Jan Schneider ve své glose míní, že znalost toho, jak fungují a co způsobují jaderné zbraně, by se měla stát podmínkou pro vstup do politiky. Proč?
Inspiraci k této globálně existenciální poznámce mi poskytl ctihodný Oskar Krejčí svým článkem „Blahoslavení chudí duchem“. Název není jednou z dalších ještě sofistikovanějších religionistických filipik na téma „co tím autor chtěl říci“, tedy jak zjemnit ona Ježíšova „ipsissima verba“ a vecpat je do Prokrustova lože politické korektnosti.
Oskar Krejčí jako správný myslitel ctí starověkou Rašiho zásadu, že nejprve je nutno výrok vykládat doslovně, na což později navázal Occam svým upřednostňováním nejméně komplikovaného vysvětlení, a tuto filosofickou linii nenuceně završila Olga Havlová, když svého muže občas korigovala slovy „Vašku všechno komplikuješ zbytečným přemejšlením“.
Vezměme tedy ono blahoslavení tak, jak leží a běží, a jak je Oskar Krejčí klade na závěr svého článku: „Chudým duchem by mělo zůstat otevřeno království nebeské, ale měli by mít zákaz vstupovat do vlády či Evropské komise.“
Znamenitě!
O co v článku jde, co je zakončeno touto brilantní pointou? Jde o problém jaderného odstrašování, které se však stává nefunkčním právě u těch z božího dopuštění politiků, kteří nemají ánunk, ani představu, tušení či ponětí, pojem nebo dojem, co to jsou jaderné zbraně a co dovedou.
Proto všichni ti Macroni a Černochové a Zelenští či Tymošenkové a jim podobní dokážou pouštět z huby tak nehorázné výroky o použití jaderných zbraní.
Lidstvo buď z této puberty vyzraje, anebo bídně zhyne. Něco pro to musíme udělat.
Jsou však již mezi námi tací, co pro to již dlouho s mnoho dělají. Například ctihodný Václav Vítovec, sportovec duší i tělem, kdysi spoluzakladatel Světové triatlonové unie, vlastní a provozuje AtomMuzeum (bývalý depot Javor 51 v brdském Míšově). Zde již pobylo mnoho méně či více významných osob, které se všechny – byvše tou návštěvou poučeny – staly ještě významnějšími. Tedy, přesněji, pokud pochopily to, co se o mocnosti a hrůznosti jaderných zbraní dozvěděly.
Toto nezměrně důležité mírové úsilí Václava Vítovce nechť se promítne do české ústavy!
Jak? Ať je ústavně stanovena podmínka, že členem vlády, prezidentem či funkcionářem parlamentu se může stát pouze ten, kdo absolvuje návštěvu AtomMuzea a úspěšně složí kontrolní test o tom, co jsou jaderné zbraně a co mohou natropit.
Tím vznikne předpoklad, že se dotyčnému rozšíří duševní obzor a snad i podnítí odpovědnost, a tak se stane přece jen trochu kompetentnější k zastávání ústavních funkcí, neboť bude jaderně zastrašitelný, a bude větší šance, že bude nakloněn k hledání jiných cest, než je bezduché (s ohledem na název článku by se dalo říci „duchaprosté“) mlácení hubou ohledně použití jaderných zbraní.
Za mírný režijní poplatek by se tato brdská procedura mohla stát – vedle složení poslaneckého slibu – povinnou součástí nabývání i euromandátu, a povinnou procedurou pro všechny ostatní zaměstnance všech orgánů Evropské unie, Evropskou komisí počínaje a řadovými zaměstnanci konče.