Jiří Málek píše o vzestupu a pádu Spojenectví Sahry Wagenknechtové v kontextu současné německé (levicové) politiky.
Ano i ne. Je hovořeno o stálici německé levicové politiky Sahře Wagenknechtové. V sobotu na Mikuláše proběhl sjezd BSW, dříve „Spojenectví Sahry Wagenknechtové“, nyní zkratka česky znamená „Aliance pro sociální spravedlnost a rozvoj“. Sama zakladatelka již před tímto sjezdem avizovala, že nadále nebude v čele „své“ strany a doporučila dva své spolupracovníky na spolupředsedy strany. Tato dvojí vedení jsou v Německu již téměř „povinná“. Její přání také bylo sjezdem plně akceptováno a spolupředsedkyní se stala Amira Mohamed Ali (je egyptsko-německého původu a pochází z Hamburku) dlouhodobá spolupracovnice Sahry, která s ní prošla politickou cestu v Die Linke a pak v novém uskupení, nejdříve hnutí, následně strany, kde se stala místopředsedkyní. Druhým spolupředsedou se stal také politik spojený s vizí i cestou Sahry Wagenknechtové, Fabio De Masi (také ze smíšeného, zde italsko-německého manželství), současný člen Evropského parlamentu za BSW, původně dlouholetý funkcionář Die Linke. Podle informací ke sjezdu má tato strana okolo 11 000 členů a působí ve všech spolkových zemích. Je třeba si ale uvědomit, že to je asi jen 8 % z celkové členské základny Die Linke (cca 133 tisíc členů). Sahra ovšem politiku úplně neopouští, má být v čele nově vytvářené významné stranické komise pro „základní hodnoty“.
Před dvěma lety, kdy vrcholila krize v Die Linke, došlo k rozkolu a tuto stranu opustila její část nespokojená s tehdejší stranickou politikou v různých oblastech – „mír a válka“, migrační politika, přílišná snaha o podíl na vládě, „málo vlastenectví“ atd. Tato část z Die Linke odešla a Sahra Wagenknechtová formovala novou politickou stranu. To vedlo i k rozštěpení (a faktickému zániku) tehdejšího poslaneckého klubu Die Linke v Bundestagu. Dne 8. ledna 2024 bylo pak toto uskupení ustaveno jako nová politická strana. Die Linke, kterou stále trhaly vnitřní rozpory a diskuse, a zde nové uskupení v čele s brilantní viditelnou političkou, skvělou diskutérkou a televizní hvězdou i jednou z nejlépe se oblékajících žen v politice. Začalo rodeo. Die Linke nedávala občanům najevo, co vlastně chce, zda demokratický socialismus nebo liberální levicovost, či něco úplně „levicově“ jiného. Proto její preference směřovaly dolů, BSW šla krok za krokem k číslům okolo 10 %. Po prázdninách 2024 se konaly ve třech spolkových zemích na Východě volby. Pro Die Linke to byla téměř tragédie, která avizovala i možný politický konec této strany. Ve svých východoněmeckých baštách ztrácela tak, že v Brandenburgu (v Braniborsku) se vůbec nedostala do zemského parlamentu, v Sasku (pád z 10,4 % v předchozích volbách na 4,5 %) zachránily 6 křesel pouze dva přímé mandáty, v Durynsku, ve státě, kde Die Linke měla zemského prezidenta spadla na 13,1 %, to je propad o 18 %. Proti tomu ve všech těchto volbách získala BSW výsledky mezi 11,8 do 15,8 % a z toho vyplývající počet křesel v zemských parlamentech. Pak se ale postupně politické proudy začaly obracet. Na podzim 2024 Die Linke se již dále nepropadala, začala řešit svoji budoucnost, na sjezdu zvolila nové vedení a také „novou“ politiku. Je signifikantní, že spolupředsedkyní se stala Ines Schwerdnerová, která se stala členkou strany jen v polovině roku 2023. Byla ale v levici velmi známá jako aktivistka, novinářka (působila jako editor německé mutace socialistického časopisu Jacobin), moderátorka politických diskusí. Je členkou Berlínského institutu pro kritickou teorii. BSW se nepodařilo udržet „tempo“, postupně došlo k poklesu preferencí. Jestliže v červnu 2024 bylo skóre Die Linke/BSW 2 % ku 9 %, pak sice Die Linke stále hluboko pod 5 %, ale BSW měla již jen 6 %.
Po novém roce 2025 nastal pro Die Linke zázrak a pro BSW smutný čas. Počátkem února (parlamentní volby byly 23.2.) průzkumy hlásily poměr Die Linke/BSW 7 % ku 5 %. Nakonec volební závod dopadl 8,8 % ku 4,98 %(!) v neprospěch BSW a nezískání žádného parlamentního křesla. A historie k dnešku dále pokračuje: Die Linke se dlouhodobě stabilizovala mezi 8–10 % a BSW něco málo pod 4 %.
Je na obsáhlých analýzách odpověď na otázku, v čem to vše bylo. Jsou již některé, možná spíše dílčí poznatky. Die Linke od počátku tohoto roku oslovila velké skupiny hlavně mladších a mladých voličů, to vedlo k bezprecedentnímu nárůstu členské základny této strany, vstoupilo do ní okolo poloviny nových členů. Posílily bašty strany v řadě spíše měst (byla například nejsilnější stranou v Berlíně u voličů do 30 let, tradičně je hodně členů i v univerzitních městech). Řada členů i funkcionářů strany má minimální politické zkušenosti. Proto Die Linke vidí za nejdůležitější „výchovu“ těchto nových členů, výstavbu stranické struktury a programovou diskusi tak, aby v roce 2027 mohl být schválen nový program Die Linke. BSW se v parlamentních volbách vymstilo několik skutečností. Do voleb šla bez lokálního zázemí, v té době měla BSW jen malý počet členů a aktivistů (v řádu nízkých tisíců), a to na oslovení více něž 60 milionů potenciálních voličů nestačí. Dále si politické struktury BSW na zemské a nižší úrovni ještě docela „nesedly“, jednotnou politiku strany narušovaly vnitrostranické diskuse a rozpory a otevřené osobní konflikty. A otevřeně řečeno, ani volební (a stranický) program také nebyl nějaký zázrak, na který voliči čekali. Mnohé záměry byly formulovány obecně, a ne vždy reagovaly na aktuální problémy potenciálních voličů. Snad jediná výjimka byla u otázek války a míru. Zde je pozice BSW dlouhodobě jednoznačná a neměnná. V programových dokumentech Die Linke se dlouhodobě strana charakterizuje jako subjekt usilující o demokratický socialismus. A i poslední informace od „pramenu“ z ústředí strany v prosinci 2025 potvrzují, že toto by v novém programu nemělo doznat změny. Strana se hlásí a bude se hlásit k tradicím německého levicového, dělnického a socialistického (chcete-li i komunistického) hnutí. BSW vlastně se sama ani neoznačuje za levicový subjekt. Spíše je to strana pro „více vlastenecky“ orientovanou část populace, která má výhrady ke stávajícímu systému, jenž jí připadá nepřátelský a která má určitou afilaci k levicové koncepci. BSW se snaží oslovovat nižší střední třídu, malé živnostníky, nájemné síly a ty, kdo na Východě se stále cítí jako občané druhé kategorie. Sdružuje také občany, kteří jsou proti válce, proti militarizaci, proti zbrojení. Strana odsuzuje válku Ruské federace proti Ukrajině, vyzývá k příměří a je proti dodávkám zbraní na Ukrajinu, neboť to situaci jen zhoršuje, Svým způsobem v řadě přístupů je „konkurentem“ AfD zleva. Někteří politologové ji charakterizují jako stranu „pragmatickou, sociálně a ekonomicky levicovou a mírově orientovanou“. Na druhou stranu ji popisovali také jako sociokulturně konzervativní. BSW má velmi pravděpodobně šanci na další a dlouhodobější působení v německé politice a možná i získat další křesla v zemských parlamentech, ale nejspíše jen ve východních spolkových zemích. Nastoupená cesta strany a její dosavadní kroky zdaleka nezajišťují úspěch při vstupu do Bundestagu a relevantní roli v celostátní politice. Také je ale pravda, že řádné parlamentní volby budou až v roce 2029, což je dlouhá doba a ledacos se může změnit.
V nedávných rozhovorech s lidmi z Die Linke byla cítit až určitá obsese z BSW, kdy ji považují za „zlo“ ohrožující Die Linke, i když menší než AfD. Také zaznělo, že umístění na levo-pravém schématu je téměř „nemožné“ i s přihlédnutím, jak představitelé BSW hlasují v zemských parlamentech. Může to být i tím, že mnozí z Die Linke právě „krizi se Sahrou“ považují za impuls, který Die Linke dostal téměř k politickému vymizení v celoněmecké politice. Je ale faktem, že „problém Die Linke“ nebyl vyvolán Sahrou Wagenknechtovou a spol., ale jeho výsledkem byl vedle ohromné ztráty podpory od potenciálních voličů i odchod části členů za Sahrou. Příčiny byly daleko hlubší a samozřejmě, že ne všechny jejich kořeny má Die Linke vyjasněny hlavně ve vazbě na programové zaměření do buducnosti.
BSW se bude muset více vnitřně konsolidovat, rozšířit svoji členskou základnu, posílit aktivismus, který je v Německu velmi efektivně provozován všemi stranami. Zatím je tato strana více zachycena ve východním Německu, jak mezi veřejností, tak mezi potenciálními voliči. To potvrzuje, že stejně výraznější podporu má zde i AfD. Nejspíše zde stále působí „důsledky“ sjednocení a rozdílná socializace generací na Západě a Východě. I když časem se tyto rozdíly zmenšují, stále přetrvávají. Nejde o „přelévání“ hlasů od jedné strany k druhé, jejich příznivci jsou spíše z různých skupin a např. u BSW jde spíše o přelivy k a od AfD, u Die Linke spíše k tradiční umírněné levici jako jsou sociální demokraté, Zelení.
Má vůbec smysl pro nás v ČR sledovat politickou levici v Německu? Určitě má. Německo je náš největší obchodně ekonomický partner s mnohavrstevnými vazbami do české společnosti. Problémy nebo úspěchy německé ekonomiky a společnosti dopadají, sice modifikovaně, ale mnohdy ještě intenzivněji na naši realitu. V naší dosavadní polistopadové společné existenci je řada momentů, které hlavně pro nás, nejsou jednoznačně dořešeny a zhodnoceny. A je špatné, že česká levice je v tomto velmi pasivní a někdy i triviálně dogmatická, takže místo zapojování do společenské diskuse svým pohledem zleva, se sama vyděluje. Z německé strany (její levice) ovšem také žádnou podporu pro tyto diskuse nemáme. Bylo období, kdy byla BSW považována docela velkou částí české levice za zářný vzor pro naše konání. Bohužel vývoj ukázal, že nakonec obě části, ta německá i česká, dopadly stejně, ne plně úspěšně. Dnes je (snad) již pohled na BSW zbavený přehnaných nadějí a také BSW není chápána jako objekt, který vše zachrání i tím, že „nabourává“ cestu té „progresivní“ levici v Evropě a potvrzuje „naši“ správnou cestu. Cesta, zkušenosti i chyby BSW by měly i v ČR přispět k racionálním diskusím, jak v naší společnosti dál s levicovou politikou. A také by bylo dobré pochopit, že i levice v Evropě vyžaduje diskuse a hledání cest, které jsou schopny reagovat v evropské dimenzi a zároveň přispívat rozvoji „národních“ levicových koncepcí. Pokud BSW a její klíčová osobnost Sahra Wagenknechtová budou hledat řešení pro německou společnost tam, kde to bude levicové a inspirativní i pro naši českou realitu, potom jen dobře. Ale je třeba vidět, že německý levicový blok je mnohavrstevný, různorodý s různými politickými zkušenostmi. Proto by mělo být v zájmu i levice Česku vést regionální spolupráci se všemi partnery v Německu a také na všech úrovních, od té nejnižší, komunitní, místní, přes regionální a postupně i na té nejvyšší.