Zahraničněpolitická selhání evropských vlád se neobejdou bez domácích důsledků a mohou nakonec ohrozit demokracii v Evropě.
Evropské vlády podle Anatola Lievena svou pasivitou vůči americko‑izraelské válce proti Íránu ztratily zbytky mezinárodního vlivu i morální autority. Přijaly roli závislých spojenců USA, protože se samy přesvědčily, že kvůli strachu z Ruska a neochotě hledat mírové řešení na Ukrajině potřebují americkou ochranu.
Tato závislost jim brání otevřeně kritizovat Washington či Jeruzalém, i když jejich kroky odporují mezinárodnímu právu. Paradoxně však dlouhá válka s Íránem oslabí i Ukrajinu, protože odčerpá západní protivzdušné systémy a zvýší ceny energií, což posílí Rusko.
Lieven dále tvrdí, že tato zahraničněpolitická selhání se přelévají do evropské domácí politiky.
Středolevé strany už dříve ztratily tradiční dělnické voliče kvůli ekonomickým změnám a vysoké migraci, a nyní přicházejí i o mladé vzdělané lidi, kteří jsou zklamaní z jejich pokrytectví v otázkách lidských práv.
Muslimské menšiny se přesouvají k radikální levici, protože jen ta ostře kritizuje Izrael. To zase vyvolává tvrdší islamofobii na pravici, která se stále více staví bezvýhradně na stranu USA a Izraele. Oba bloky jsou přitom vnitřně rozdělené – levice mezi progresivismem a konzervativními hodnotami muslimských komunit, pravice mezi ekonomickým etatismem dělníků a nízkými daněmi pro střední třídu.
Prudká polarizace a migrace
Výsledkem je prudká polarizace, kterou ilustruje britské doplňovací volby v Gortonu a Dentonu: zelení vyhráli díky muslimským voličům a mladým profesionálům, strana Reform uspěl u bílé dělnické třídy a Labouristická strana ztratila podporu na obě strany. Podobné štěpení se podle autora může opakovat napříč Evropou.
Nejvýbušnějším tématem zůstává migrace. Středové strany začínají zavádět restriktivnější politiku, často i díky politikům s migračním původem, kteří varují před ztrátou sociální soudržnosti. Pokud by válka v Íránu vyvolala další uprchlickou vlnu, tlak na Evropu by dramaticky vzrostl. Hrozí, že voliči budou stát před volbou mezi radikální levicí s téměř otevřenými hranicemi a radikální pravicí volající po „remigraci“, tedy masových deportacích.
Lieven uzavírá, že takto hluboké kulturní a identitární konflikty demokracie nedokáže dlouhodobě řešit. Pokud se Evropa vydá cestou Blízkého východu, kde podobné rozpory vedly k diktaturám nebo občanským válkám, může být ohrožena samotná existence evropské demokracie – a tím i globální stabilita a americká moc.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.