Jiří Málek píše o tom, jaké problémy a otázky se pojí s mimořádnými sjezdy stran SOCDEM a KSČM.
13. prosinec 2025 je docela důležité datum pro levici v Česku. Je štěstí, že to není pátek. O co půjde? V tento den se sejde mimořádný sjezd KSČM. Nedávno česká SOCDEM svůj původní, listopadový termín (22.11.) mimořádného sjezdu také přesunula na ono magické datum. Jak bylo uvedeno předsednictvem této strany, bylo to z „důvodů vyššího a demokratičtějšího zastoupení delegátů z regionů“. Tento sjezd bude oproti komunistickému jednání rokovat on-line. Takže se zdá, že vše bude řešeno z jedné vody načisto, protože v české politice nejsou žádné další relevantní levicové struktury. Ukázaly to výsledky posledních parlamentních voleb levicových kandidujících (strana Levice – 0,07 %, ČSSD tzv. Paroubkova strana – 0,18 %), další subjekty ani nekandidovaly. Ve stejný moment budou rokovat o svých dalších cestách ti, kdo jsou dnes na české levici relevantněji k dispozici. Tak svoji roli nechápou jen oni, ale tak je většinově chápe i veřejnost a také jejich pravicoví oponenti. Stejný čas má snad jednu výhodu – nemohou od sebe opisovat nebo naopak se následně negovat.
Oba sjezdy se budou zabývat výsledky parlamentních voleb, dopadem voleb na jejich pozici ve společnosti v české politické krajině a usilovně hledat cesty jak dál. A to jak směrem ke svým, to je ke členům, tak ke spřízněné veřejnosti, která jim dala nebo alespoň uvažovala o tom, že jim dá, volební hlas. Svým způsobem budou komunikovat i směrem ke svým konkurentům, a hlavně k politickým protivníkům – aby oni věděli, co budou nosné myšlenky budoucího protivníka. Půjde o to, co stane v následujících dnech, týdnech a měsících. Pro obě strany je štěstím, že rok 2026 je v podstatě nevolebním rokem (nestane-li se něco mimořádného). Až na podzim proběhnout senátní volby do třetiny senátu a volby komunální. Co se týče prvních jmenovaných, musel by se stát zázrak, aby někdo z levice se do této komory dostal. V „komunálu“, pomineme-li maximálně do dvaceti větších měst, o zvolení rozhoduje osobní znalost a občanská popularita kandidáta bez nějaké relevantnější pozornosti k jeho ideově politické orientaci. Voliči, pokud dojdou k závěru, že „jejich“ člověk kandiduje, mu odpustí i členství nebo jeho vztah k politickým uskupením, se kterými by mohli mít problém na úrovni parlamentních voleb. Obdobu „parlamentního boje“ politických subjektů můžeme očekávat jen ve velkoměstech. V ostatních případech bude levice zastoupena v uskupeních typu „Za lepší…“ či „Občané pro krásnější…“ a mnoho dalších obdobně pojmenovaných subjektů, které v sobě budou zahrnovat až překvapivě široká spektra politických názorů jejich členů.
Jestliže v SOCDEM se zdá, že půjde o návrat před „dobu STAČILO!“, tedy vznosně řečeno o to „vykročit na cestu obnovy klasické sociální demokracie“, pak u KSČM to bude složitější. V případě SOCDEM na první pohled není jasné, co je to ta klasická sociální demokracie. To by vyžadovalo samostatný článek. Jako inspirace, o co by mohlo jít, se lze dočíst v textu Oty Novotného (zde). Zdá se, že návrat na „tradiční“ sociálně demokratickou trajektorii bude znamenat posilování středolevicové parkety v „evropských tradicích“ a v rámci „evropské“ inspirace (což je blízko politickému středu i některým názorům středo pravicovým, třeba také v ANO mimo jiné). Je otázkou, jak bude vybalancován tradiční sociáldemokratismus (v českém historickém chápání) a „modernizační“ tendence, které nyní v evropské sociální demokracii spíše převládají (liberální proud, „kulturní boje“). V kritice volebního výsledku se říká, že SOCDEM proklamovalo jít do voleb v rámci široké koalice demokratických levicových sil, ale v realitě se nepodařilo najít jediného trochu relevantního partnera (takže nakonec zůstala v nabídce Levice a /snad/ Budoucnost). Pro levici u nás je potěšitelné, že Mladí sociální demokraté jsou možná levicově radikálnější než „dospělí“ sociální demokraté. Zdá se také, že méně trpí předsudky vůči svým potenciálním partnerům a prezentují, že jsou připraveni spolupracovat, pokud půjde o stejnou „cestu“.
Shrnuto, je třeba popřát všem v SOCDEM, kdo chce z této strany mít politického hráče s určitou společenskou vahou, úspěch. Je jen třeba upozornit, aby hledání těch jedině správných kořenů „programové modernizace“ z let téměř před dvaceti roky, nekončilo tím, že se nakonec objeví několik snad ještě (možná) jejich vitálních výhonků, ale s malou perspektivou, že vzejdou. Co potom? Hledání inspirací v evropském zahraničí, která by mohla přinést ten správný impuls, bude také obtížné, protože spíše je vidět postupný ústup těch původních zářných sociálně demokratických příkladů (SPD, SPÖ, francouzští socialisté, socialisté ve Španělsku?).
Svým způsobem zajímavější jednání bude naskýtat komunistický sjezd. Delegáti budou zastupovat o něco více než 12 tisíc členů. Jistě také půjde o hodnocení voleb. Je obecně známo, že předsedkyně KSČM Kateřina Konečná dala svoji funkci k dispozici v reakci na výsledky voleb. Bude hodnocen i experiment STAČILO!. Ten se dvakrát osvědčil (eurovolby a krajské volby), možná až nad původní očekávání. Avšak do třetice selhal tím, že nepřekonal 5% hranici, i když přinesl více hlasů, než před tím samostatné KSČM (asi o 50 tisíc). Zároveň se ukázalo, že přínosy hlasů od dalších integrovaných politických stran nebyly podstatné. Média poukazovala na „zanedbatelný“ přínos hlasů sociální demokracie, tak úplně pravda to není. Minimálně tyto „socdem“ hlasy byly svým počtem vyšší, než malých partnerů STAČILO! a byly spíše v řádu nižších deseti tisíc.
Nicméně je velmi pravděpodobné, že hlavním tématem sjezdu bude něco jiného. Bude to další činnost strany v nově zarámovaných legislativních podmínkách platných po 1. lednu 2026. Pro ty, kteří podrobně nesledují tyto záležitosti, stručně lze říci, že novela trestního zákoníku ohledně „propagace hnutí…včetně komunistického“ je taxativně vyjmenovaným trestným činem. Názory právních expertů jsou velmi opatrné a ve svém vějíři připouští téměř všechny možnosti (od minimálního vlivu na činnost komunistů až k jejich faktickému zákazu), hlavně proto, že neexistují žádné zkušenosti z rozhodování českých soudů v této otázce a právní interpretace různých forem „propagace“. Je také skoro jisté, že již nyní někde se brousí šavle, aby ihned po Novém roce byly připraveny useknout hlavu oné komunistické hydře (zájemci si zde mohou i doplnit terminologii plk. Foltýna). A zdá se, že části decision makers (těch, kdo se relevantně podílí na rozhodování) nejde jen o „komunismus“ ale o jeho ideový (filozofický) základ, to je učení marxismu (i leninismu) a možná o to především. Viz například zde. Pokud není KSČM úplně naivní, pak musí činit nutné kroky. Zde se lze odvolávat na pana prezidenta, když předhazuje Andreji Babišovi, že když reálně tušil, že bude premiérem, tak nezačal dostatečně včas řešit svůj „střet zájmů“. KSČM by měla podle výše uvedeného postupovat obdobně z hlediska principu předběžné opatrnosti.
Není důvodu apriori předpokládat, že při řešení podaných trestních oznámení nebude postupováno podle principů právního řádu a v souladu s právem. Problém ale je, že názory renomovaných i nerenomovaných právníků se dost podstatně liší. Přidáme-li k tomu politické postoje různých politiků a aktivistů, odborníků i „odborníků“, pak je velmi nečitelné, co se přesně v novém roce bude dít. Zkušenosti také ukazují, že naše soudy nepracují nijak zvláště rychle, pak i několik let není zase v konání našich soudů nemyslitelná časová míra. Pak definitivní soudní rozhodnutí má hodnotu již spíše historickou než řešící konkrétní situaci. Lze si docela dobře představit, že některý z agilních soudců okresního soudu, když dostane žalobu, tak vydá předběžné opatření, které by mělo zabránit ohrožení případného soudního rozhodnutí. Tedy, aby se omezila možnost pokračování v páchání potenciálního trestného činu „propagace komunismu“. A součástí tohoto opatření pak může být „dočasné“ zablokování nakládání s věcmi nebo právy. Prakticky to může paralyzovat běžnou činnost politického subjektu až do jeho faktického zániku. Složení tzv. jistoty ve výši pár desítek tisíc korun nezabrání užití tohoto nástroje. Ta komplikace běžného politického života nepříjemnému subjektu jistě bude někomu za to stát.
O jakých možnostech lze dnes mluvit při rozhodování o dalším postupu „komunistů“? Pomineme-li nápady, jako nedělat nic, ono se to nějak vyvine a pak to teprve řešit nebo stranu urychleně rozpustit a postupovat v souladu se stanovami a platnou spolčovací legislativou v části týkající se hlavně majetku, nezůstává moc reálných kroků. Celkem bylo formulováno asi šest variant – od rozpuštění strany a založení nové nebo zásadní změny, vč. názvu a dalších dokumentů současné strany, dále spojení s nějakým novým subjektem, spojení s již existujícím subjektem. Poslední variantou může být nedělat nic.
Určitě bude důležité, aby si KSČM provedla interní audit všech dokumentů, stanov a asi i názvu, zda to nepovede (nebo v kterých částech to povede) ke konfrontaci se zákonem. Ale na druhou stranu asi nějaké bezhlavé dílčí změny také nejsou dobrým řešením. Vše by mělo vycházet ze základní myšlenky, že ve společnosti, která je demokratická, je místo i pro radikálně levicové názory reprezentované politickým subjektem. Takovými subjekty nejsou jen čeští komunisté. Dalším zmíněným možným řešením může být spojení s jiným subjektem (v souladu s platnou legislativou). Tam ovšem jde o to, že tento subjekt by měl být spřízněn ideově i svojí rolí v českém politickém systému s KSČM. Aby si konvenovaly a řekněme, vhodně se doplňovaly. V minulém období tato situace již několikrát nastala, např. Strana demokratického socialismu (původně spíše eurokomunistický subjekt) se po splynutí s dalšími subjekty jako je Socialistická solidarita přetransformovala ve stranu Levice (ale již dosti vzdálena od původní orientace SDS). Na druhou stranu by se ale takový, připravený subjekt beze zbytku tuto funkci plnil, hledal dost obtížně. A otevřeně řečeno STAČILO! v současné podobě z hlediska programaticky a současnému personálnímu vybavení toto může splňovat jen velmi obtížně, pokud má být představitelem radikálně socialistické politiky.
Obě uvedené varianty mají řadu nejasností, nedořešených otázek a logicky vyvolávají i řadu kontroverzí, zvláště uvnitř strany. Další varianty však mají ještě více negativ a lze jen obtížně je považovat za reálné a realizovatelné. Nebezpečí je i v tom, a to se začíná projevovat i navenek, že logicky se členové strany příliš soustřeďují na „své“ osobní názory a postoje a na to, jak to dopadá na ně osobně a na „jejich“ stranu. Přitom strategicky by se měla pozornost upírat na to, že nejde jen o 12 tisíc členů organizace, ale co to přinese téměř čtvrt milionu občanů, kteří dali volební hlas hnutí STAČILO!, těm, kteří svojí podporou očekávali hledání radikálně levicové cesty pro českou společnost. Volební subjekt nicméně pro většinu stejně byl chápán především jako radikálně levicový, socialistický (možná i komunistický), i přes snahu oficiálního šéfa Daniela Sterzika, který soustavně zdůrazňoval „vlasteneckou“ orientaci a daleko méně jeho socialistického ducha. Přitom nakonec se ukázalo, že až 3,7 % z celkového volebního výsledku (4,30 %) přišlo právě od původních voličů KSČM v předchozích volbách. Lidsky je pochopitelné, že členové strany (mějme na paměti jejich většinový věk 70+) poukazují, že jsou členy strany desetiletí a takto chtějí i zemřít. A že jejich rodná strana má 105letou historii. Možná, že se zbytečně vyhrocují dva postoje – vnitřní přesvědčení a formální organizace. Zde je jedna zkušenost z Rakouska. Na dotaz, kde je základ dlouhodobého dobrého výsledku rakouských komunistů v jediné spolkové zemi oproti zbytku státu, ve Štýrsku, kde jsou dlouhodobě součástí zemského parlamentu a vedení zemského sídla Grazu. Odpověď byla následující (od mladé členky KPÖ): My provádíme tradiční „sociálně demokratickou“ (tu z druhé poloviny 20. století) politiku zaměřenou na sociální problémy běžných lidí, v politické praxi uvažujeme třídní principy a třídní zájmy hlavně pracujících, těch neprivilegovaných nebo jen málo privilegovaných vrstev. Zároveň ale neopouštíme kulturně politické „komunistické“ tradice, zpěvy, včetně Internacionály, vážíme si komunistických symbolů a užíváme i komunistický, třídní jazyk. A občané, naši voliči, to berou a volí nás. I v Die Linke trvale existuje komunistická platforma. Přitom strana ve svých dokumentech se hlásí k demokratickému socialismu: „Die Linke jako socialistická strana stojí za alternativami, za lepší budoucností. My, demokratičtí socialisté, demokratičtí levicoví s různými politickými životopisy, ideologickými a náboženskými vlivy, ženy i muži, staří i mladí, dlouholetí obyvatelé i imigranti, lidé s postižením i bez něj, jsme spojili síly v nové levicové straně. Držíme se lidského snu, že lepší svět je možný…“ a dále: „Chceme vybudovat společnost demokratického socialismu, v níž vzájemné uznání svobody a rovnosti každého jednotlivce se stane podmínkou pro rozvoj solidarity pro všechny. Bojujeme za změnu směru v politice, která otevře cestu k zásadní proměně společnosti, jež překoná kapitalismus.“ Vrátíme-li se k rakouské KPÖ, pak ta jasně říká: „Ve své činnosti KPÖ kombinuje radikální demokratickou reformní politiku pro sociální pokrok s revoluční perspektivou, která překonává stávající kapitalistickou společnost. Usiluje o socialismus demokratického charakteru s cílem beztřídní společnosti, odstranění vykořisťování člověka člověkem, pečlivé zacházení s přírodou, odstranění patriarchálních struktur a svobodný rozvoj všech lidí.“ Obě strany mají skupiny svých členů, kteří mají blíže ke komunistické tradici, zahrnují ale v sobě i další levicové směry. A všichni se snesou!
V KSČM bude příprava mimořádného sjezdu i jeho průběh určitě složitým obdobím. Odráží se to i ve vnitřních diskusích členů. Zatím ale se nezdá, že by stejná pozornost byla věnována i širším souvislostem těchto kroků směrem k příznivcům radikální levice, kteří se spíše ztotožňují s touto stranou než s jinými politickými subjekty. Bylo by dobré, aby i tento významný politický aspekt byl více brán v úvahu.
Následující den po zmíněných sjezdech se samozřejmě nic nezmění, ale nejspíše bude lépe předpověditelné další směřování české levice. Nebo také ne, pak by ale to s levicí moc dobře nevypadalo.