Martin Jedlička rozkrývá okolnosti zveřejnění původně utajované smlouvy na pořízení 24 letounů F-35 pro českou armádu a upozorňuje na rizika z ní vyplývající, včetně možných dopadů na zajištění obranyschopnosti České republiky.
Další rizika
Rizika však nevyplývají pouze z textu SOP, ale i ze znění některých konkrétních poznámek, uvedených v části „Notes“ na str. 8-42 textu LOA.
Například v poznámce č. 42 se uvádí, že letouny F-35 dosud neprošly závěrečnými zkouškami a testováním (přesněji řečeno, ty byly dokončeny v září 2023, avšak souhrnná 382-stránková zpráva o výsledcích testování z února 2024 je jako celek tajná a pouze některé dílčí údaje a zjištění byly pod tlakem neziskové organizace POGO, monitorující efektivitu vynakládání veřejných prostředků z rozpočtu USA, zveřejněny) a pokud se ukáží nějaké problémy, vláda USA se může rozhodnout že si letouny F-35 pro vlastní potřebu nepořídí. V takovém případě se pravděpodobně pořizovací náklady (pro kupujícího) zvýší, a navíc mohou vzniknout problémy s interoperabilitou ve vztahu k armádě USA!
Poznámka č. 55 pak říká, že na základě požadavku kupujícího neúčtuje prodávající v ceně letounů náklady na výzkum a vývoj. Otázkou ovšem je, zda se toto tvrzení vztahuje i na budoucí náklady na výzkum a vývoj po datu podpisu LOA, neboť již nyní je zcela jisté, že letoun si bude vyžadovat zásadní úpravy, ne-li dokonce výměnu stávajícího motoru F135 kvůli nedostatečnému výkonu, potřebnému jak pro pohon letounu, tak i pro temperování palubní elektroniky, dále výměnu nevyhovujícího komplexního elektronického logistického a podpůrného systému ALIS za zcela nový ODIN, dokončení vývoje hardwarového a softwarového paketu TR-3, který je klíčovým technologickým základem pro komplexní modernizaci BLOCK-4, úpravy zabudovaného kanónu a řadu dalších zásahů, které si vyžádají další nemalé náklady nad rámec prostředků, které již byly na vývoj letounu vynaloženy.
Podle poznámky č. 58 se práva a povinnosti vojenského či civilního personálu prodávajícího, tedy USA, na území ČR v souvislosti s plněním zakázky dle LOA neřídí právem ČR, ale „Dohodou členských států NATO o statutu jejich personálu“ z 19.6.1951 a navazujícími prováděcími dohodami, které jsou z titulu přistoupení k NATO závazné i pro Českou republiku. Otázkou ovšem zůstává, proč není v textu zmíněna „Dohoda mezi ČR s USA o právním postavení ozbrojených sil USA přítomných na území ČR“ z 19. září 2008 (tzv. smlouva SOFA) a jak do toho zapadá „Dohoda mezi ČR a USA o spolupráci v oblasti obrany“ (tzv. dohoda DCA) z 23.5.2023?
Otázky na ministerstvo obrany
Ze zveřejněného dokumentu LOA vyplývají dva klíčové okruhy otázek směrem na MO: ten první se týká očividně zásadní disbalance smluvních podmínek v neprospěch české strany a svědčí minimálně o submisivním až vazalském postavení MO v celém procesu vyjednávání obsahu LOA, které nelze ospravedlnit či vysvětlit ani faktorem tvrzené výjimečnosti technologie F-35, notabene za situace, kdy veřejně dostupné části zprávy o závěrečném testování letounu takový závěr nepotvrzují, jak je rozvedeno dále.
Vláda USA jako prodávající strana není vázána žádnými právně vynutitelnými povinnostmi a závazky, neposkytuje žádné záruky za prokázání tvrzených parametrů a vlastností letounu, nenese právní odpovědnost za případné škody, způsobené provozem F-35 a zejména může jednostranně a bez souhlasu kupujícího měnit ceny, dodací lhůty či splátkový kalendář, a dokonce může jednostranně odstoupit od celé transakce, aniž by z LOA vyplývaly konkrétní důsledky takového kroku pro každou z obou smluvních stran. Tato očividná rizika, byť se nakonec nemusí zcela či ani částečně materializovat, mohou mít ve výsledku zprostředkovaný dopad i na zajištění obranyschopnosti České republiky, a proto si vyžadují zevrubnou analýzu včetně návrhů konkrétních opatření na jejich minimalizaci.
Další skupina rizik vyplývá ze zpráv o přetrvávajících technických a provozních problémech F-35, byť toto téma je dlouhodobě předmětem převládajícího cudného mlčení. Nedostatečný výkon motoru, problémy s palubním kanónem, problémy s prokázáním, natož udržitelností vlastnosti stealth, tedy radarové „neviditelnosti“ v rámci závěrečného testování letounu, velmi nízká úroveň operační provozuschopnosti letounů, která může zásadně ovlivnit schopnost plnit právě ty cíle, pro které si je AČR zvolila a MO nakoupilo, to je pouze několik příkladů dalších rizik, které byly několikrát zmiňovány jak ze strany vládních USA (GAO, Congressional Budget Office), tak i nevládních subjektů (POGO) a MO by je mělo vzal do úvahy a analyzovat jejich případný dopad, natož u tak významné zakázky jakou je nákup F-35.
Zda tyto analýzy byly vůbec provedeny, je jedna z otázek, které by MO měly být položeny.
Je pozoruhodné, že česká vláda, potažmo MO, se smířily s tím, že kupují technologii, o níž k datu podpisu LOA nebyly známy výsledky komplexního testování a tedy nelze říci, zda a do jaké míry vůbec letouny splňují deklarované provozní a bojové parametry a vlastnosti; argument, že tak již učinila řada jiných států je právně zcela irelevantní a nedůvodný a svědčí pouze o tom, že státní moc stanovuje voleným představitelům komerčních i nekomerčních subjektů právně závaznou povinnost postupovat s péčí „řádného hospodáře“ aniž by se ovšem touto zásadou sama řídila.
Zveřejnění dílčích výsledků testování letounu nejistotu ještě prohloubilo.
Má si to snad daňový poplatník vyložit tak, že pouhé adorování letounu F-35 a nekritické zdůrazňování jeho údajných supervlastností bez jejich náležitého odborného komplexního a transparentního ověření postačuje k uzavření smlouvy za desítky miliard korun a vynaložení dalších nezbytných stamiliard na zajištění jejich provozu?
Pokud by starosta jakékoliv české obce či města podepsal obchodní smlouvu s takovými podmínkami, jaké akceptovalo MO v dokumentu LOA, čelil by přinejmenším vyšetřování pro podezření z porušování povinností při správě cizího majetku.
Druhý okruh otázek souvisí s očividným účelovým utajováním LOA, které nemělo žádný relevantní právní podklad a jehož jediným cílem bylo za každou cenu zabránit veřejnosti seznámit se s bližšími podmínkami a okolnostmi celé transakce.
Rok a půl poté, co v souvislosti s podpisem LOA rezonovala v českém mediálním prostoru řada superlativních vyjádření o tom, že F-35 je „game changer“, létající velitelské stanoviště, multifunkční technologická platforma a tak podobně, se nyní postupně odkrývá poněkud jiná realita: podle článku na portálu Novinky.cz Pentagon – s odkazem na stále se prodlužující termíny nasazení Block 4 – letos odebere jenom 44 letounů, v příštím fiskálním roce pak pouhých 26. Důvodem je právě chybějící platforma Block 4. Zároveň se v souvislosti s pokračujícím nárůstem nákladů na vývoj Block 4 očekává navýšení jednotkové ceny letounu o zhruba čtvrtinu, což by pro český rozpočet znamenalo dodatečné výdaje zhruba 460 milionů USD (necelých 10 miliard korun).
Další „jobovky“ vyplynuly z testování letounů v USA: v září 2023 dokončil „Úřad ředitele pro operační testování a evaluaci“ (DOT&E) při ministerstvu obrany USA komplexní zkoušky a testování letounů F-35. Ze zveřejněných dílčích výsledků obsažených v jinak utajené 382stránkové souhrnné zprávě z února 2024 vyšlo například najevo, že ani jeden z testovaných strojů F-35A neprokázal klíčovou vlastnost „stealth“ (!) (str. 309 zprávy), tedy sníženou radarovou viditelnost, která je jednou z klíčových vlastností, které rozhodly pro pořízení tohoto typu jako náhrady za dosluhující GRIPENY!
Přičteme-li k tomu dvanáct havárií letounů F-35 od roku 2018 (z toho pět za poslední necelé tři roky) – poslední 31. července t.r. v Kalifornii poté, co pilot hlásil kritické selhání systému – je třeba si položit otázku, jak tyto skutečnosti reflektuje MO?
Rizika, zejména finančního rázu, vyplývající z LOA, jsou značná a své by o tom nepochybně mohlo říci Švýcarsko, které v roce 2022 podepsalo obdobný dokument LOA jako ČR, kterým se zavázalo k odběru 36 letounů F-35 za 6 mld. švýcarských franků.
V reakci na aktuální požadavek vlády USA, zastoupené agenturou DSCA, na navýšení kupní ceny až o 1,3 miliardy CHF rozhodl 30. června 2025 švýcarský parlament o zahájení vyšetřování finančních okolností, za kterých byla smlouva uzavřena, tedy zejména zda je ve smlouvě uvedena cena fixní, jak tvrdí švýcarská vláda a ministerstvo obrany, nebo se jedná o cenu orientační, jak uvádí Michel Huissoud, bývalý šéf SFAO (Švýcarský federální kontrolní úřad). Součástí vyšetřování má být i průběh výběrového řízení a zejména stanovení hodnotících parametrů, neboť existuje podezření, že byly takříkajíc „ušity“ na míru F-35. Podle posledních zpráv se švýcarský kabinet nakonec rozhodl redukovat původní počet 36 letounů tak, aby se vešel do schválených 6 miliard švýcarských franků.
Zda dojde i k navýšení ceny „českých“ F-35 se teprve ukáže: podle zprávy britského Národního kontrolního úřadu z 11.července t.r., mapující problémy kolem britských F-35, předpokládalo původně americké ministerstvo obrany implementaci platformy Block 4 do roku 2022, v roce 2023 to vládní úřad GAO, průběžně sledující vynakládání veřejných prostředků z rozpočtu USA, posunul na rok 2029 a nyní Joint Program Office, tedy vedení programu F-35, odhaduje že to bude až v roce 2034! Prodloužení termínu modernizace Block 4 znamená další navýšení celkových nákladů projektu. Zda vláda USA uplatní stejný postup jako v případě Švýcarska bude zřejmé nejpozději před zahájením vlastních dodávek letounů.
Podle nejnovější letošní zprávy GAO z počátku září vláda USA byla nucena přiznat, že se nepodaří dosáhnout původně plánovaných a zamýšlených cílů modernizace Block 4 jak o tom píše Dan Grazier, který se dlouhodobě věnuje programu F-35, ve svém článku na portálu Responsible Statecraft. Fakticky se tak jedná o přiznání selhání celého ambiciózního projektu modernizace Block 4, který byl jedním z klíčových důvodů proč se k nákupu F-35 rozhodla i Česká republika.
Nejen že F-35 nedosáhne slibovaných schopností a parametrů z důvodů okleštění rozsahu modernizace Block 4, se kterou MO nepochybně počítalo, ale i tato redukovaná verze se nákladově nepochybně promítne do navýšení ceny letounu, neboť, jak vyplývá z LOA, Block 4 není součástí specifikace dodávek, a tudíž ani není zahrnut do kontrahované ceny letounu.
Na rozdíl od švýcarského parlamentu je na české politické, mediální a odborné scéně „ticho po pěšině“. MO obrany pod vedením ministryně Černochové opakovaně ujišťovalo, že na rozhodnutí pořídit F-35 se nic nemění, politici i média ignorují tu a tam prosakující zprávy o přetrvávajících problémech letounu, zálohové platby za letouny jsou posílány v předstihu, předchozí výbor pro obranu v rámci poslanecké sněmovny zjevně necítil potřebu se smlouvu na nákup F-35 vůbec zabývat (alespoň to vyplývalo z podkladů k činnosti výboru, které byly do zvolení nové poslanecké sněmovny přístupné na stránkách výboru).
Zda se tento důležitý dokument přece jen dostane do hledáčku nově ustaveného výboru se teprve ukáže.