Politolog Petr Drulák píše o aktuálních kotrmelcích amerického prezidenta Donalda Trumpa v otázce dosažení míru na Ukrajině. Proč je mír zatím v nedohlednu?
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a jeho evropští podporovatelé počátkem týdne zajásali. Potom, co prezident Donald Trump v posledních týdnech dával najevo, že jeho rozhovory s prezidentem Putinem nikam nevedou, se v pondělí odhodlal k silnému prohlášení. Americké dodávky zbraní na Ukrajinu, které byly zastaveny, budou pokračovat a pokud Rusko do 50 dnů neuzavře s Ukrajinou příměří, uvalí USA 100% cla na země, které od Ruska kupují ropu a nejspíše i další produkty. Generální tajemník NATO Mark Rutte byl u toho a musel být nadšený. Jako vrchní evropský patolízal nedávno reagoval na Trumpovo ponižování tím, že ho bere jako takového „taťku“ evropských spojenců; nejspíše v jeho prohlášení rozpoznává otcovskou náklonnost.
A Trump? Potlesk, který z této strany sklízí, by ho měl varovat. Tleská mu bidenovská nadnárodní elita neblaze proslulá svým soustavným a naprostým popíráním reality. Zatímco kandidát Trump se vůči nim co nejostřeji vymezoval, prezident Trump se k nim přidává. Jeho pondělní prohlášení není výrazem ani síly, ani náklonosti, nýbrž bezradnosti nad tím, jak se „Bidenova válka“ mění na válku Trumpovu.
Podobně jako Joe Biden, ani Trump nechápe, oč Putin na Ukrajině usiluje. Nejde přitom o nějakou hloubkovou analýzu skrytých motivů. Stačí poslouchat, co Rusko otevřeně říká. Chce mezinárodní uznání území Krymu a čtyř východních oblastí za součást Ruska a dále pak demilitarizaci a denacifikaci zbytku Ukrajiny. Rusko nechce žádnou hrozbu na západní hranici, ani ze strany Ukrajiny, ani ze strany třetího hráče, který by si Ukrajinou posloužil.
Tyto požadavky nemusí být všechny oprávněné, ale jsou celkem snadno pochopitelné. Podobně jako jsou pochopitelné ukrajinské představy o zachování státu v podobě, kterou kdysi míval. Podle realistických odhadů jim Zelenský obětoval už kolem milionu ukrajinských životů. Ale vzhledem k tomu, že Rusko válku vyhrává a Ukrajina navzdory veškeré pomoci prohrává a vzhledem k tomu, že Rusku ubývají síly podstatně pomaleji než druhé straně, je zřejmé, že výsledek, bude mnohem blíže představě Putina než Zelenského.
Má to tak být? To záleží na úhlu pohledu. Ale ve světě, kde Izraeli je dovoleno vše, od jaderných zbraní, přes masové zabíjení civilistů až po nevyprovokované útoky na sousedy, a kde Íránu není dovoleno téměř nic, kde v Damašku islámský džihádista za podpory Západu sesadí legitimní sekulární vládu, kde bruselští chráněnci v Moldavsku mohou manipulovat volby, jak chtějí a rumunské národní konzervativce k volbám ani nepustí, to tak prostě je.
Pokud někdo usiluje o mír, musí vycházet z reality. To se Trumpovi nepodařilo. Neustále Putina přesvědčoval o nutnosti příměří, aniž by bylo jasné, proč by Moskva měla na něco takového přistoupit, když by hlavní výhody z dočasného zastavení bojů plynuly především Ukrajině. Rusko opakovaně říká, že chce mírová jednání, kde se budou řešit všechny otázky, na kterých mu záleží. To neznamená, že ve všech dosáhne svého, ale přinejmenším je o všech třeba začít jednat. Pokud Trump nedokázal vyjít vstříc ani tomuto základnímu požadavku, nemůže se divit, že jeho volání po ukončení války v Moskvě neberou moc vážně.
Svým pondělním vystoupením na vážnosti nezískal. Spíše naopak. Americké dodávky munice a protivzdušných systémů Patriot budou nejspíše nakonec větším problémem pro Západ než pro Rusko. Za prvé na Západě ani jednoho, ani druhého už moc nezbývá, dodávky průběh války nezmění. Za druhé není úplně jasné, jak to bude s placením. Trump řekl, že další dodávky zbraní už nebudou Američany stát ani dolar a vše zaplatí NATO, což Rutte odkýval. Ale NATO nemá žádnou pravomoc zavazovat členské státy k podobným nákupům. Státy jižního křídla jasně řekly, že nic nedají, zatímco východní křídlo nemá moc peněz. Zbývají tedy Němci a severní Evropa, jsou bohatí a v otázkách, které si po protestantsku představují jako střet dobra se zlem, umí být i solidární. Ale i tam budou vlády daňovým poplatníkům obtížně vysvětlovat nákupy amerických zbraní pro Ukrajinu.
A pak je tu podivné ultimátum, jehož naplnění by znamenalo, že USA vyhlásí kvůli Ukrajině obchodní válku Číně a Indii, kam dnes směřuje podstatná část ruských exportů. To už by Trump dokonce předčil Bidena a přebíral evropskou strategii se vším všudy: stanovit nesmyslný cíl a pak mu obětovat vlastní hospodářství. Tak daleko nepůjde. Jeho pondělní prohlášení bylo spíše silácké než silné, další prázdné gesto, v nichž si Trump očividně libuje. A mír na Ukrajině? Ten bude muset počkat.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!