Přečetli jsme: Velmi odlišný pohled na politický styl Donalda Trumpa prostřednictvím optiky „cti a hanby“, který je typický pro kultury se slabým státem a institucemi, publikovaly britské noviny Financial Times.
Gillian Tett píše pro Financial Times o tom, že Trumpův přístup k politice děsí jeho kritiky, kteří říkají, že převrací mnoho z klíčových amerických hodnot.
V roce 1959 se skupina antropologů shromáždila v rakouském zámečku, aby diskutovala o povaze kultur kolem Středozemního moře. A jejich brainstorming vyprodukoval pozoruhodnou myšlenku: pokud chcete pochopit politickou dynamiku společností, které se nacházejí od Andalusie po Jordánsko, musíte znát koncept „cti a hanby.“ A důvod? Většina severních evropských kultur má tendenci k tomu předpokládat, že společnosti by měly být utvářeny právními pravidly, byrokratickými hierarchickými strukturami a smyslem, že každý by si měl být roven před zákonem a státem.
Jenže, jak uvedl Matthew Engelke, antropolog z londýnské School of Economics, v mnoha kulturách Středozemí „autorita (tradičně) je uvnitř rodinné jednotky, spíše než u státu.“ Ve své knize totiž uvedl, že „ukázka moci byla prováděna přes jednotlivce, a to i když šlo o korporátní identitu.“ Moc a status byly často ukazovány jako siláctví, jako surové uplatnění moci.
Řečeno jinak, to, co vytváří sociální pojivo v regionu Středomoří není vláda, je to smysl pro „čest“, což znamená hájit rodinu a přátele za každou cenu proti vnímaným nepřátelům, ať si zákon říká, co chce. Je to fascinující idea k přemýšlení.
Čest a hanba v Bílém domě
Když se podíváme na pozoruhodný vývoj v Bílém domě v posledních týdnech, tak si myslím, píše Gillian Tett, že tento vzorec cti a hanby může být způsobem, jak také zarámovat prezidentovu politickou dynamiku. Ne snad proto, že by Trump měl kořeny v oblasti Středomoří (je původ je německo-skotský), a ani často není kandidátem na slovo „čest“ (ba právě naopak, to používají spíše jeho kritici, kteří rádi tvrdí, že tato kvalita prezidentovi chybí).
Nicméně kniha Engelkeho nám připomíná, že by byla hrubá chyba předpokládat, že logika moci funguje jen v souladu s tím, co si myslíme, že je normální. Trumpův styl politického vedení se může zdát mimozemský. Možná i odporný pro mnoho znalců. Ale má svou vlastní vnitřní logiku: i když spíše tu, která je společná právě onomu středozemnímu vzorci z roku 1959, než něčemu, co se učí v kurzech o governance v 21. století na Harvardu. Přemýšlejte o tom, vyzývá Gillian Tett.
V posledních desetiletích představa vlády vyjádřená ve Washingtonu DC byla založená na zákonu, institucionálních hierarchiích a byrokratickém procesu. A to je koneckonců normální anglosaská idea 21. století, ke které Bílý dům mířil – i když ne vždy splnil. Ale Trump svůj byznys v nemovitostech podle těchto principů nikdy neprovozoval. A ukazuje jen malý respekt pro tyto ideály nyní, když je prezident. Místo toho, dává velkou důvěru v rodinné vazby, trvá na velké míře loajality podřízených a vrhá so do veřejné pomsty, když je tato loajality porušena (jak ví velmi dobře bývalý šéf FBI James Comey).
Dává příkazy přes osobní kanály, ne přes byrokracii. A vystavuje své siláctví proti samozvaným nepřátelům obvykle přes Twitter. Nesnáší, když je urážen. A zdá se, že zahraniční politiku vnímá stejnou optikou: jen se podívejme na všechny ty tweety, kde si stěžuje, že údajní nepřátele „se nám smějí.“
A pak je tu jeho vztah ke státu. Jak pozorovali antropologové J. Pitt-Rivers a G. Peristiany, kultury cti a hanby mají tendenci vzkvétat tam, kde je stát slabý a jsou spojeny s přezíravým postojem vůči vládním strukturám. I když lidé v tradiční středozemní kultuře budou jako otázku cti bránit svou rodiny, ale nepovažují za hanebné podvádět stát, protože vláda je moc neosobní, než aby na tom záleželo. Pitt-Rivers se domnívá, že aristokraté často vyjadřovali podobné domněnky, že jsou nad právem. Podobně fungovalo také mnoho gangsterských kultur.
Trumpův bod zvratu?
Samozřejmě, že takhle by se Trump nikdy nepopsal a jeho věrní by tuto paralelu vzali jako urážku. Ale hlavní bod je tento: Trumpovy tweety naznačují, že má jen málo respektu pro vládu, byrokracii, zákon či procesy. Právní ctnost není to, co v jeho očích definuje „čest“. Tento přístup děsí Trumpovy kritiky, kteří se domnívá, že tím obrací americké klíčové hodnoty. A je možné, že během času tento přístup cti a hanby bude ustupovat.
Možná jsme byli svědky bodu zvratu. Americké instituce efektivně převracejí Trumpovu agendu. Prezident jmenoval Johna Kellyho, bývalého generála, jako šéfa „štábu“ Bílého domu. A ten strávil svůj život ve vojenské kultuře, v níž panuje zcela odlišná definice moci, hanby a cti: je to svět založený na respektu k hierarchii, organizačním procesům a právu. Ale pokud Kelly nedodá zázrak – a o tom pochybuji, píše Tett – pak neočekávejme, že někdy v blízké době jeho administrativa přijme normální kulturní vzorce.
Místo toho se díváme na Bílý dům, který má konkurující si mocenská centra a úředníky, ale také bojuje o politickou kulturu. Jen zřídka je politika zdála být tak fascinující – a koncept cti tak sporný.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – Evan Walker – www.flickr.com, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=61156871