro druhého. Naopak „paralelní“ postup by mohl přinést pozitiva pro českou levici jako celku.
Je známo, že STAČILO! (a ani SOCDEM) nebodují u mladé a mladší střední generace. Tady se do voleb nic zachránit nedá. U vzdělání se traduje, že „méně inteligentní“ volí levici, „chytří“ pravici. Kromě SPOLU, což je „reprezentant“ vysokoškolsky vzdělané populace (32 %), to již u ostatních stran tak výrazné není. Ale vezmeme-li v úvahu, že u starších věkových skupin vysokoškolské vzdělání nebylo tolik rozšířené a středoškolské vzdělání se také nezískávalo tak snadno, pak zase tak velká vzdělanostní „propast“ mezi stranami není. Je ale jednoznačný trend, že více vzdělaná část společnosti volí spíše středo pravicové, a hlavně neoliberální strany. Přesto ANO má mezi vysokoškoláky silnou podporu (hned za SPOLU). Je tu další faktor. STAČILO! by se mělo podívat, jak oslovuje ženy. V dubnovém průzkumu STEM (zde samostatně není hodnocena SOCDEM) se objevil téměř šokující rozdíl mezi příznivci tohoto hnutí u kategorie muži/ženy v poměru 9/3! Zdá se sice, že tak velký rozdíl je dán malou velikostí celkového vzorku, ale i v předchozích měsících vždy převládali muži, třebaže ne tak výrazně. Zde by mohla být určitá rezerva hlasů. Zdá se, že slušivý klobouk a mužná tvář jednoho k vedoucích kandidátů hnutí k získání podpory žen pro STAČILO! nestačí. ANO prokazuje výraznou podporu u žen 60+ i oproti mužům této věkové kategorie. STAČILO! naopak u žádné věkové kohorty nemá převahu žen nad muži. Pokud si neudělá STAČILO! nějakou programovou revizi a nepřijde s myšlenkami, které by oslovily i ženy a reagovaly na jejich problémy i potřeby, pak by to nemuselo dobře dopadnout. Tady by mohla být jedna z rezerv, jak se dostat o trochu výše v možnostech hnutí STAČILO! než zatím má.