Evropská unie dala zelenou obchodní dohodě s Mercosurem, čímž rozpoutala novou vlnu odporu mezi zemědělci.
Rozhodnutí Evropské unie schválit obchodní dohodu s jihoamerickým uskupením Mercosur představuje zásadní zlom v dlouhodobě vyhrocené debatě o budoucnosti evropského zemědělství. Zatímco evropské instituce hovoří o strategickém významu největší obchodní dohody v historii Unie, na venkově napříč Evropou sílí pocit, že jejich obavy byly přeslechnuty. Protesty francouzských farmářů tak po lednovém verdiktu Bruselu nepůsobí jako výjimečný výbuch nespokojenosti, ale jako součást širšího a stále hlasitějšího odporu. Schválení dohody, která nyní míří k podpisu a následně k ratifikaci v Evropském parlamentu, znamená otevření evropského trhu širšímu dovozu zemědělských komodit z Jižní Ameriky. Právě tento moment považují zemědělci za potvrzení svých obav: že politická rozhodnutí dávají přednost geopolitice a volnému obchodu před stabilitou místní produkce a potravinovou bezpečností.
S mimořádně ostrou reakcí se schválení dohody setkalo ve Francii. Tamní zemědělci již před rozhodnutím EU varovali, že dohoda s Mercosurem pro ně představuje existenční riziko. Přestože francouzská vláda vyjadřovala k dohodě rezervovaný postoj a po tlaku farmářů se vyjádřila, že ji nepodpoří, konečný výsledek na evropské úrovni farmáři vnímají jako politickou porážku. Kolony traktorů v Paříži se tak staly symbolem frustrace z toho, že hlas venkova nedokázal ovlivnit klíčové rozhodnutí. Protesty se zároveň posunuly od preventivního odporu k otevřené kritice fungování Evropské unie a její schopnosti chránit vlastní producenty.
Francie však zdaleka není jedinou zemí, kde dohoda s Mercosurem vyvolala odpor. Zemědělské protesty se v posledních měsících objevují v různých částech Evropy a často používají podobný jazyk i symboliku. Transparenty, blokády silnic či demonstrativní jízdy traktorů odkazují na pocit nerovnosti mezi požadavky kladenými na evropské farmáře a podmínkami, za nichž vznikají dovážené produkty. Zemědělci upozorňují, že zatímco v Evropě musí dodržovat přísné normy v oblasti ochrany klimatu, používání chemických látek či welfare zvířat, konkurence z Jižní Ameriky těmto pravidlům často nepodléhá. Dohoda podle nich tento rozdíl nevyrovnává, ale naopak institucionalizuje.
Schválení dohody zvýraznilo i jeden z hlavních paradoxů evropské politiky. Evropská unie se dlouhodobě profiluje jako lídr v ochraně klimatu a udržitelném hospodaření, zároveň však otevírá trh dovozům z regionů, kde jsou environmentální standardy nižší. Zemědělci tento rozpor považují za důkaz, že ekologická agenda je v praxi uplatňována selektivně – přísně doma, benevolentně vůči zahraniční konkurenci. Protestující přitom často zdůrazňují, že ekologii neodmítají. Požadují však, aby byla provázána s férovými obchodními pravidly a skutečnou podporou místní produkce, nikoli s tlakem na další snižování jejich příjmů.
Schválení dohody s Mercosurem může mít dopady daleko přesahující samotný zemědělský sektor. Protesty farmářů se stále více prolínají s širší kritikou evropské integrace, globalizace a odtržení politických elit od každodenní reality venkova. Téma zemědělství se tak stává jedním z kanálů, jimiž se artikuluje obecnější nespokojenost s fungováním Evropské unie. Pokud ratifikační proces nebude doprovázen konkrétními ochrannými opatřeními a kompenzacemi, lze očekávat, že současná vlna protestů nebude poslední.