Region, který na dlouho přestal být americkou prioritou, hledá křehkou rovnováhu mezi národními zájmy a strategicky citlivým řešením rivality velmocí.
Mnoho zemí Latinské Ameriky stále hledá způsob, jak vyvážit své vztahy s Čínou a Spojenými státy. S návratem Donalda Trumpa došlo k významným změnám, i když ne vždy zřejmým, v nejdůležitějších globálních otázkách, které mají dopad na tuto oblast, píše Brenda Estefan.
Dvě největší ekonomiky Latinské Ameriky se ubírají opačným směrem: Mexiko se přibližuje k Washingtonu, zatímco Brazílie se od něj stále více vzdaluje. Vláda mexické prezidentky Claudie Sheinbaumové navrhla cla ve výši až 50 % na čínská auta, autodíly, ocel, textil a léčiva, což by se dotklo i vývozců z Jižní Koreje a Indie. Úředníci tvrdí, že tento plán má chránit domácí průmysl, ale jeho načasování naznačuje souvislost s nadcházejícím přezkumem dohody o volném obchodu USMCA. Brazílie požadavkům USA odolává, její soudní systém odsoudil bývalého prezidenta Jaira Bolsonara a navzdory vysokým clům uvaleným USA odmítl stáhnout obvinění proti němu.
Nedávný posun Kolumbie, dlouholetého spojence USA, směrem k Číně ukazuje reaktivní postoj – Kolumbie se připojila k iniciativě Belt and Road Initiative a BRICS. Ačkoli jsou Spojené státy již desítky let hlavním dovozním partnerem Kolumbie, bilaterální obchod s Čínou letos dosáhl rekordní úrovně a Peking zřejmě Washington předstihne.
V Argentině se prezident Javier Milei snaží sblížit s Washingtonem především rétoricky a přejímá Trumpovy názory na multilateralismus, reálné ekonomické potřeby ho ale táhnou směrem k Číně. Čína je největším odběratelem zemědělských produktů z Argentiny a její měnová podpora je pro argentinskou ekonomiku životně důležitá. Letecká společnost China Eastern Airlines zavádí novou linku Buenos Aires–Šanghaj, čímž posiluje vzájemné vztahy. Milei uvolnil vízová pravidla pro čínské občany, čímž prokázal praktickou spolupráci navzdory geopolitickým problémům.
Dalším příkladem je Peru, kde byl v listopadu 2024 za přítomnosti čínského lídra otevřen mega-přístav Chancay, do kterého Čína investovala 3,5 miliardy dolarů. Přístav provozovaný čínskou společností COSCO Shipping se rychle stal uzlovým spojem mezi Jižní Amerikou a Asií. Došlo ke zkrácení přepravní doby na asi 30 dní a ke snížení přepravních nákladů. Ani americké hrozby cly neodradily Peru od spolupráce s Čínou. Kalkulace je celkem jednoduchá: čínský kapitál a infrastruktura přicházejí rychleji a s méně podmínkami než ze západu.
Ve střední Americe je situace o něco složitější. Zatímco například Nikaragua pokračuje v projektech podporovaných Čínou, země jako Guatemala a Salvador se přiklánějí spíše k Washingtonu.
Latinská Amerika jako region se v posledních letech na americkém seznamu priorit propadla. Nyní se na seznam vrací a je vystavena americkým hrozbám a celnímu vydírání, které narušují dobré vztahy. Naproti tomu čínský lídr se prezentuje jako Trumpův opak: je předvídatelný, respektuje suverenitu a je pragmatický. V regionu, který je velmi citlivý na vnější vměšování, takový přístup dobře rezonuje.
Zároveň tato citlivost vede Latinskou Ameriku k sázce na geopolitickou nejednoznačnost a odmítnutí explicitně vyjádřených aliancí. Mnozí v tomto regionu chápou, že účinná zahraniční politika potřebuje křehkou rovnováhu mezi národními zájmy a strategicky citlivým řešením rivality velmocí. Americký nátlak může fungovat spíše v těch zemích regionu, které nemají větší manévrovací prostor, země s více možnostmi budou na výhružky reagovat negativně. Takže vazby Latinské Ameriky s Čínou se hned tak nerozpadnou, mohou se dokonce ukázat mnohem odolnější, než mnozí očekávali.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.