Nové rozhodnutí vyvolalo vlnu domácího i mezinárodního údivu. Lotyšsko však není jedinou zemí, která je v tomto opatrná.
Lotyšský parlament 30. října 2025 schválil návrh na odstoupení od Istanbulské úmluvy, mezinárodního dokumentu Rady Evropy. Lotyšsko se tak stalo první členskou zemí Evropské unie, která od této úmluvy odstoupila. Rozhodnutí, které prošlo poměrem hlasů 56 pro, 32 proti a 2 se zdrželi, vyvolalo ostré reakce jak doma, tak v zahraničí. Jedním z hlavních argumentů odpůrců úmluvy byla její definice genderu jako „sociálně konstruovaných rolí a chování“. Kritici tvrdí, že její koncept podkopává tradiční pojetí pohlaví a rodiny. Například jeden poslanec z konzervativního tábora označil gender za „trojského koně Istanbulské úmluvy“ a varoval před „importem západní ideologie“. Tento postoj rezonuje s širším trendem v některých evropských zemích, kde se část politického spektra staví proti dokumentům, které podle nich „prosazují genderovou ideologii“ a ohrožují národní hodnoty. Dalším častým argumentem bylo tvrzení, že Lotyšsko již disponuje dostatečným právním rámcem na ochranu obětí domácího násilí. „Toto rozhodnutí nijak neovlivní domácí násilí – zákony v Lotyšsku to už pokrývaly,“ zaznělo z úst několika poslanců během parlamentní debaty. Odpůrci tohoto názoru však upozorňují, že Istanbulská úmluva není jen o legislativě, ale i o systémových opatřeních, prevenci a vzdělávání. Podle nich je odstoupení signálem oslabování závazků vůči ochraně žen.
Rozhodnutí o odstoupení nelze oddělit od domácí politické dynamiky. Konzervativní a „populistické“ síly v Lotyšsku posilují a některé strany využívají téma úmluvy jako součást předvolební strategie před volbami v roce 2026. Koaliční partner Svaz zelených a rolníků (ZZS) podpořil návrh na odstoupení, čímž přispěl k vládní krizi a oslabil soudržnost kabinetu. Rozhodnutí zákonodárců vyvolalo v zemi i protesty. V Rize se den před hlasováním shromáždilo přibližně 5 000 lidí, což byla jedna z největších demonstrací v zemi za poslední roky. Neziskové organizace a aktivisté označili krok za „krok zpět“ v ochraně práv žen. Evropská komise a další mezinárodní instituce připomněly, že i po odstoupení z úmluvy zůstává Lotyšsko jako člen EU vázáno evropským právem v oblasti ochrany lidských práv a rovnosti. Lotyšsko ratifikovalo Istanbulskou úmluvu teprve v listopadu 2023, přičemž v platnost vstoupila 1. května 2024. Odstoupení po méně než roce tak působí nejen jako legislativní obrat, ale i jako symbolický signál o změně hodnotového směřování země.
Zatímco zastánci rozhodnutí jej vnímají jako obranu národní suverenity a tradičních hodnot, kritici varují před erozi právních a morálních závazků vůči obětem násilí. V kontextu evropské politiky tak Lotyšsko otevřelo debatu, která může mít dopad i na další státy. Několik evropských zemí se od Istanbulské úmluvy již dříve distancovalo – buď ji nikdy neratifikovaly, nebo z ní přímo vystoupily. Turecko, které bylo vůbec první signatářskou zemí, od úmluvy v roce 2021 odstoupilo s odůvodněním, že dokument údajně ohrožuje tradiční rodinné hodnoty a „normalizuje homosexualitu“. Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Bulharsko úmluvu podepsaly, ale dodnes ji neratifikovaly – v každé z těchto zemí převážily podobné obavy z dopadů na tradiční pojetí rodiny a z možného zasahování mezinárodních institucí do vnitrostátní legislativy. Azerbájdžán úmluvu nepodepsal vůbec, což bývá vysvětlováno kulturními a politickými důvody. Tyto případy ukazují, že odpor k úmluvě často nesouvisí s odmítáním ochrany žen, ale spíše s vnímáním širších kulturních a hodnotových sporů o pojetí genderu a suverenity státu.