Politolog Petr Drulák komentuje poslední destabilizační kroky státu Izraele vůči Íránu. Co je ve hře a jak na situaci reagovaly velmoci?
Nevyprovokovaný, masivní útok na Írán je dalším hrubým porušením mezinárodního práva ze strany židovského státu. Premiér Benjamin Netanjahu se snaží využít situace k tomu, aby Írán trvale ochromil. USA o izraelských plánech věděly, ale není zřejmé, zda si Donald Trump uvědomuje, jak nebezpečné jsou pro americké zájmy. Jednoznačná není ani role Ruska.
Ačkoliv izraelské obavy z Íránu jsou odůvodněné, nedávají mu mezinárodněprávní důvod k zahájení války. Íránská hrozba má pro Izrael dvě podoby: zahraniční síly a jaderné zbraně. Izrael dlouhodobě čelil tlaku regionálních hráčů podporovaných Íránem, nicméně v posledním roce se mu s podporou USA a monarchií z Perského zálivu podařilo všechny tvrdě zasáhnout. Asadův režim v Sýrii se zhroutil, libanonský Hizballáh a palestinský Hamás jsou momentálně oslabené, Husíje se sice ochromit nepodařilo ani USA, ale jsou daleko a hlavní zájem mají v Jemenu. Jinými slovy: hrozba zahraničních sil je dnes nižší než kdykoliv posledních desetiletích.
Izrael svoji dnešní agresi zdůvodňuje íránským jaderným programem. Posledních třicet let opakuje, že od nabytí jaderných zbraní dělí Írán už jen malý krůček. Jindy poměrně důmyslná sionistická propaganda se v této věci už pětadvacet let omezuje na stále opakované tvrzení, že Írán je získá v řádu „měsíců nanejvýše jednoho roku“. Není to pravda. Nejenže nejvyšší duchovní vůdce Chamenejí vydal v roce 2003 náboženský výnos zakazující jaderné zbraně jako nemorální, což má v íránské teokracii určitou váhu, ale šéfka amerických zpravodajských služeb Tulsi Gabbardová před několika týdny potvrdila, že Írán jaderné zbraně nevyvíjí.
Sionistický fanatik v čele ministerstva obrany Pete Hegseth přispěchal s vyjádřením, že má „spoustu náznaků“, že Írán „směřuje k čemusi, co se dost podobá jaderné zbrani“. Ale ani on se navzdory snaze vyjít Izraeli maximálně vstříc neodvážil Írán veřejně obvinit z vojenského jaderného programu. O jaderném programu USA s Íránem intenzivně vyjednávaly. Přely se o obohacování uranu. Írán trval na vlastním systému obohacování pro výrobu paliva do jaderných elektráren. Byl však ochoten míru obohacování omezit hranicí, která by vylučovala produkci materiálu pro jaderné zbraně. Jednání blokoval maximalistický požadavek USA, aby se Írán obohacování uranu zcela vzdal; v USA si nejspíše představují, že Írán bude kupovat jaderné palivo od Westinghousu.
Izraelský útok tato jednání ukončil a také ukázal, že Írán má dost dobrých důvodů, aby jaderné zbraně přece jen získal. Pokud by jimi disponoval, Izrael by si na něho netroufnul. Nikdo tomu nerozumí lépe než Izrael, který si sám před desetiletími pokoutně s pomocí francouzských a amerických sionistů a v rozporu se zájmy amerických vlád jaderné zbraně obstaral.
Izrael neútočí proto, že by íránská hrozba vzrostla, naopak je menší než dříve. Zahájil totální válku směřující ke svržení režimu proto, že Írán považuje za zranitelnější než dříve. Na rozdíl od předchozích limitovaných útoků či teroristických akcí zaútočil Izrael v pátek ráno na řídící centra země, cíleně zabil několik klíčových činitelů a také kolem stovky civilistů. Pro další průběh války bude určující, jak velké škody je Írán schopen přivodit Izraeli a zda Izrael přikročí k útokům na jaderná zařízení a ropný či plynový průmysl. Takové útoky by byly pro teheránskou vládu likvidační, v odpovědi by se pokusil: zničit Izrael, k čemuž nejspíše postrádá schopnosti, a zaútočit na ropná a plynová naleziště arabských chráněnců USA, na což patrně stačí. Došlo by k ochromení celého regionu a vážné krizi zemí, které závisí na dodávkách plynu a ropy ze zálivu; Evropa by mohla zapomenout na katarský LNG a čekat další migrační vlnu.
Dvojakou roli hrají USA. O plánovaném útoku byly bez pochyby informovány, pokud se na plánování přímo nepodílely. Bez amerických zbrojních dodávek a zpravodajských informací by nebyl možný. Na druhé straně s Íránem jednaly. Či jen předstíraly, že jednají, aby otupily jeho ostražitost a Izrael ho mohl o to více zaskočit? Zatím říkají, že s útokem nemají nic společného a že si to Izrael s Íránem mají sami vyválčit; podobně dnes Trump přistupuje ke konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Jen Írán varují, aby neútočil na americké cíle. Pokud si Izrael udrží strategickou převahu, mohou u toho zůstat. Pokud by se Izrael dostal do úzkých nebo se v důsledku íránských útoků začaly hroutit blízkovýchodní chráněnci, asi by stranou nezůstaly. Chtě nechtě mohou být zataženy do rozsáhlého konfliktu.
Ani role Ruska není jednoznačná. Do určité míry je spojencem Íránu: obě země nedávno uzavřely strategické partnerství a íránské drony pomáhají Rusku na Ukrajině. To však neznamená, že by Rusko chtělo do konfliktu přímo vstoupit. S Ukrajinou má svých starostí dost. Také by mu nevadilo, pokud by se USA dostaly do další zástupné války, která by je ještě více odklonila od Ukrajiny a kterou by Rusko mohlo živit dodávkami Íránu. Je schopen Trump, který by se rád pasoval na globálního mírotvorce, něco takového dohlédnout? Zatím mírotvorce sklízí lichotky Netanjahua, který do světa hlásá, že by se bez Trumpova vedení neobešel.
Dvojznačnost postoje obou velmocí dokládá zpráva o sobotním telefonátu Putina Trumpovi. Vedle Putinova blahopřání k narozeninám došlo i na válku. Trump rozhovor pro média shrnul s tím, že Putin říkal, že by válka na Blízkém východě měla brzy skončit a že on opětoval, že by brzy skončit měla také válka na Ukrajině. Rusko vyzývá USA k ukončení války s Íránem, USA vyzývají Rusko k ukončení války s Ukrajinou. Přitom Rusko stojí o další válku na Ukrajině stejně málo jako USA o válku s Íránem. Pouze sledují takové cíle, jichž bez války nelze dosáhnout. Ale zatímco ruské cíle definuje Putin, ty americké nejspíše Netanjahu.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!